Když přicházím pár minut před časem srazu na zastávku, vidím dvě skupinky oddílu stojící na dvou různých místech. Proč to? Ovšem to se rychle mění a navzájem se zdravíme. S Krokym a Matym nemáme jízdenky. Aplikace dopravního podniku v telefonu mi hlásí, že služba je momentálně nedostupná. Vydávám se je tedy koupit v papírové podobě. Ale co to? Trafika na zastávce je zavřená! No nic, koupím je tedy v automatu. Naneštěstí jsou oba automaty obsazeny pravděpodobně neolomoučáky, kteří evidentně tápou nejen s obsluhou, ale i s porozuměním tarifních zón. Naštěstí má peripetie s nákupem jízdenek dopadla dobře a jehličky tiskárny automatu už „valí na plné pecky“. Kupuji totiž i jízdenky na cestu zpět…

V počtu 13+1 se necháváme dopravit na konečnou do Radíkova.

Tam si hned dáváme nástup, kde věnujeme pár slov cestě autobusem, směru našeho putování a vysvětlení hry Povodeň. Tu budeme hrát v průběhu celé výpravy. Vyrážíme po společné zelené a žluté turistické značce. Míjíme osmdesátipětiletý kamenný kříž. Těsně za ním nás překvapila první povodeň. Gorka se běžel přes pole schovat na posed. A běžel tak usilovně, že měl ohozenou bundu blátem (něco jako „Kde jsou moje blatníky?“). Nicméně se před povodní zachránil! Krásně svítí sluníčko, to je paráda. Skoro mikinová teplota. U Božích muk, u nichž se odpojuje žlutá turistická značka, zastavuji oddíl s tím, že položím každému otázku, za jejíž správné zodpovězení mohou získat známku. A tak se postupně každého ptám, jak se jmenovala poslední zastávka před tím, než jsme vystupovali z autobusu. Správně „Radíkov – zahrádky“ zodpověděli pouze čtyři hoši – Paolo, Prokop, Sky a Čedar. Pokračujeme dál a Pedro poznává místo, na kterém jsme při jedné z minulých výprav soutěžili ve stoji na jedné noze na pařezech. Po jeho upozornění místo poznávají i ostatní.

Než odbočíme vpravo, což je správný směr našeho putování, zajdeme se podívat k jubilejním kamenům Jana II. knížete z Lichtenštejna. Tento panovník byl v českých zemích oblíben pro způsob vlády, spravování majetku, ale i pro sociální cítění. Ne nadarmo získal přídomek „Dobrotivý“. Kameny jsou tu dva jeden větší vztyčený u příležitosti čtyřicátého výročí jeho panování a potom ještě menší k výročí padesátiletému. Jen duby tu chybí. Jan II. Lichtenštějnský vládl dlouhých 70 roků a 3 měsíce a byl druhým nejdéle vládnoucím panovníkem v Evropě po Ludvíku XIV.

Tak, historické okénko máme za sebou a po další povodni můžeme pokračovat směrem k Lošovu. Proti nám chvátá do kopce uřícený chlapík v teplákové soupravě. Zpomaluje u nás a prosí nás, abychom nestrhávali fáborky, že připravuje závod pro děti. No, samozřejmě, že je necháme na místě. Kdo se to ptal, co znamenají „fábory“? Blížíme se k Lošovu. Kluci již vidí na kopci místní hvězdárnu a po chvíli z cesty první skupina již odbočuje, chtěje k ní vystoupat. Ale tudy přece ne, chlapci. Chcete snad k vodojemu místo k hvězdárně? Správná odbočka je ještě o kousek dál.

Tak, a jsme na vrcholku kopce u hvězdárny Josefa Sienela. Viditelnost nádherná. Olomouc máme jako na dlani, baziliku Navštívení Panny Marie na Sv. Kopečku i Radíkovský vysílač máme takřka před očima. Dáváme si oběd, u kterého vysvětluji řecké písmo. To se posléze luští v třináctém kole Radistické olympiády. Všichni nakonec zprávu “Hledím z Pytláckých kamenů k ústí Safírového potůčku.” vyluštili, a to v tomto pořadí: 1. Gorka, 2. Sky, 3. Kroky, 4. Maty, 5. Pedro, 6. Mlčoch, 7. Čedar, 8. Štěpán, 9. Kayak, 10. Sevak, 11. Paolo, 12. Prokop a 13. Frenky.

Kolem hvězdárny rozhazuji lístky s čísly. Máme tu soutěž pro družiny. Vydry zprávu odevzdávají poměrně brzy. Zvesela mne zpravují o tom, že jsem citát „Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.“ použil při výpravě na Soví kámen. No, to se mi povedlo! A ještě chvíli tu strávíme. V dalších patnácti minutách se snaží každý postavit věžičku z co nejvíce kamenů postavených na sobě. Nejlepším stavitelem se stal Pedro, ten jich ve vymezeném čase zvládl pokládat 33. Hned za ním se umístil Sky s 31 kameny a třetí známka patří Gorkovi a jeho 25 kamenům. Zpytovat svědomí mohu Kayak a Kroky, neboť jejich věžička se zhroutila. Pokud by se tak ovšem nestalo, určitě by do pořadí rázně promluvili.

Je na čase posunout se kousek dál, konkrétně k Lošovské přehradě. Kdo si pamatuje na výpravu, kdy byla kompletně zamrzlá a my jsme na ní hráli s klacky hokej? Myslím, že Čedar jistě ano. Tehdy se nepěkně udeřil o led do hlavy. Tentokráte je na hladině pouze slabý led. Nezdržujeme se zde tedy dlouho a míříme na Ztracený klíč. Cestou dávám možnost chlapcům získat známku, řeknou-li mi, jak se jmenovala hvězdárna, u které jsme se zastavili. Jméno Josefa Sienela si vybavili pouze Kayak, Maty, Kroky a Čedar. Pokud mi na oddílovce někdo řekne, kdo to byl Josef Sienel, získá tři známky! Ohniště na Ztraceném klíči je obsazené, pokračujeme tedy směrem ke Svatému Kopečku. Cestou nás zastihla další povodeň. Prokop našel na zemi kousek větvičky z dubu, na níž zůstal suchý chomáč listů. Chvilku s ní bouchal do stromu a přitom zjistil, že suché listy zajímavě šustí. O chvíli později předvádí kreace jako roztleskávačka! Nejsem si však jist, zda o tom bude při četní těchto řádků vědět…

Zastavujeme až u kříže, který vlastně již není křížem, ale jen „téčkem“. Chybí mu totiž horní svislé rameno. Na mohutném dubu je zavěšena klasická houpačka a hned vedle také pneumatika. Paolo se tak vehementně hrnul k pneumatice, až si tam zašprajcoval v koleni ohnutou nohu! Ven mu museli dopomoct další hoši. Blbne se tu dobrou třičtvrtěhodinku. Poté probíhá signalizace. Zprávu „Gramofon přehrával povídku o galaxii W49FQ7“ zvládli nejrychleji odvysílat a přijmout Lišáci. Druhé místo patří Vydrám, třetí Rysům. Jestli to nebylo způsobeno také tím, že se mne nováček Paolo při signalizaci zeptal, jestli si může hrát…!! Poslední bodovanou soutěží jsou Pavoučí čísla. Jediní Rysové nalezli všech svých 18 kartiček, Lišáci se zasekli na desítce a Vydry, pamatuji-li si dobře, na třináctce.

Již jen několik stovek metrů nás dělí od cíle našeho dnešního putování. Na hranici zastavěné části obce je zahlášena poslední povodeň a po jejím opadnutí celou soutěž vyhodnocujeme. Ve všech kolech se zachránili Sky, Pedro, Gorka a Kayak. Pouze jednou se nezvládli zachránit Kroky, Frenky a Maty. Všichni jmenovaní získávají známku. Na zastávce autobusu vyhodnocujeme výpravu, kterou vyhrály Vydry, druhé místo pro Lišáky a třetí tedy zůstalo Rysům. Dočítáme si ještě legendu Radistické olympiády i s částí další kapitoly a pak se již páskujeme do „jedenáctky“. Je ještě víc zaplněná, než ráno. Za chvíli již vystupujeme před hlavním nádražím a vzájemně se loučíme.