Původní článek se Monovi zdál se všemi těmi fotkami Antka a Kassy velký, tak ho končím osmým dnem a tady dále pokračuji od devátého dne. Na dva dny jsem pořádně nebyl v táboře, takže uploaduju Monův text. Monův text je modrý.

Již třetí tábor v Rynolticích u Liberce v Lužických horách. První tábor - Tábor Na pomezí v roce 2002, byl pouze karvinský, druhý - Osada dešťů v roce 2006 už absolvovaly oba oddíly společně. Tento rok jsme se opět společně vydali s koly do kraje pískovcových skal. Projeli jsme trasy z dob minulých a absolvovali i nějaké nové. Ubytovaní jsme byli v místní škole. Spali jsme ve třídách na matracích a k dispozici nám byla mimo jiné i tělocvična se základním nářadím. Také nám ve sprchách tekla teplá voda, v zásuvkách proudila elektřina a v některých koutech budovy i krapet Internetu. Celkem se nás na táboře prostřídalo 36 - z Olomouce 12 lidí, z Karviné 24, jinak řečeno 14 kluků, 10 Racků a 12 návštěvníků. 

Tento článek má i požehnání od hlavního kronikáře Mony, i když vznikl převážně z mé klávesnice a hlavy. Mona je hlavní editor fotek, tak si je užijte.   Ludva

poslední aktualizace: 15. září

---

Den devátý – sobota 11.8.

Denní trasa: Malé Sloní kameny

Ujito cca 5km za asi celej den.

Ráno mne probudili florbalisté, šourající se do tělocvičny. Na patře jsem opět nenašel dózu s kávou, tak jsem se bosky vydal do Mydlárny. Venku je mokro, obloha zatažená olověnými mraky. V noci pršelo. Není se čemu divit, už včera k večeru po nebi táhla vysoká oblaka trilobitů – astrocumulů. To vždy značí změnu počasí.
Budíček vyhlášen s pomocí Hanze Zimmera. Do kuchyně valí šedý roj Sochora. Při úklidu překvapil Antek Rendyho: „Co ty si tu píšeš milostné dopisy: Milá babičko...“, dí skarbowy. Další zajímavý rozhovor mezi Antkem a Třískou: „Takový pěkný den jsem měl Třísko, než jsem tě uviděl!“ „Tak se podívej na záchod, na tu věžičku!“, pálkuje Antka Tříska.

Snídaně! Obchodníci s pečivem přestřelili. Přinesli od pekaře 6 pecnů chleba, přestože Antek chtěl pouze jeden. Teď vinu svalují na sebe (Bubák, Fili, Harry) a v podezření je nakonec i hospodář. Ten si není teď zcela jistý. Oddíl je odmanévrován do Mydlárny. Na pokoji mužstva je provedena ranní kontrola regálů. Prvně si čteme Soví jeskyně, kapitolu Vapenný a následně luštíme 8. úsek semaforu. Dnes hvězdné trio rozbil Aidi. Borutu odsunul až na čtvrté místo. Venku se opět rozpršelo.
Přesouváme menu večeře na oběd. Antek odjíždí na nákup do Liberce. Družiny se vrací na Mydlárnu. Jdeme škrábat brambory a pokračujeme ve čtení dalších kapitol Soví jeskyně. Zvládli jsme kapitoly Sloní kameny a Popovu skálu. A další pytel brambor, protože původní množství se Rackům zdá málo.
Svačina: rohlík, mrkev.
Řešíme co dál? Saháme k dohrávce turnaje v GLAZAPU (GLAdiátorských ZÁPasů) ve florbalu. Zelený roj nemá ještě ani jeden zápas. Turnaj řídí Toncek. Filiho to ranní vstávání k pekaři nějak udolalo, protože před svačinou zalezl do spacáku a tiše chrní, přestože se v tělocvičně hraje florbalový turnaj. A ten on tak rád.

Přijíždí Antek a kontroluje brambory, protože kuchaři Harry a Vitas hrají nějakou deskovou hru – brambory jsou naštěstí v pořádku. Před obědem je Koumesovi nabídnuta ochutnávka okurkového vína, zájem projevil i Goblin, Mona jim musel hrneček odervat od úst, aby na něho také zbylo (okurkové víno – lák z okurek).

Na oběd se podávají brambory se sekanou. Ta se přihřívá v mikrovlnné troubě, protože klasická trouba (trouby) neplní dostatečně své úkoly. Příprava je pomalá, než se trouba (trouby) rozehřejí. Mezi mužstvem řádí hlad. Proto saháme, k již výše zmíněné mikrovlnce. Ovšem ta vyhazuje pojistky. Proto musí být povolán technik Harry. Ten vždy promptně nahazuje jističe. Vše by fungovalo jako na drátku (elektrickém?), kdyby nebyla skříňka jističů až za navršenými pracovními stoly, kam se musí technik vždy pracně prodrát.

Oběd je dokonalý. Po vyhlášení nášupu stojí za sebou, jak jinak: Koumes, Sochor a Goblin. Chybí pouze Sid, ale ten údajně drží dietu. To je taková malá narážka na včerejší noční komentář v této kronice. Po obědě je několika výtečníkům poněkud šoufl. Záhadou ale je, jestli se všichni "přežrali" nebo byla v kuchyni při vaření spáchána zrada. To se prý zjistí až na záchodě (podle „věžiček“). Vyhlašujeme polední klid. (Žádná zrada zpáchaná nebyla!)

Přijel Kassa s rodinou. Karamba, ale že ti hošíci vyrostli. Na svačinu fasujeme nektarinku. Rackové diskutují o odpoledním programu. Je rozhodnuto.

Vycházka do Polesí! Jen tak na lehko, jako na vycházku. Vyrážíme kolem rybníčků, kde se nádherně skví několik exemplářů bělostných leknínů do nejkouzelnější vesničky Pískovcových hor. Kráčíme pod korunami drnáků. Přicházíme k rozryté lesní cestě, vytrhané pařezy, ukrojený svah. Později jsem se švagrovou tento nevysvětlitelný počin úřadu v Rynolticích probíral. Nová cyklostezka, nebo co to je? Pod Havranem, pod jehož masivem zastavujeme, se údajně nachází "poklad". "Kačeři" vyráží pod vedením Harryho hledat kešku. Zprvu se motají po celém úpatí hory, bez zjevných výsledků. (Ani Antek zde před týdny poklad nenašel!!). Zbytek oddílu mezitím zevluje na rozryté cestě. Dohnaly nás "Tři sestry" – Lenka (bývalá ředitelka ZŠ Rynoltice), Iveta a Hana – Monova manželka → všechny tři učitelky. (To jsou ty švagrové, o kterých Ludva tak často píše! Pozn. Mony). Doprovází je psi: drsnosrstý jezevčík Filip (mimochodem účastník Tábora na Malé Skále v roce 2004) a nám dobře známý Sir – kokršpaněl anglický. Z lesa pod skálou se ozývá huronský řev. Kešku našel Nadík.

Jenomže pak se stalo něco neočekávaného. Kačeři nám zmizeli ze zorného pole a po drahné chvíli na nás halekají z vrchu Havrana, což Antka trošičku rozběsnilo a neoddiskutovatelným signálem je přivolává zpět k oddílu. Všichni "kačeři" vrací známku za svévolné opuštění tvaru, byť pod vedení Harryho – Modrého racka. Rendy se s verdiktem nemůže popasovat, Antek mu to tedy vysvětluje. Vyrážíme dál, jak se říká "na okolo kolo" k Havranu. Pod svahem, mezi kmeny vejmutovek, ukazujeme Trojkařům "fousatý" svah.
Před deseti roky se zde Sváťa, oddílový zdravotník, těžce "vymlel", ztratil štítek z přilby. Snad dodnes někde leží pod ostružiním. Se zlou se zde tehdy potázala i valná část táborového mančaftu. Dnes se, snad, nemůže nic stát. Jdeme pěšky a Mona vzpomíná na první výpravu na Havran, kdy Větroň, člen "spanilé jízdy", to aby mu neukradli neznámí pobertové bicykl, tahal na Havran přední kolo.

Po několika kamenných schůdcích stoupáme na vrcholovou plošinu. Havran není žádnou velkou skálou, o to pěknější je z něho výhled. Plošina je obehnána kovovým zábradlím, čehož okamžitě využívá Antek a ještě pod úpatím skály přemlouvá několik Trojkařů, aby předvedli nejznámější scénu z filmu Titanic. Zprvu se nesetkal s valným zájmem, následně se na zábradlí šplhá tlupa dobrovolníků a kácí se na další zájemce. (Scénka je později, když oddíl opustil „výhlednu“, natočena i vyfocena díky hercům Sochor & Koumes. Jenom nevím, kdo z našich hrdinů hrál di Capria a kdo Winslettovou). Zíráme na Polesí. Malá vesnice plná lužických chalup a chaloupek, sevřená ze všech stran lesem. V jedné moudré knížce je psáno, že Polesí patří mezi nejpěknější usedlosti pískovcových skal. Je to pravda. Stálých obyvatel 26! Vše ostatní patří lufťákům a vesnice ožívá pouze o víkendech a prázdninách. Scházíme zpátky pod Havran.
Nadík zkouší šplhat na kmeny borovic. Pár umělců se ho snaží napodobit, ale boduje pouze Aidi.    
Pod svahem, mezi kmeny vejmutovek, ukazujeme Trojkařům "fousatý" svah. Před deseti roky se zde Sváťa, oddílový zdravotník, těžce „vymlel“, ztratil štítek z přilby. Snad dodnes někde leží pod ostružiním. Se zlou se zde tehdy potázala i valná část táborového mančaftu. Dnes se, snad, nemůže nic stát. Jdeme pěšky. Scházíme k požární nádrži uprostřed návsi. Je z toho umně vyvedeno koupaliště. Dnes se koupat nebudeme. Stále je zataženo, i když…

Míříme mezi domky ke Sportturii. Neochvějně spějeme ke svému cíli, protože jsme tady z šedým rojem před několika dny už byli. Vcházíme do vzrostlého lesa. Ten je hustě protkán sítí pěšin. Švagrova potvrzuje moji domněnku. Ano, běhají se tady tradičně orientační běhy. Ale my stále kráčíme po lesní cestě až k prvním „kynutým knedlím“ Malých Sloních kamenů. Mužstvo se okamžitě na ně začíná po vysekaných stupech sápat. Po chvíli je celý oddíl nahoře. A hlasitě haleká.

Chopili se ji Boruta a Rendy. To se máme nač těšit. Oddíl stále zevluje na prvních balvanech. Ale já s ženami pokračujeme dál do skalního bludiště. Pískovcové stezky nás vedou kolem nevysokých skalních bloků a půlkopulí. Stále hledám vysokou skalní stěnu pod níž stával velký krmelec. Na skalní bloky raději nešplhám, jsou mokré a klouže to. Sláva. Našli jsme. Krmelec je stále pod stěnou. jenom les je větší a černější.

Prodíráme se skrz větvoví a vracíme se zadem k první skále. Po stranách se do svahu rozbíhají další bludiště skal a skalek. Jaké je mé překvapení, když na prvním bloku nacházím ještě polovinu oddílu. Mezi skálolezci zmateně pobíhá Sir. Navádím je na stezku, kudy jsem kráčel s ženami. Oddíl se rozprchl daným směrem. Škoda, že jsem později ani fotkách ani na filmu nezhlédl tu černou stěnu s letitým krmelcem pod ní, o niž se mi občas v noci zdá, abych se ráno probudil a přemýšlel, kde jsem tu stěnu už viděl.
Mezi korunami dopadají na skály a do porostu kapradí sluneční paprsky. Hurá, vyšlo slunce. Po půl hodině se ze skalního labyrintu počínají vracet první Trojkaři. Svoláváme zbytek oddílu.   

Vracíme se mezi ploty zpět k návsi. Posekaný trávník přilákal Sira. To jsem už tušil, že se bude dít nějaká nepřístojnost, protože uřícený Sireček v lese chlemtal jakousi smrdutou břečku z vyjeté stopy po traktoru. A taky že jo. Sir si nezřízeným způsobem vyprázdnil střeva na čerstvě pokoseném pažitu. Pár výtečníků před ním prchá a on pochopitelně za nimi, aby jim to všechno opět předvedl. My ostatní nenápadně, po anglicku, postupujeme předem určeným směrem a vyprávíme si o tom, jak pěkné to bylo v lese.

Do Rynoltic se vracíme středem Polesí a scházíme opět na lesní chodník a dál kolem rybníčku. Sid si nese na školu klacek, který mu učaroval. Takovou hůlku šikulku. (Vše je popsáno v knize Vladimíra Sutějeva - Tři koťátka. Nevlastní někdo z vás tu knihu?). V okamžiku, kdy to zmerčil Harry, letí klacek do rybníka, ale šprajcl se na stromě. Dlouho trvalo Sidovi, než ho za pomoci poloviny oddílu sundal. Před školou si divného předmětu v Sidových rukách všiml Antek, a optal se ho zda to myslí vážně. Nakonec mu to rozmluvil a Sid vyhodil klacek až u „posedu“. Zítra ráno ho půjdu najít a nacpu ho Sidovi do spacáku.

Šedý roj byl vypoklonkován z kuchyně. Přípravu večeře si na svá bedra vzali Rackové. Mona s Lálou odešli k tetě, Kassa s rodinkou okupuje dětské hřiště a parta nově vyprofilovaných „střihačů“ se vrhla na film. Boruta byl dokonce přinucen dotáhnout s ložnice mužstva své uskladněné kombo, protože zbylí střihači neslyšeli zvuk. Nakonec se každý z nich sápal po klávesnici, za ocásek tahali myšku, vadili se při tom a nemohli se dohodnout na výběru „muziky“! Proto ji pouštěli na plné volume, aby ostatní přesvědčili o správnosti své volby. Nakonec zasáhl přispěchavši Antek a celou partu střihačů rozprášil. Byli to tito výtečníci: Rendy, Boruta, Goblin, Danny a Sid. Do kroniky bylo následně zaznamenáno toto: Umělci byli odehnání od pecka, protože páchali nepřístojnosti a rušili ostatní táborový lid.

Smažení bundaszkönirů.

„Mám tě trefit cibulou do oka?“

V tělocvičně SDL – člunkový běh, řídí Kassa, stopuje Fili; nejrychlejší Rendy, nejrychlejší žlutý roj: Rendy, Sid, Tříska.

Rendy ochází fotit západ slunce, ale fotky se nějak nevyvedly, či co. Nejenom že se obloha opět zatáhla, ale  snímky byly podexponované, nebo jak se tomu říká!!

Příprava na promítaní, které se zvrhlo v nevypočitatelné zlomyslnosti lenochoda (noťas Lály), promítač Mona vyhrožuje notebooku, že ho vyhodí z okna!

Promítáme si filmy z Havrana, Ojvína. Nedodívali jsme na Návrat a 15 hořců.

Nakonec Ovečky – Pizza, Cirkus a Jablka.

K mému překvapení, roje uklízí po večerce! Část mužstva si jde dokonce mít zuby až teď a plive jim tam na umytou podlahu.

Na parapetu okna záchodu je postavena z toaletního papíru opět jiná stavba – Eiffelova věž,

Dnes žádná "Wuzumbie", dětičky zlobily.

V noci přijíždí Ludva a práská dveřma.

                                                                                                                       MOna

 

Den desátý – neděle 12.8.

Denní trasa: Polesí – Petrovice – Lückendorf – Kelchtein – Oybin – Scharfenstein – Karlsfried – Fuchskanzel – Česká brána – Pekařův kříž – Polesí

Ujeto cca 32km za asi 8 hodin.

Ráno vstáváme standardně o půl osmé, jen pár Racků po škole bloudí ještě před budíčkem. Ranní florbal se nekoná, je neděle. Na snídani je nedělní vánočka, mazadla stále stejná. Nikoho jsem ale neviděl, že by si po vánočce roztíral třeba paštiku, dnes je to na sladko. Připravujeme kola k odjezdu, dnes máme v plánu Oyvin. Počasí se tváří přívětivě, ale je neskutečná kosa. Klidně bych si troufl tipovat i pod patnáct stupňů. Odstrojujeme Štěpkův stroj – blatníky, stojan – stejně to vozil jen navíc. Mour s Veru se na odjezdový nástup dostavují v žabkách, které prudce kontrastují s jejich profi koly. Antka málem odváží rychlá.

Odjíždíme po rojích na Hadovku – modrá značka vinoucí se po vrstevnici z Polesí do Petrovic. Nejedeme přes Polesí, ale motáme se podle Monova návodu po lesních cestách, křížíme zelenou a na modrou se napojujeme kdesi v lese. Zastavujeme kousek od Petrovic, přímo u cestu je zde "bunkr" i s předkopem.

Po průzkumu zevnitř i z vrchu sjíždíme do Petrovic. Goblin po cestě bez bázně parkuje svůj stroj do příkopy s řevem "Né, né! Kopřivy!" V Petrovicích stojíme jen chviličku, než se všichni sjedeme. Fili našel golfový míček! Další zastávka je o dva kilometry dál, na německých hranicích. Mají tam ti Němci pěkný posezení a posekanej trávníček po anglicku, tak na chvíli slézáme z kol. Minule jsme tu i jedli, letos jen Sid tahá svačinu a dostává za to kartáč od Antka, protože jídlo ještě vyhlášeno nebylo.

Stoupáme Lückendorfem ke kostelu, kde odbočujeme z hlavní cesty a stoupáme ještě víc. Je vyhlášena soutěž o známečku – dostane ji každý, kdo vyšlape lückendorfský kopec bez položení nohy na zem. Pár lidí to dokázalo – Sněžka, překvapivě i Sochor a Koumes (Koumes ovšem za paštiku!). Jiní naopak sesedli ještě než začalo stoupání. O kousek dál, stále v Lückendorfu, se napojujeme zpět na hlavní cestu a začínáme si to svištět z kopce.

Stavíme nad největším sjezdem, u odbočky na Hvozd. Antek jede z kopce první, aby rozjeté roje zastavil u Kalicha – červených pískovcových skal ve tvaru kalichů/hřibů. Všichni bez havárie dojíždíme, Filli hlásí rychlost přes 76km/h. (Mona o několik dní později jeho rekord zlomí!!) Vybalují se svačiny, ale jen bebečka. Rendy a Harry s dalšími vyráží pro kešku. Mona na nástupu drží řeč o tom, proč jsou kameny červené a ať nikam nepadáme. Oddíl se sápe na skalky opodál, Ludva vytahuje lezky a plazí se po kalichu, Mour to zkouší bosky. Půlhodina řádění nám stačí a sjíždíme po žluté do Oybina. Začátek cesty je pěkně písečný a rozbitý, někteří kola dokonce raději vedou.

V Oybíně stavíme na trávě u bazénku se studenou vodou. Mužstvo si zabírá jedno z místních posezení a svačí. Ludva směňuje salám za vánočku a půlku rohlíku. Pár dalších jedinců se snaží obchodovat, ale bez úspěchu. Mona vyráží na nádraží shlédnout parní vláčky. Po jídle se odehrává další kolo semaforu a pak se všichni, téměř jako jeden muž, vrhají k bazénku a chodí dokola.

Aidi prošel dokola dokonce osmkrát. Ve vodě by se nemělo zůstávat déle jak minutu... Mona se vrací z nádraží a znovu tam jede s celým oddílem. Za chvíli odjíždí úzkokolejná pára! Sledujeme odjezd parního vlaku. Mona to nezařídil úplně dokonale, žádná velká oblaka páry ani pískání se nekoná, lokomotiva si jen párkrát zasupí a je pryč. (pozn. Mony: "A co by jste chtěli od úzkorozchodného koťátka, nevděčníci?!")

Odpojují se od nás Mour s Veru, kterým po páté hodině jede vlak z Liberce domů. My ostatní stoupáme mezi lázeňskými hosty k hradu Oybin. Odkládáme kola a Boruta má výstup s místní prodejkyní osvětové literatury. Paní mu nabídla německy knížky ke koupi. Boruta odpovídá: "Sorry, já.. er.. I doesn't speak Deut... German." Paní kontruje dětskou replikou: "Why not?", načež Boruta, cosi blekotajíc, poražen odchází. Necháváme kola s Monou pod schody a šlapeme k hradu.

Zastavujeme se v místním kostele, který je vybudovám ve svahu pod hradem a má nezvyklou výzdobu – v podstatě zámeček s oltářem. Cesta taky vede skrze "Myší díru". Konstatujeme, že ta v Ádru byla lepší, víc "myší". Sedíme na hradbách před vstupem do hradu a mužstvo si volí, že na hrad nechce, tak jdeme stejnou cestou zpět. Nasedáme na kola a sjíždíme Oybinem k nádraží, po cestě míjíme pěkného českého veterána – Škodu Octavia, s německou značku.
Od nádraží stoupáme po modré značce k vyhlídce Scharfenstein. Cesta je to kamenitá a náročná. Kassa s Ludvou a Fillim bojují až na vrchol, ale naprostá většina kluků sesedá a tlačí. Kola, ne do gatí. Nejsilnější se vracejí a pomáhájí s koly těm co trpí padoucnicí, astmatem či ouročkami nebo jsou prostě jen mladší a slabší. Ludva na Třískově stroji vyjíždí pasáže, které se mu na jeho 28" nezdařily.

U posezení pod vyhlídkou necháváme kola a bagáž a hrabeme se po schodech na vrchol. Dokonce je tu i vrcholová kniha, určená pro lezce, nicméně oddíl nezastavíš. Antek s Kassou se plazí po okolních skalách, jejich cílem je co nejlepší záběr. Dole v chaloupce nastává hromadná spotřeba "karbošneků" – energetických past.

Následuje perfektní sjezd, jen Štěpkovi se bajk vymyká z kontroly a jezdec končí na kamení. Značka mizí z cesty přes příkop na úzkou pěšinku. Někde v těchto místech ztrácíme opozdivšího se Monu. O kus dál se hrabeme po cestě rozryté od divočáků. Štěpkovi se to líbilo tak, že se začal rochnit taky, i s kolem. Dojíždíme k cestě, kolem neustále sviští motorky, vytočené na maximum. Těsně před cestou ještě stihl havarovat Sid a Nadík, který neměl rozestup ho přejel. Z Nadíka po tomhle incidentu crčí krev, jak kdyby mu chyběl kus nohy, ale po omytí je to jen nepatrná oděrka. V hluchém místě mezi motocykly překonáváme silnici a vynášíme kola na Karlsfried. Zde nás dojíždí Mona, bůhví po kterých čertech se toulal.

V lese je tu zbytek základů věže, což je zbytek hradu, který tu stával. Ludva tu nemá žádnou skálu, na kterou by se pověsil, tak aspoň šplhá po suchém stromě naproti věže. Následuje sjezd z hradu na druhou stranu. Slabší jedinci vedou kola už od vrchu, silnější jedinci svah bez obtíží sjíždějí a ti největší drsňáci – Antek, Boruta, Štěpka – si to dávají i s parakotoulem. Jedeme kousek po cestě a pak odkádáme kola do lesa a stoupáme k vyhlídce Fuchskanzel – Liščí kazatelna. Prvních pár jedinců neslyšelo povel k odložení kol a tak si je berou s sebou až nahoru. Z vrcholu jsme opět fascinováni polskou elektrárnou Turów a větrnými parky všude v okolí. Všichni sestupují ke kolům a po žluté značce sjíždějí k České bráně. Při sjezdu exceloval kocour Koumes. Podjelo mu přední kolo a on lehce bočkem opustil sedlo svého stroje "favorit comander". (Koumesův kousek je částečně zachycen na kameře a později sklidil při promítání velký úspěch!). Jen trio Ludva, Filli, Harry jedou z vyhlídky po žluté v protisměru a k České bráně dojíždějí po pěkném lesním trailu. Natáčíme další průjezd branou a návrat do školy potom probíhá rychle, kdy už bez zastavení projíždíme kolem Tobiášovy borovice a Pekařova kříže, prolétáváme Polesím a brzdíme až v Rynolticích na dvorku.

Nejrychlejší Harryho roj už v kuchyni smaží cibulku a než se stihneme všichni umýt, už je vyhlášena večeře – fazole po mexicku od Bondulle. Před večeří ještě Filli s Ludvou spravují Goblinovi a Nadíkovi kola. Malý Matěj se ptá u Goblinova kola: "A čí je to kolo?" odpověď zní jasně: "Matýsku, to není kolo, to je vrak." Na mysl přichází slavná replika z Pulp Fiction: To není motorka, to je chopper. Večer probíhá čtení Pod junáckou vlajkou. V jídelně se hrají deskovky, zpívá se. V noci přijíždí kuchař Maco, který pružně zareagoval na naše odmítnutí jídel z Nikoly.

 

Den jedenáctý – pondělí 13.8.

Denní trasa: Lückendorf – Alpiner Grat – Scharfenstein – Töpfer – Hvozd - Lückendorf

Ujito cca 10km za asi 6 hodin.

Ráno nejdříve vstává Mona, pak florbalisté a pak na budíček i zbytek tábora. Snídáme a potom je ranní semafor. Na nástupu se mezi osazenstvo rozdělují sedáky, a ostatní lezecké vybavení. Už tu nemáme silného Kulajdu, aby nám to odnesl. Podružný nosič Vitas navíc jede na kole, abychom se vešli do aut, takže opravdu musíme všechno odnést sami.

Vyrážíme totiž na těžší ferratku Alpiner Grat. Vybaveni svačinkou od skarbowego se soukáme do vozů. Enormní zájem je o jízdu s Ludvou a Antkem. Nevyzkoušený Maco bere ty, co se jinam nevlezli. Na kolech jede Mona, Lála, Vitas, Harry a Filli. Kavka s Kassátky zůstávají hlídat školu, aby nám ji malíři nerozkradli.

Auty stoupáme Lückendorfem, trasou za kterou byla včera známka zdatnosti. Když nám před kola skočila kočka, musel řidič podřadit dokonce i na jedničku! Chvíli na to se už chystáme k odchodu z parkoviště u rozcestí pod Hvozdem. Stoupáme po značce, cesta je rozjetá od cyklistů, pár dní zpět se tu jel nějaký závod. Na rozcestí pod pískovcovými schody se odpojují Sochor a Koumes, kteří byli shledáni nevhodnými pro tento skalní výstup a stoupají k Mönchskanzel - Mnichově kazatelně.

Pod ferratkou se soukáme do úvazků a první skupina už vyráží do skály. První zkouška je hned nástupní partie, kde je prudká skála bez chytů a v ní jsou zapuštěné tři stupy, asi na Doda (1,5m) od sebe. Všichni se s touto částí úspěšně poprali a stejně tak i se zbytkem ferraty. Překvapili Štěpka, který vůbec nepotřeboval radit a Goblin, že to taky bez podpory a vůbec zvládl. Maco lézt nechce, že prý na něj ve třech metrech celá skála padá.

Mona, který nás zatím s bikery dojel, se po chvíli chytá za hlavu stejně jako pár dní zpátky Kulajda. Naštěstí už jsme všichni nahoře. Jediný zraněný je Nadík, který se skutálel ze svahu, když příliš spěchal pro batoh. Ale ten se tím ještě chlubí, takže to nebude tak vážné. Drobné odřeniny kolen se nepočítají.

Od Alpiner Gratu pokračujeme po žluté mezi skalami, až na Scharfenstein, kde jsme byli včera na kolech. Tudíž vyhlídku jen míjíme a pochodujeme dále na Topfer. Mona s Lálou furt jen vodí kola, tak si Ludva to Lálino půjčuje a sype si to z kopce po kamení. S některými pasážemi má dokonce i Filli potíže. Těsně před Töpferem ještě odbočujeme na Böhmische Aussicht – Vyhlídku do Čech.

Cyklisté už se odpojili dříve a raději na Töpfer jedou po cestě. Oddíl dochází k hospodě u vyhlídky zároveň s nimi. Usedáme na lavičky okolo ohniště a Mona nám vykládá nějaká historicko-geologická fakta o skalách okolo. Potom se kluci rozbíhají po vyhlídce a okolních skalách. Ani se nenadějeme a Štěpka už šplhá po skále kdesi úplně mimo zábradlí. Asi na ferratách získal jistotu a úplně zapomněl, jak se na Havraní skále rozbrečel, když byl požádán, aby si stoupl o kousek blíž k okraji. Dodo, Tříska a Lála jsou ještě dětičky, tak se houpou na místní houpačce za radostného halekání "Rychleji! Výš!"

U kříže na protější skále je průrva a nad průrvou ostrá rovná hrana. Kassa nás na ní všechny fotí. Antek s Ludvou marně hledají místo, kde se fotilo skákání v roce 2006 a kde Matěj málem skončil po zádech v průrvě. Filli s Vitasem tlačí disko sušenky a válí šunky ve stínu před hospodou. Antek fotí jelení skoky Rendyho. Nakonec ukončujeme radovánky na skalách, uklidňujíc tak autobusy německých turistů - emmeritů, kteří se sem o hůlečkách a navzájem se podpírajíc, šourají od vláčku.

Vitas s Harrym vychytávají okamžik, kdy se na cestě nestřetnou s vláčkem a všichni cyklisté už se sypou dolů do Oybina. Pěšky je následujeme, ale po pár zákrutech cesty z ní odbočujeme doleva a míříme po vrstevnici zpět k autům. Po cestě Nadík s Ludvou a Sidem řeší Minecraft, Europe 1400 a jiné hry. Zastavujeme pod výraznou skálou po cestě. Antek lanaří Ludvu, ať mu zapózuje pět metrů nad zemí v převisu. Ludva ho posílá k šípku, Antek tedy čeká na Sida, tomu prý nebude muset ani říkat. Hned pod skálou je lavička, dědoušci Antek, Ludva a ještě kdosi se posadili a Antek každého okolojdoucího zdraví po německy "Hallo." Jedinou odpověď dostává od Třísky a Doda, kteří se na něj oba dva překvapeně otočí, vytrženi z rozhovoru, a radostně dvojhlasně zvolávají v odopvěď: "Haalloooo!!"

Spodem míjíme Alpiner Grat, po kterém jsme šplhali ráno a už jsme na parkovišti. Dojíždí nás cyklisté, hrabou se do kopce a už se těší, až ho pojedou dolů. Mona večer hlásí pokořenou nejvyšší ryhlost. Do teď měl 82,4kmph, teď má 84,2. Do vozů odkládáme přebytečnou bagáž, bereme si jen pasy a vodu a šplháme k rozhledně na Hvozd. Štěpka usedá na každý hraniční kámen, který míjíme. Vzhledem k jejich počtu, to musí být únavnější než samotný výstup.

U rozhledny se všichni scházíme, i když někteří přehlédli odbočku a stoupali víc naokolo. Jediný Goblin si platí vstup na rozhlednu a šplhá na vrchol. Ostatní nemají eura, tak koukají z terásky pod rozhlednou na hrad Oybin zvrchu. Z německé vyhlídky se přesouváme na českou, kde se nachází vrchol Hvozd. Je tu navíc dalekohled a tak se u něj hoši handrkují, kdo se zrovna může koukat a kdo už se koukal dlouho. Rendy loví kešku. Pod hlavní vyhlídkou s křížem má skupinka lidí nachystané hvězdářské dalekohledy, zřejmě se chystají v noci pozorovat padající perseidy. Jdeme stejnou cestou zpět k autům, nejmladší prokazují, že sil mají ještě dost a sbíhají téměř celý kopec. Na parkovišti už nemáme na co čekat, tak skáčeme do aut a vracíme se do školy.

Cyklisté to stihli před námi a tak už se vaří voda na nudle. Zatím co se oddíl myje, v kuchyni se míchá mák s cukrem a jakmile je umícháno, tak se podává večeře. Nudlí s mákem bylo dost pro každého, jen Rendy s Koumesem se dohadují nad přídavkovým šufánkem s posledními těstovinami. Antek s Macem valí na nákupy, aby mohl být zítra guláš. Vrací se s ingrediencemi, ale k Monově zklamání bez škvarků.

Ludva se chvíli snaží psát kroniku, nakonec ale zmožen asi v šest hodin odpoledne usíná a budí se až ráno. Na večerním nástupu je už zvykem, že při zapisování známek do tábornické stezky, se odebírají známky novým způsobem. A to tak, že Modří racci vzpomínají, kdo, co, kdy, kde a jak  provedl. Také se vydávají suché svršky z půdy. Připravuje se promítání. Dokonce se kvůli tomu přesouvá celý Monův stroj – myšleno pecko, ne kolo. Pouštíme si oddílová videa, novou Antkovu prezentaci a pak nějaké outdoorové filmy.

Po večerce se pár Racků sebralo, sbad inspirováno dalekohledy na Hvozdu, šlo pozorovat "perseidy". Vrací se notně zmrzlí, venku je opravdu kosa.

 

Den dvanáctý – úterý 14.8.

Denní trasa: na stůl uprostřed koupaliště a zpět

Uplaváno cca 100m na osobu.

První mrtvolky ze spacáků jsou Ludva a Mona, druhý si okamžitě staví na kafe, i když ještě ani pořádně nevidí. Mona vytahuje video z kamery a píše zápis, Harry stahuje kešky na dnešek, Ludva dohání kroniku.
Je posunutý budíček na devět a tak florbalisté vstávají až u půl osmé. Na ranním nástupu dělá Antek osvětu, co že se to bude dít dnes. Dnes jsme měli v plánu Luž, ale Antek vše změnil. Tedy, to by mě zajímalo co za tím bylo!!
Dnes je na snídani novinka – nutella. Kluci se handrkují, kdo si namaže jakou vrstvu, Goblin je po zásluze veřejně lynčován. Při snídani se dozvídáme, že přijede kontrola z A-TOMu. Maco se chytá za hlavu, že nemá papíry do kuchyně, Ludvu kdosi obviňuje, že by měl mít školení na lezení po skalách.

Mančaft se pod vedením Kassy odebírá do tělocvičny a plní si závody z SDL – Skautské družinové ligy. Angličáky, přelézání klacku, výskok, skok sounož a tak. Přijíždí pán z A-TOMu. Antek ho provádí po škole a zasvěcuje do našeho programu, na závěr mu pouští prezentaci z ferrat. Ludva dopisuje kroniku, Harry stále sedí nad Lauřiným noťasem, který včera rozbil. Už mu prý běží Ubuntu. Maco se od rána otáčí v kuchyni a chystá k obědu guláš. Antek se vytrácí k paní ředitelové na Obecní úřad, platit. Mona točí kluky v tělocvičně a Ludva pomáhá Macovi s melouny ke svačině, která je vzápětí vyhlášena. Kassovci se krmí a pak vyráží celá rodinka na výlet.

Antek včera zasáhl do programu, zrušil Luž a nastolil odpočinkový den. Čili si počkáme na guláš a pak pojedeme na koupák. Sid hraje na klavír. Sice pěkně, ale ten "In the End" od Linkinů už začíná lézt na nervy. Guláš už je připraven, knedlíky se postupně vkládají do mikrovlnky a mužstvo si pochutnává. Guláše bylo tolik, že dokonce trocha zbyla i s knedlíky. V poledním klidu kluci hlasitě odpočívají u sebe ve třídě, Harry stále zachraňuje Lálin laptop a Lála se Sidem stříhá film z kamery. Ludva konečně začal uploadovat zápis na stránky.

Kolem druhé hodiny nastává po škole všeobecný pohyb a osazenstvo se chystá k odjezdu na koupaliště u Jabloného. Po čase se nám to i daří a přesouváme se auty na místo. Ludva to točí dvakrát, Mona se Sochorem a Koumesem se napoprvé nevešli. Antek s Macem jen vyhazují osazensvo a pokračují nakupovat.

Sid se převléká do plavek a okamžitě začíná kopat hrob na volejbalovém hřišti. To, že se tam občas má taky hrát volejbal a o padesát metrů vedle má pláž, kde si může kopat tunely třeba do Austrálie, ho vůbec netankuje. Kope dál dokonce i když kolem něj začnou hrát volejbal. Chová se jako ychtil. Přijíždí Harry a Filli, kteří jeli na kolech, abysme se vlezli do aut. Zbytek kluků se vrhá do vody, nádrž už je plná až po okraj.

Napřed okupují stůl – velkou desku nad vodou uprostřed koupaliště. Pak zmerčili klouzačku uprostřed pláže a okamžitě se k ní vrhají. Celou dobu s sebou tahají molitanové lodyhy a něžně se jimi mlátí vší silou po hlavách. Klouzačka zklamala, je pod ní vody jen lehce nad kotníky. Racci zatím okupují stůl a vyvalují se. Nějakou dobu je vyrušují tuleni Sochor s Koumesem, ale jelikož se ani jeden nedokážou vytáhnout nahoru, nechávají Racky v klidu a jen občas dostanou kamarádsky za ucho lodyhou.

Zbytek oddílu zatim zakopává Goblina do písku, až vypadá jako želva. V jednu chvíli Goblin hlásí, že už nemůže dýchat a chce vstávat. Boruta mu ale vylezl na záda a bylo po vstávání. Kluky ale Goblin po chvíli přestal bavit a tak naplánovali hromadný útok na stůl s Racky. Po několika minutách boje bylo skóre stále ve prospěch Racků, páč byli stále nahoře a vydýchávali se s několika nejšikovnějšími, co se dokázali vydrápat k nim. Naštěstí Mona píská K, čili konec a oddíl se srocuje k němu. Chystá se hřiště na pasák a pak se odehrává jedna hra. Proběhla vcelku rychle, Vitasovi a Rendymu byly chyceny teče. Tentokráte nikdo míčkem do čenichu nedostal.

Je vyhlášeno další koupání, ale už probíhá v mírumilovnějším duchu. Také je tu Antek a fotí skoky do vody. Ani nestačíme pořádně oschnout na stole a již se musíme přesunout na břeh a usušit, je čas odjezdu. Každý bere nějaký kousek herního vybavení, přesouváme se k vozům a odjíždíme zpět do školy. Ludva to opět točí na dvakrát, pro tři, co se nevešli.

Ve škole dáváme sušit plavky a ručníky a čekáme, až bude vyhlášena večeře. Luští se hlavolamy, Mona řeší, která že to hra má být vydána od stejného týmu co stvořil Hidden and Dangerous. Nemůže si vzpomenout a tak raději pomáhá Lále s tvorbou táborového videa. Kassa a Antek stahují fotky a pak plánují trasu na zítra. Harry stále dává do kupy Lauřino pecko, už hrozí reinstalem Windows. Ludva dokončuje update táborového zápisu.

Kuchyňská Boruta vyhlašuje mytí a pak večeři. Na jídlo je chleba s pomazánkou z němých tváří. Dokonce máme takový luxus, že nám kuchyňská chleby namazala a nemusíme si je patlat sami. Harry u večeře vyhrožuje Lále, že jí v počítači odešel disk. Po večeři si k tomu sedl odborník Filli a počítač běží během asi pěti minut. Nicméně Harry s Fillim po zralé úvaze o rychlosti stejně rozhodli pro reinstall Windows.

Za tmy je připraveno oddílové kino. Pouštíme si pár starších oddílových kousků a pak nejnovější Lálinu tvorbu – Oybin a okolí. Před spaním ještě ovečky a když Antek s Kassou dokončují svou prezentaci z Alpiner Grat, kino už je zrušeno a je příprava na večerku. Vše kazí Ludva, který si to ještě na poslední chvíli přihasil s Adamem Ondrou a jeho výstupem na Der Heilinge Gral. Naštěstí je video krátké a po jeho skončení se jde spát.

 

Den třináctý – středa 15.8.

Denní trasa: Janovice – Dubnice – Stráž pod Ralskem – Děvín – Stohánek – Mimoň – Juliina vyhlídka – Průrva Ploučnice – Stráž – Valdov – Janovice

Ujeto cca 56km za asi 10 hodin.

Dnes jsou všichni unavení, florbal se nekoná. Vstáváme trošku zmateně, Mona sice nachystal Hanse Zimmera na budíček, ale pak chyběl a Antek s Ludvou vyhořeli, na laptopu byl totiž ztlumený zvuk.
Na snídani patláme. Spotřeba chleba se každý den zvyšuje, většina už pochopila, že co si nesní na snídani, to jim přes den bude chybět. Provádíme údržbu biků před odjezdem, tentokrát mají mechanici v prackách stroje Aidiho a Rendyho. V případě  Aidiho bicyklu bylo prohlášeno, že zadní kolo je neopravitelné. Tak se do toho vložil Mona a za použiti lavičky z tělocvičny kolo vycentroval. Fasujeme proviant - žádná sláva na to, že máme naplánovanou zatím nejdelší trasu.

Odjezd v devět hodin se sice úplně nedaří, ale nebezpečně se blížíme. Původní jizda byla naplánována po rojích, ale Harry bohužel stále nechápe, jak ty roje vlastně fungují a tak už v kopci za Rynolticemi nejedeme po rojích, ale v roji. Před Janovicemi Goblin přehazuje tak vehementně, že se mu daří zarvat řetěz do špic. Ludva si nechce pět minut po vyjetí špinit ruce a tak dělá Goblinovi odborného poradce. Trvá to, ale dílo je nakonec dovedeno ke zdárnému konci a Goblin může pokračovat.

Z Janovic sjíždíme kolem Janovických pusteven do Dubnice a pak stále dál až do Stráže pod Ralskem. Cesta je téměř neustále mírně z kopce a my těch deset kilometrů dáváme téměř bez zastavení. Ve Stráži zdárně překonáváme hlavní cestu, chvíli stojíme u garáží na periferii a pak stoupáme na místní zámek Vartemberk.

Ten je v havarijním stavu, ale střecha je nová a je vidět nějaká snaha o záchranu. Sedíme na mostě před budovou a Mona nám vykládá historii místního šlechtického rodu a také zmiňuje jakousi sérii historických románů, které se odehrávají mimo jiné i tady. Byl podle nich natočen i film – Ve jménu krále. Při odjezdu Antek organizuje natáčení průjezdu po mostě od zámku. Stojíme pod zámkem a postupně po rojích odjíždíme. Poslední jede bílý roj, jeho člen

Goblin na štěrku v mírné zatáčce pod zámkem nezvládá svého železného oře a parkuje ho za stojící auto. Goblin těžce aspiruje na místo Lososa z tábora 2006. Ten se taky vymlel, kde mohl a navíc měl furt prázná kola. Ludva vše viděl v přímém přenosu a když se Goblin sám zvedá a auto vypadá nepoškozeně, tak se jen popadá za břicho. Vrací se Kassa a ošetřuje rozbité koleno.
Z domu vylézá zřejmě majitel vozidla, kotroluje jestli je celé a když zjišťuje, že ano, aspoň plísní Goblina, jak to jezdí. Společně s Monou, který na nás čekal o křižovatku dále lehce bloudíme Stráží a zbytek skupiny dojíždíme až za městem, na hranici vojenského prostoru.

Tady už začíná píseček a stoupání na Děvín. Mona vyhlašuje soutěž o známku – kdo vyjede bez zastavení až na hrad, zaslouží si ne jednu, ale hned tři. Nejblíže byli asi Filli a Ludva, ale ani těm se to nepovedlo bez zastavení, cesta je to opravdu zrádná. Pod vrcholem se sjíždíme a čekání na ostatní nám krátí Filli exhibicí na schodech.

Na hradě svačíme, Mona nám k tomu vykládá o místním vojenském prostoru a o hradě jako takovém. Pak Antek fotí oddíl s ruským nápisem КАЗАНЪ (Kazaň), který při správém rozmístění členů vypadá jako KA3. Následuje prohlídká hradu, z kterého je zachováno celkem dost zdí a sem tam nějaké podzemí. Oddíl se rozbíhá po zdech, velký zájem vzbuzuje velká zamřížovaná díra do země – studna. Koumesovi je vyhrožováno shozením do ní jako do hladomorny.

Docházíme až k opačnému cípu hradu, kde je malá vyhlídka. Dodo a ostatní drobotina se cpe do vykotlaného buku, Antek to fotí. Po cestě zpět ke kolům objevujeme zamřížovanou jeskyni netopýrů. Omladina se cpe dovnitř, Nadík dokonce překonává mříž. Při zmínce o netopýrech, se zase všichni urychleně hrnou ven, jen Nadík kvílí zavřen v kleci. Asi se moc koukal na televizi.

Osedláváme kola a hrneme se z kopce dolů stejnou cestou, jakou jsme přijeli. Byl by to jistě pěkný sjezd se spoustou pádů a tak nás Mona raději několikrát zastavuje a natáčí. Kupodivu se v takzvaném Leonově sjezdu (který tu před šesti lety rozbil jak sebe, tak helmu a kolo) nikdo nezrakvil. Zrádným se naopak ukázal píseček až dole na rovince. Postupně se v něm kácí Štěpka na malém kole a Nadík na úzkých gumách. Vracíme se kousek po asfaltu a kolem rašelinišť Černého rybníka jedeme k pomníku Antonína Sochora.

Tento válečný hrdina, skaut, zde za dosud nejasných okolností, zahynul v roce 1950, jak nám Mona poutavě vykládá. Dokonce zjišťujeme, že dnes v noci od události uplyne přesně 62 let. Oddíl svačí na lavičkách u pomníku a kačeři prohledávají okolní tůje, marně pátrajíc po kešce. Po jídle pořádá Mona obřad a k pomníku ukládá kytici lučního kvítí.

Cesta pokračuje na Stohánek, hrad a pozdější poustevnu, která se nachází asi kilometr od pomníku. Cestou tentokráte nebloudíme, jako v Osadě dešťů, rozjetého Antka se nám daří za odbočkou zastavit. Z vrcholu Stohánku pozorujeme protější Dlouhou skálu – Titanik. V mapě už se nyní můžeme dočíst, že skála je opravdu stejně dlouhá a vysoká jako slavná loď. Mona vyhrožuje, že bude volat do KČT a požadovat odměnu – pro oddíl je to Titanik už od roku 2002. Fotíme tradiční oddílovou fotku na přístupových schodech a odjíždíme.

Po asfaltu valíme dlouhou dobu z kopce až k ruinám ruského kasina (to byly ubytovny rodin ruských vojáků) za Mimoní. Zahazujeme kola do lesa, Rendy to zvládá obzvláště povedeně, kdy kolo posílá volně do příkopy a ono pokračuje několik dalších metrů. To aby se mechanici nenudili. Kluci prolézají kasárna a přemýšlejí jak dobře by se tu hrál airsoft. Začíná nás lehce tlačit čas a tak nás Antek žene Mimoní až do Vranova, nad kterým se tyčí Juliina vyhlídka.

Silnější bikeři vyjíždějí až těsně pod schody, slabší odhazují kola už po cestě. Filli se hrabe i s kolem až na skálu, kde se potom fotí. Chvíli koukáme po okolí, Mona nám ukazuje Bezděz, Klíč, Jáchymov a jiné pamětihodnosti. Sjezd dolů je vskutku lahodný avšak na Ludvu někdo zákeřně nachystal kámen a tak dotyčný musí zastavit a opravuje "hadí kousnutí".

Ostatní pokračují na cestu a po cestě do Novin pod Ralskem, kde je Průrva Ploučnice. Tento vysoký tunel, uměle vykutaný skrze pískovec, aby Ploučnice tekla tam, kudy si člověk přál, je známý mimo jiné tím, že se zde natáčela pohádka "Z pekla štěstí". Mona vede oddíl v plavkách vrchem k hornímu vstupu do průrvy a pak se vrací zpět vodou. Za nimi se tlačí obyčejní turisté, kteří nevěří, že průrvou projdeme.

Filli s Ludvou už se cáchají v jezírku u ústí průrvy. Pár jedinců má obavy skočit půlmetrový schodek u výtoku z tunelu, odvážnější naopak šplhají hned vedle na plošinku asi dva metry nad vodou. Je dán povel k opuštění vody a kluci se přesouvají do místního rychlého občerstvení a fasují Antkem placenou kofolu. Ludva opět látá kolo, rychle lepená záplata stačila jen k tomu, aby dojel k Ploučnici.

Všichni sedíme na kolech a chystáme se odjet a najedou se odkudsi přiřítí Goblin, ještě v plavkách. Odjezd bílého roje je tedy zpožděn. Následující cesta kolem Stráže a Dubnice až do Janovic je přesným opakem cesty do Stráže – neustále mírně do kopce. Přesto ji jedeme na jeden zátah až nad Janovice. Tam se všichni potkáváme, nejslabší články – Sochor s Koumesem, Rendy, Sid a pár dalších – fasují od Ludvy glukopur. Do Janovic jedeme po žluté už hromadně, přesto se daří skupině okolo Filliho špatně odbočit a dávají si pro pořádek Janovický kopec ještě jednou. Asi aby ten sjezd do Rynoltic neměli zadarmo. Mona na ně čeká u kapličky na vrcholku, ostatní už sviští z kopce do školy.

Maco už je na nás připraven, rýži už má hotovou, teď jenom smíchat s masem a zeleninou a riziko je na světě. Sýr už má také nastrouhaný a dokonce je i kečup. Každý dostává plný talíř, chvíli to vypadá, že zbyde i nášup, ale pak je nachystán talíř Monovi a zbývá už jen pár zrníček rýže. Po večeři je pár minut volný program, mužstvo se navíc myje a dělají se rajóny. Pak je nachystáno promítání a pouští se Ve jménu krále – film o kterém nám Mona říkal před Vartemberkem. Po skončení je vyhlášena večerka.

 

Den čtrnáctý – čtvrtek 16.8.

Denní trasa: Dolní Světlá – Carolafelsen – Bärloch – Falkenstein – Dolní Světlá

Ujito cca 6km za asi 5 hodin.

Dnešek je po včerejšku lehce volnější a budíček je posunut na osmou hodinu. Snídaně je sice později, ale jinak s obvyklými ingrediencemi, na obvyklém místě. Po ní se mančaft srocuje v tělocvičně a odehrává něco málo do SDL. Na svačinu je vydán jogurt s rohlíkem a na jedenáctou stanoven odjezd. Dnes budme slaňovat u Jonsdorfu. Na nástupu Ludva rozdává mezi mužstvo lezecké vybavení, aby to nemusel tahat sám a trochu později se také fasuje lovečák s rohlíky na svačinu. Antek členstvu připomíná, ať si nezapomenou pas a také penízky, po cestě zpět se stavíme v Penny Marketu.

Mona, Filli, Harry a Laura jedou na kole a tak se my ostatní vejdeme do aut. Nasedáme a jedeme auty do Dolní Světlé.

Zde si Ludva na batoh nabaluje všechny lana a ostrým krokem spěchá k Bärlochu (Medvědí díra - brloch), kde je dobrá stěna na slaňování. Oddíl se pomalu šine za ním. Jdeme na hranici po zelené, pak přecházíme na červenou a kolem skalních varhan a vyhlídky Carolafelsen docházíme k Myší pasti. Ludva už zde má nachystané horní jištění – dva štandy, ze kterých budeme slaňovat. Pod skálou ale ještě žádná lana nevisí, tak se oddíl přesouvá po vzdušné pěšince nahoru na skálu a zde je vyhlášena svačina.

Ludva už natahuje lana a pak zasvěcuje Antka do tajů jištění. Ten posléze prohlásil, že tam jenom stál a držel konec lana, čímž svou záslužnou a zodpovědnou práci značně zlehčil. V okamžiku, kdy je vše připraveno, dostávají kluci bezpečnostní školení, aby věděli co a jak. Koumesovi je okamžitě sebrána známečka, když nemá nic lepšího na práci, než ochytávat hlavní jistící lana. Taky je zpřísněno odebírání známeček za úmrtí. Zatímco včerejší utonutí bylo za jednu známku dnešní pád ze skály už je za dvě.

První zatěžkávací zkoušku lan provádí Antek s Kassou a pak už se dalších několik hodin vozí kluci. Štěpka se rozbrečel na prvním sklaním schodu, tak jsme ho vytáhli nahoru a znovu už jsme to nezkoušeli. Překvapil Koumes, který jezdil dolů skoro jako profík. Vitas zkouší při slanění točit, protože dostal příkaz od Mony, ale nedaří se mu. Sochor na lano leze dvakrát, podruhé s příslibem od Filliho, že když slaní, dostane k zapůjčení od Filliho kolo. Pokažde se zaseknul na první hraně, ze které se vrátil se slov: "Antku, na to fakt nemám." Takže kolo nebude. Dokonce i Rendy skálu slanil, ale prý už znova takový věci dělat nebude.

Dannyho jsme nahoře ani neviděli. Na Maca při slanění sice skála nepadá, ale stejně to zkoušet nechtěl. Napřed nás kontroloval shora a po čase se přesunul dolů k místu dojezdu. Tam se k němu asi v půlce akce přidali bikeři, kteří to k nám vzali přes Sokola, aby měli taky nějaký výkon. Filli nám napřed tvrdil, že jeli přes Sloup, ale to jsme mu neuvěřili a Harry pak vše uvedl na pravou míru Sokolem. Bikeři napřed povzbuzovali lezce zespodu, načež se přesunuli na skálu a všichni si to sjeli dolů. Jedno z lan dokonce prošlo zatěžkávacím testem Monou. Vše v pohodě vydrželo.

Odpoledne se začíná ochlazovat a na skále nahoře navíc fouká, tak spouštíme poslední zájemce, některé jedoucí i popáté, a balíme. Vybavení, nyní už včetně lan, je rozděleno mezi kluky a vyrážíme po červené zpět k autům. Kluci mají za úkol čekat u Falkensteinu a příjemně překvapují svou tichostí. Maco hbitě zasvěcuje pozdě příchozí do systému kroužků a doporučuje každému jeden, podle oblíbeného žánru počítačových her. Sám s Vitasem pořádá takzvaný rychlý průlet spektrem.

Z Dolní Světlé jedeme nezvykle do Cvikova, kde je slíbený obchod. Zastavujeme před Penny Marketem a po nalezení peněženek v batozích bereme krám útokem. Antek s Macem nakupují oddílový proviant, zbytek mužstva se zastavuje u regálů se sladkostmi, popkornem a čipsy.
Před obchodem čekáme, až hospodář dokončí nákup a každý něco tlačí. Svádí se boj o velkou bednu s popkornem. Překvapuje Goblin, který si – mimo jiné – koupil rohlíky, šunku a sýr a teď to do sebe tlačí. A Antek furt nechce věřit žroutům z Modrých racků, že obědové příděly na výpravy jsou nedostatečné. Důkaz místo slibů. Nakládáme nakoupený proviant do aut a vracíme se do školy. Cyklisté zde ještě nejsou, vítá nás jen Kavka, Lukášek a Matýsek.

Maco s kuchňskou se ihned vrhá do kuchyně a začíná připravovat milánské špagety. Dojíždí cyklisté a okupují sprchy. Fillimu vrže sedlo a shání se po vazelíně, která není v oddílovém nářadí. Nakonec od Ludvy fasuje mastičku na bázi Framykoinu a promazává sedlo jak proti vrzání, tak proti vlkům.
Na škole probíhá těžká žranice nakoupeného materiálu. Antek dává nástup, chválí kluky jak jim to dnes šlo a navrhuje, aby poděkovali Ludvovi za dnešní zábavu v naturáliích. Ludva mezitím dělá inveturu vráceného lezeckého vybavení a za chvíli je obležen kousky tatranek, čipsů, tyčinkami, bonbóny a jiným svinstvem, které s požitkem požírá.

Je vyhlášena večeře a dochází k nevídanému – poprvé za tábor nám z večerního jídla několik porcí zbývá. Kluci jsou ucpaní všemi těmi umělinami z krámu a stejně každý sní svou porci. Ovšem přidat si jdou už jen skalní jedlíci Koumes, Sochor či Rendy. Do večera je volný program.

Večer Mona s ajťáky připravuje projektor k promítání. Začíná se kouskem z ranější tvorby pana Scotta – Vetřelcem. Mona to ale včas zaráží, většina diváctva by ještě nedocenila plnou hodnotu filmu, akorát by se jim hůř spalo. Pouštíme videa z táborového života, stvořená po večerech Lálou a Monou, na závěr pak jede třetí série ovečky Shaun.
To už se čas blíží k večerce, služba dodělává rajóny na patře a oddíl jde spát. Antek s Kassou dotváří prezentaci z Alpiner Grat, Maco s mladšími Racky hrají deskovky v jídelně. Ludva se snaží dohnat nezapsané dny, místo toho rozesílá maily na všechny strany. Spát se jde asi půl hodiny před půlnocí.

 

Den patnáctý – pátek 17.8.

Denní trasa: Polesí – Petrovice – Babiččin odpočinek – Jánské Kameny – Krompach – Dolní Světlá – Chata Luž – Luž – Horní Světlá – Juliovka – Mařenice – Heřmanice v Podještědí – Kněžice – Lvová

Ujeto cca 45km za asi 9 hodin.

Ranní florbal se opět nekoná. Někteří Modří racci vstávají dokonce před šestou hodinou, ale mužstvo má budíček klasicky v půl osmé.
Na snídani je chleba a sladké pomazání, jen Koumes si pošmakuje na Monově sádle. Také se dojídají těstoviny ze včerejška, tentokráte nasladko. Chystáme se na výjezd. Ludvovi ušlo za ty dvě noci lepené kolo, tak přelepuje. Vitas spravuje Koumesova favorita. Když mu potom Sochor přivezl svého fulla, jen zaúpěl a utekl. Mona kontroluje, zda se mu znovu nezjevila zadní osma, Filli se také rýpe ve svém stroji.

Kluci už jsou připaraveni před školou, v ní se chystají poslední Racci. Na předodjezdovém nástupu fasujeme svačinu. Dnes nebývale hutnou: čtyři rohlíky, salám, polomáčené, tatranka, jablko a hroznový cukr. Skarbowy se zřejmě poučil včerejší návštěvou Penny Marketu.

Naskakujeme na kola a valíme k Polesí. Vitas s námi dnes nejede, páč má bolavé koleno a jeho roj dostává na krk Ludva. Jenom na Hadovce nás Mona čtyřikrát filmuje, to bude materiálu ke stříhání. Těsně před Petrovicemi dostává Nadík defekt. Na místě zůstává Kassa s Antkem, zbytek pokračuje dál. Při průjezdu mezi zahrádkami nabírá Filli slepičinec a smrdí nám pak na cestu. 

Při stoupání z Petrovic, ještě před odbočkou na Sokol, defektuje Ludva. K ruce mu zůstává Filli, čístící ze sebe a kola slepičince. Oprava se protáhla, Ludva najel na několikacentimetrový hřebík, takže potřeboval dvě záplaty a stihl vyměnit ventilek, ještě než objevil druhou díru a hřebík. Oddíl zatím vesele uhání kolem Sokola a Hvozdu ke skautské základně Na Šestce.

Po cestě se odpojuje skupinka kačerů a dává si kondiční běh do kopce, za keškou. Na Babiččíně odpočinku lehce svačíme, Antek doporučuje půl rohlíku a jablko, a jedeme po asfaltu do Krompachu a potom dále po žluté k Jánským kamenům. Srdce geologovo by zaplesalo, přeměněný pískovec se každý den nevidí, ale Štěpku to zas tak moc nebere. Sid točí Borutovi s kolem a když mu to vlastník zakazuje, tak mu ho vypouští. Tak aspoň vybíráme kešku pod polorozpadlou výhlednou a vracíme se z kopečka do Krompachu.

Cesta je zpočátku štěrková, se žlábky pro odvod vody. Boruta v jednom takovém nechal přední kolo, skočil přes řidítka a utíkal dál. Kolo ho následovalo v kotrmelcích. Koumes sjel bez problémů, dole zastavil a vybulil se do kopřiv. Na návsi Harry sundává zadní kolo – dnes už třetí defekt. Z Krompachu je příjemný sjezd do Juliovky, po pravé straně míjíme Gottwaldovu bystu, s mysliveckou hučkou a fajfkou. Stoupáme po cestě přes Dolní Světlou, tudy už jsme mnohokrát jeli autem.

Krátkou přestávku děláme na parkovišti za vesnicí, Filli slibuje půjčit na cestu zpět svoje kolo tomu, kdo vyjede až k chatě Luž bez zastavení. Nejvíc nadšení projevuje Sochor, posilňujíc se polomáčenými. Další trasa k státní hranici a poté doleva k chatě měří tři kilometry a stále stoupá do kopce po čím dál tím horší cestě. Nahoru bez zastavení dojíždí jen Filli a to ještě stihl po cestě zabloudit. Pomalu se shromažďujeme před hospodou a obědváme rohlík se salámem. Přijíždí Mona a Ludva s Fillim už do sebe tlačí česnečku.

Na Luž vyrážíme pěšky, chybí nám kilometr horizontálně a stopadesát metrů vertikálně. Filli s Harrym funí na kolech, Antek dole hlídá stroje ostatním. Na vrcholu se rojí mravenci a peče slunce. Goblinovi není dobře. Zapisujeme se do knihy, fotíme fotku pro Antka, mžouráme skrze ostré sunce po okolí a Rendy s Harrym mizí ke kešce.

Sestup je mnohem rychlejší než výstup, Mona se nestíhá divit – vyrážel mezi prvními, dolů dochází poslední a přitom ho po cestě nikdo nepředběhl. Kluci totiž šli mimo stezku rovně dolů a Ludva jim za to promptně sebral známku. Lehce se posilujeme nanukem z restaurace, nasedáme na biky a už si to svištíme z kopce. Antek se chtěl ještě stavit pro kešku, ale oddíl zastavil až opravovaný most v Dolní Světlé. Dole nás Mona udivuje svými 78 kilometry v hodině, inu bylo to opravdu z kopce.

Jedeme téměř neustále z kopce, po asfaltu přes Mařenice, kolem Mařenické borovice a golfového hřiště do Heřmanic. Antek několikrát zastavuje pro kešky. Na poslední zastávce nás překvapuje Goblin, který kazí svou dnešní brilantní jízdu tygrem na asfalt. Prostě se rozjížděl, najednou v cestě byla Lála s kolem a pak se cesta prudce zvedla a udeřila ho do obličeje. Havárie je později svalena na špatný fyzický stav bikera. Zastavujeme u červeného fiatu v Heřmanicích. Antek volá Jurovi – majiteli a řidiči. Náš nákladní vůz už je zde.

O pár set metrů dál je vojenská hospoda: lokál vyzdobený všemi možnými druhy převážně střelných zbraní. Za areálem hotelu a restaurace majitel buduje plac pro umístění svého válečného vozového parku. Antek s Jurou domlouvají zběžnou prohlídku pro kluky. Odkládáme kola za bránu a Antek dává informační nástup, ze kterého náhle odbíha Goblin, držíc si ruku u úst. Bohužel už to nestihl do příkopy a zbavil se obsahu žaludku přímo doprostřed příjezdové cesty. Nafasoval živočišné uhlí a dobrou radu ať si sedne a vydýchá to. To má z toho, co všechno včera nakoupil a spráskal.

Kassa s Ludvou se dalších deset minut baví čištěním toho nadělení z cesty. Kluci se prochází mezi obrněnými vozy. Mona – řidič tanku – může na některých exponátech oči nechat. Na konci prohlídky kupuje Antek celému oddílu (mimo stále ještě bledého Goblina) Mrože – naunka. Závěr cesty přes Petrovice a Lvovou do Rynoltic proběhl relativně bez problémů. Jen Koumes ve Lvové v plné rychlosti málem vlítl na hlavní cestu a Kassa v lesích nad Rynolticemi spadl a následně mu přidal i Nadík svým kolem. Teď pořádně nepohne ramenem. Ve škole ho vítá Kavka s kluky, kuchyňská Maco s Vitasem a taky všichni ostatní, kteří nejeli lesem, ale rovnou po hlavní cestě.

Probíhá povýjezdové mytí a Maco s Vitasem už vyhlašují večeři. Výborná nudloknedlíčková polévka a jako druhý chod plněné knedlíky. Sochor jich spořádal  snad osm nebo kolik. Štěpka napřed zavazí v kuchyni, že má kuchyňskou a bude uklízet, ale když pak má začít umývat nádobí, tak se vymlouvá, že to je Romanova práce. Boruta v tělocvičně týrá kočky, eh, hraje na elektriku. Večer je volný program, hraje se fotbálek ve třídě mančaftu, pár jedinců se schází u Ludvova noťasu a sleduje jak umí skot Danny MacCaskill jezdit na kole. Filli s Harrym řeší, jak dostat zpět na Lauřin laptop Simsy. Na večerním nástupu se vybírají známky, jen Roman si dnes udržel čistý štít. Dnes si osazenstvo nenachystalo promítání a tak žádné nebude. Jen na dobrou noc se pouští Devadesátka pokračuje. Ludva dohání zpoždění v kronice do pozdní noci.

 

Den šestnáctý – sobota 18.8.

Denní trasa: na plošinu a zpět

Uplaváno pár metrů.

Dnešek je dnem odpočinkovým a tak většina Racků vstává až po osmé hodině, nepočítaje Monu, Antka a Maca. Budíček je vyhlášen v půl deváté. Na snídani jsou kromě patlání také knedlíky, co zbyly ze včerejška. Zvláště Sochor s Koumesem si je pochvalují.

Po snídani je v jídelně semafor a čtení a pak hromadné loupání brambor. Ludva mezitím stále buší do klávesnice a snaží se dohnat zpoždění v kronice. Už chybí jen jeden den! Mona si stěžuje na nedostatek fotek od fotografů, prý už nemá co uploadovat na stránky. Ludva mu téměř ihned dodává na disku aktuální databázi fotek.

Chystáme se k odjezdu na koupaliště u Jabloného. Jediný Filli jede na kole, zbytek budeme muset zvádnout dvěmi auty. Zbývající dvě auta totiž zmizela na ferraty. Antek je domluven s Jurou, že si půjdou projít minimálně Jeptišky, Kassovci se rozhodli prubnout Jeptišky i s Lukym a Matesem. Uvidíme s jakou a kdy se vrátí. Maco se stále otáčí v kuchyni, připravuje svačinu. Po ní snad už vyrazíme.

A taky že ano. První vyjíždí Ludva, dohromady má v autě pět lidí a dělá sondu na pojicajty. Taky veze Monu, aby nám měl kdo zaplatit vstup. Filli na biku odjíždí až s předposlední skupinou a Ludva ho při poslední jízdě vychytává na prázdné silnici, tak ho osádka vozu chvíli hecuje z okýnka. Na koupáku je zatím vyhlášen zákaz vstupu do vody, první se musí odehrát zápas v ringu.

Racci hrají vedle na trávě Kubb. Vitas s Ludvou jsou na tuto hru opravdu leví. Teprve po skončení zápasů se oddíl vrhá do vln. Zpočátku jsou všichni na plošině uprostřed koupaliště. Soužití mezi Racky a mužstvem je dnes mnohem harmoničtější něž minule, jen občas někdo letí přes palubu. Filli dokonce tahá tuleně Sochora nahoru na platformu. Mona píská, vracíme se na břeh a zahajujeme druhou hru ringa. Hrají proti sobě Lišáci a Rysi, píská Ludva a to poněkud volněji.

Těsně vyhrávají Lišáci. Vydry mají mezitím volno a tak se pohybují okolo, nekteří ve vodě, jiní hrají další kolo Kubbu s Racky. Po skončení ringa se opět vrháme do vody, tentokrát ve znamení skoků, tempo určuje Filli, zkoušejíc salta. Nakonec se po něm opičí dobře pět lidí a máme hodně červených zad.

Přijíždí ferratová skupina – Kassovci a Antek. Kassátka prý sama zvládla Nonnesteig, jen na převisu a v díře si je Kassa s Antkem podávali. Začínáme poslední kolo ringa. Ostátní si pohazují létacím talířem. Zápas končí a po krátkém osvěžení ve vodě se rozhodujeme pro pasáka. Rozdělujeme oddíl na dvě půlky a chystáme pole. Antek rozdává nektarinky. Sochor chce po Fillim, aby mu tu jeho hodil do vody, že si pro ni doplave. Filli háže a Sochor je bez nektrainky, protože ta jde samozřejmě ke dnu jako kámen. Chvíli se ji s Koumesem snaží vylovit, ale bez úspěchu.

Pasák soudcuje Vitas a po třech kolech rozdrtilo Rendyho mužstvo Sochorovu partu asi dvacet ku třinácti. Jedinému Fillimu se povedlo trefit auto, ale stejně jen odrazem. Mona už chce mířit domů, ale ještě je vyhlášeno koupání. Okupujeme plošinku a Mona točí skoky do vody. Po hodině vodních radovánek se převlékáme z plavek a balíme věci. Půlka oddílu ještě nemá dost a vrhá se do bitev s lodyhami. I tato kratochvíle je zastavena a soukáme se do aut. Antek přijel s červenou dodávkou, přebývající kluci se cpou do ní a odjíždíme najednou do školy.

Po příjezdu se Maco vrhá na chystání brambor a do smažení řízků. Zbytek oddílu začíná s úklidem. Je vytřena tělocvična a nanoseny do ní zpět lavičky. Uklízí se i hlavní budova – vytírání podlah. Mechanici Filli s Harrym chystají kola k odjezdu. Musí se nachystat i kola olomoučáků, protože jedou do Olomouce také červeným Fiatem. Fillimu se daří uvolnit Ludvova zarezlá řidítka. Ludva běduje, to už nikdy zpátky nesloží, Filli mu právě rozbil kolo.

Skládáme kola do dodávky, Sid není schopen pochopit jednoduchou Filliho žádost ani napotřetí, tak na něj Ludva zařval takovým stylem, že půlka Rynoltic ztichla a rozhlédla se, co se děje. Po úklidu je večeře – řízky. Všichni se najedli do syta.

Filli s Harrym připravují promítání na večer, Monův nápad promítat Vetřelce je zbytkem vedení zavržen. Pouštíme ovečky, prezentace z ferrat, fotky ze slanění, Laura spouští svůj slaňovací film. Mimo to se ještě koukáme na cyklistu Dannyho MacCaskilla a lezce Adama Ondru. Na závěr si pouštíme pár dílů starého animáku Co se děje v trávě.

Mezi jednotlivými projekcemi je nástup, vybíráme naposledy známky, Kassa vyhlašuje výsledky SDL a Antek hodnotí hlavolamy. První tři řešitelé hlavolamů Roman, Rendy a Qéčko mají jako výhru výběr jednoho hlavolamu z Antkovy sbírky. Uklízí se kino, oddíl jde spát, Antke sklízí hlavolamy, Rackové mizí do kuchyně. Asi zbyly řízky.

 

Den sedmnáctý – neděle 19.8.

Denní trasa: Rynoltice – Olomouc, Karviná

Ujeto asi 260km, popřípadě 380km.

Vetšina Modrých racků se plouží po budově už před budíčkem, který je klasicky v půl osmé. Kluci se myjí a pak se začínají balit. Je neděle, čili na snídani je vánočka, dojídáme mazadla. Začínáme s pořádným úklidem školy. Ludva ještě mezi balením dopisuje kroniku. Kluci jsou sbalení celkem rychle, jen Goblin je o trochu pomalejší. Filli s Jurou nakládají Fiata, Mona balí velitelský stůl a Maco s Antkem se otáčejí v kuchyni. Zbytek oddílu se různě pohybuje po škole a většinou dělá co je třeba. Musí se zamést a vytřít všechny podlahy, k dispozici jsou i dva vysavače. Jedna parta se vrhá na záchody, druhá odchází do sprch u tělocvičny. Tělocvičnu samotnou jsme uklidili už včera. Vitas a pár dalších dobrovolníků uvádí do původního stavu dílnu, která nám sloužila jako jídelna. Do auta se znovu pakují kola, druhé patro se vykládá matračkama a mezi ně se také cpou kola. Zhruba od půlky dodávky už se valí kufry a oddílové věci. Na závěr nakladači dávají kola olomoučáků, která se povezou jen do Olomouce. Většina práce je hotova před desátou hodinou, jen Kavka s Kassou ještě smejčí chodby u sprch. Mužstvo se poflakuje na průlezkách před školou, všichni mají na zádech batoh, jen Goblin ne. Je vyhlášena svačina – jogurt. Najezeni dáváme závěrečný nástup, volíme jméno tábora, vedení se vykecává a hodnotí tábor. Oddíly se loučí. První odjíždí Jura s dodávkou. Pro navigaci po Olomouci s ním jede i Nadík. Krátce na to odjíždí i Maco se svou osádkou. Poslední tři auta ještě nějakou chvíli setrvávají na škole. Antek s Kassou bez problémů předávají školu paní ředitelce. Tento rok jsme dokonce ani nic nerozbili. Mona se mizí rozloučit se švagrovou. Kolem jedenácté odjíždí postupně Antek a Kassa s Ludvou. U školy zůstává skupinka karviňáků, co se nevešla do aut a jedou vlakem. Jede jim to až po dvanácté.

Po cestě do Olomouce se nikde moc nezdržujeme. Stavíme jen v Hořicích na trubičky a za Mýtem na Onu pro benzín. Poslední zastávka je na Lukoilu pod mohleničákem, kde Olomoučáci dojíždí Antkův vůz. Z Olomouce volá Jura, že jsou právě u klubovny a vykládají. Skvěle nám to vyšlo, my tam budeme za půl hodiny. Loučíme se s Antkem a osazenstvem jeho auta a valíme na Olomouc. U klubovny jsme asi o půl třetí, vykládáme věci z osobáků, kompletujeme kola, loučíme se a rozcházíme se domů, do městské džungle. Vydařený tábor Na úvazku končí.

 

Aidi, Antek, Boruta, Bubák, Danny, Dodo, Filli, Goblin, Harry, Jana, Kassa, Kavka, Koumes, Kulajda, Lála, Ludva, Lukáš, Maco, Matěj, Mona, Nadík, Pepa, Qéčko, Rendy, Sid, Sněžka, Sochor, Sid, Štěpka, Tomáš, Toncek, Tříska, Veru, Vitas, Vodník, Zuzka 

 

Text: Ludva + Mona, Kassa a spol.

Editace: Ludva, Mona

Foto: Kassa, Antek, Ludva