Kde budeme letos střílet? Nechtělo se mi znovu jet na Soví kámen a "zabít" výpravu střelbou. Zvolil jsem proto variantu výpravy, kterou jsme si částečně vyzkoušeli na jaře 2018. Totiž družiny podniknou samostatné výpravy se třemi cíli - střelnicí DOD, Velkým Kosířem a Malým kosířem, kde se všechny setkají.

Oddíl odjíždí s mírným zpožděním z nádraží město, ano, je to to nádraží u klubovny, a já nasedám do vozidla a jedu do Čelechovic na Hané. Tam, u odbočky směrem na Velký Kosíř se nachází takové sympatické podélné parkovišťátko - Bunička se jmenuje, a vzhledem k mlžnému počasí a desíti stupňům teploty jsem si myslel, že tam v poklidu zaparkuji. No, nezaparkoval, bylo úplně plno.

Nerudovská otázka: "Kam s ním?", rozuměj s vozidlem. Chvíli uvažuji, že přejedu do Slatinek, ale tento nápad zavrhuji. Musím postavit střelnici a Vydry se již vlakem blíží! Nakonec auto odstavuji na protější stranu na zelenou krajnici, na záda nasazuji kletr, v ruce kufřík se vzduchovkou a vyrážím svižným tempem k lomu Vápenice. Tam to bude, tam proběhne DOD střelba!

Ovšem co to? Po chvíli mě míjí obří auto s ještě větším návěsem. A po chvíli jede obdobné dolů, ale plné trávy či čeho! No, doufám, že jsem zaparkoval dostatečně „do škarpy“! Po dvou kilometrech jsem zpocený jak dveře od chlívku, ale jsem na místě. Nikdy předtím jsem si nevšiml informační cedule, která hlásá, že lokalita je domovem sklípkanů! V rychlosti instaluji lapač diabolek, osazuji terč, nafukuji karimatku a kryji ji celtou. Tuším, že Vydry se již musí vyloupnout „zpoza rohu“. No, nakonec jsem si vyloupnul housku ze sáčku a ještě v pohodě posvačil…

Ale Vydry jsou již tu a můžeme začít. Jeden střelec střílí a ostatní při svačince luští patnáct šifer. A tak nám to pěkně odsýpá. Jakmile odstřílel poslední, ozval se mi telefonem Čedar, „že již jsou na pěšině k místu střelby!“ Paráda! Ovšem Čedar, zkušený lovec kešek, sešel z cesty a dovádí Rysy až po půlhodině…! Nic se neděje, jen si zkrátili čas na výstup na Velký Kosíř a na sestup na ten Malý.

Telefonicky zjišťuji, že do času příchodu Lišáků mám asi hodinu a půl čas. Svačím a odpočívám. Na nebi je naprosté azuro, sluníčko svítí, karimatka mne přesvědčila. Sklípkani, nesklípkani, na chvíli jsem zadřímnul! Lišákům nakonec cesta trvala poměrně dlouho, proto rychle střílí a odesílám je na Malý Kosíř, kde se družiny mají setkat… Fofrem balím a spěchám k autu, abych je tam také stihnul.

Reportáže z cest a možná i nějaké fotografie očekávám. Tak snad se dočkám, snad se dočkáte…

P.S. Nejen Antek dokáže uspořádat výpravu na Velký...

Družinová výprava - Rysi:

S mojí družinou vystupujeme ve Slatinicích. Chvíli čekáme na příjezd Kovyho, který bydlí tak říkajíc „za rohem“ a bylo zbytečné, aby jezdil na sraz do Olomouce. Dávám krátký nástup a seznamuji kluky s programem dnešní výpravy.

Vyrážíme skrze Slatinice směrem k Malému Kosíři. Po cestě hrajeme hříčku Nesmíš říct ne. Přesněji řečeno hráli jsme ji asi deset minut, než jsme všichni vypadli. Po druhém kole, jenž bylo ještě kratší než to první, to radši ukončuji a na přání hochů hrajeme slovní fotbal. Opouštíme Slatinice. Všude kolem nás roste spousta bylin a stromů. Vymýšlím pro hochy další soutěž, a to ukažte mi co nejvíce rostlin a správně je určete. Pořadí: 1. Kovy a Scott, 2. Paolo.

Původně jsme měli jít přes Malý Kosíř, ale jelikož se tam všechny družiny ve tři hodiny sejdeme, volím raději cestu po nedaleké cyklostezce. Po pravé straně se rozléhá příhodný palouček pro první soutěž dnešní výpravy, Kde je Kristus? Hoši mají zavázané oči, já jsem také na pozici. Hra může začít! Nejrychleji mě dle hvizdů píšťalek nachází Kovy, vzápětí za ním Scott. Po značném úsilí se to nakonec daří i Paolovi. Nejsem si jist, jestli při vysvětlování pravidel dával pozor, neboť se po mém hvízdnutí otočil a vydal se opačným směrem, ale nebudu mu sahat do svědomí…

Blížíme se ke Slatinkám. Dáváme si krátkou pauzu ke svačině a já hochům pokládám šest otázek, které jsem si v průběhu cesty zapisoval. Trochu mě zaskočilo, když z šesti otázek odpověděli pouze na tu první, a to „Jakou barvu měla turistická značka vedoucí z nádraží“? Chlapci, chlapci, kam vy se během té cesty díváte? Procházíme Kovyho domovinou a usedáme na lavičky nedaleko od obecního úřadu. Zde klukům rozdávám morseovku. Ovšem, nechtěl jsem jim to udělat moc jednoduché, proto jsem morseovku trochu poupravil. Zprávu mi odevzdali v tomto pořadí: 1. Paolo, 2. Kovy, 3. Scott.

Pomalu se blížíme k lomu, kde má letos proběhnout DOD Střelba. Pro jistotu volám Kassovi, jestli tam náhodnou ještě nejsou Vydry. Nejsou, můžeme vyrazit! Cestou se nám, respektive mě, podařilo lehce zabloudit (na mapě, jenž jsem na páteční oddílovce obdržel, bylo o něco méně cest, než tam je v reálu). Postupně se střídáme u vzduchovky. Zbytek, co nestřílí, svačí a luští šifry.

Jelikož máme poměrně málo času, tak na nic nečekáme a pádíme na nejvyšší vrchol na Hané. Cestou míjíme Lišáky mířící na střelbu. U rozhledny se setkáme družinou Vyder. Po tom, co jsme se pokochali výhledy do krajiny, společně míříme na Malý Kosíř.

Setkáváme se zde všechny tři družiny pohromadě i s Kassou. Kassa nás za nedlouho opouští, znovu se uvidíme, až v Olomouci. My si zde zahrajeme pár kol Liščích ocásků a rozloučíme se s Kovym a Pavláskem. Tedy ještě před tím, než začneme hrát, posíláme všechny do kaple si srovnat své batohy. Jeden z nepsaných oddílových zákonů přeci zní: „Torny v řad“ (teda alespoň doufám, že to tak je). Pak už nás čeká cesta na nádraží. Ve vlaku rozdávám členům mé družiny šifru pojednávající o havárii vrtulníku Mi-24V. Několikrát mi během cesty řekli, že to nedává smysl, tak doufám, že jsem tam neudělal nějakou chybu, nebo to není moc složité… Původně jsme měli památník věnovaný této havárii dnes navštívit, ale z časových důvodů to nevyšlo.

Asi to je „trochu“ delší než sto vět, ale věřím, že se na stránkách naleznou tací, co můj zápis přečtou. Žádné fotografie jsem, bohužel, z našeho putování nepořídil. Tak si budete muset vystačit s tímto prozaickým výtvorem.

Čedar

Družinová výprava - Lišáci:

Sraz na výpravu jsme měli v Olomouci na nádraží Olomouc město. Na nádraží Kassa oddílu sdělil, že tentokráte bude celá výprava probíhat po družinách. Při příjezdu vlaku celý oddíl nastoupil do přistavené soupravy, tedy až na Kassu, který odjížděl automobilem na Vápenici u Kosířských lomů připravit střelnici pro říjnové DOD střelba.

Ve vlaku si naše družina sedla na společné čtyřsedadlo. V Senici na Hané jsme společně přestoupili na přípoj, který nás měl rozvést na cílové stanice, které byly družinám přiděleny. Naše družina vystoupila jako první, jelikož jsme dostali předělenu trasu z Drahanovic. V Drahanovicích na nádraží se k nám po chvíli čekání přidal Pavlásek a jeho tatínek následně odváží Kovyho do Slatinic, odkud zahajuje výpravu družina Rysů.

Odcházíme z nádraží, jelikož nás čeká nejdelší trasa, skoro 15 km. První překážkou se stala kousek za nádražím otravná vosa, která po chvíli poletování zaletěla Krokymu za límec bundy. Když se Kroky snažil vosu odehnat, tak ho dvakrát bodla do krku. To nám to pěkně začalo. Nenechali jsme si tím zkazit náladu a vyrazili k Černé věži. Jelikož byla branka zamčená a Černá věž tedy nepřístupná, rozhodl jsem se před věží na ulici odehrát první hru. Ke hře jsme využili nedalekou betonovou skruž od studny jako stůl. Připravil jsem si obálku s rozstříhanou pohlednicí, kterou jsem postupně nechal kluky na čas skládat. Vítězem se stal Theo s časem 0:48 sekund. Další v pořadí byl Sevak s časem 1:05, za ním se s časem 1:14 umístil Kroky a Pavlásek s časem 2:44.

Za Drahanovicemi v lese jsme se připletli do závodu v běhu se psy. Jedná se o sportovní disciplínu, při které má běžec psa připoutaného vodítkem na svůj pas a běží společně vstříc cíli. Po cestě na Velký Kosíř jsem několikrát vyhlásil „nálet‘‘, ve kterém si nejlépe vedli Pavlásek se Sevakem. Při pochodu hrajeme hru, ve které se po jednotlivých slovech skládají věty. Jelikož se hra vzápětí zvrhla do galimatyáše, musel jsem ji ukončit. Místo toho si raději kluci zahráli v oddíle velice oblíbené dračí doupě. Asi kilometr pod Velkým Kosířem jsem na odpočívadle družině rozdal morseovkové zprávy vhodné na procvičení před zahájením Radistické olympiády. Zprávu mi odevzdali v pořadí: 1. Kroky, 2. Sevak, 3. Theo a 4. Pavlásek. Družinu jsem poté rozdělil po dvojicích a vysílal jsem jim zprávu s úkolem. Tuto soutěž vyhrála dvojice Kroky a Pavlásek.

 Na Velkém Kosíři jsme se naobědvali. Poté jsme vylezli na rozhlednu, ale jelikož na místě byla spousta turistů, popošli jsme o kousek dál. Zde jsem připravil další hru. Na jehličí pod stromy jsem rozmístil očíslované lístečky s písmeny, které měli kluci ve stylu pavoučích čísel nosit a skládat z nich větu. Zprávu se jim podařilo vyluštit za 5 minut a 29 sekund. Při hře jsme se potkali s družinou vyder, která na místě zůstala a my jsme vyrazili směrem za Kassou. Po cestě kluci dohráli „dračák“, který skončil tím, že Sevaka sežral krokodýl. Rychle jsme dorazili na střelnici, kde byl odstřílen závod DOD. Kdo právě nestřílel, měl za úkol luštit šifry. Po odstřílení jsme vyrazili směrem na Malý Kosíř. Cesta nás vedla kolem Pavláskova bydliště, kde to samozřejmě dobře znal a vypravoval nám, kam si chodí hrát a kde bydlí jeho kamarádi. Kousek od dřevěné kaple na Malém Kosíři potkáváme Kassu, který nás díky přesunu automobilem předběhl, a společně jsme došli na místo setkání. Tam na nás již čekala družina Rysů a taky i družina Vyder. Zde jsme již všichni společně odehráli liščí ocásky.

Po ukončení hry jsme se společně přesunuli do Slatinic na nádraží. Odjezd byl společný, do Olomouce jsme se vrátili asi v 17:20. Na nádraží jsme se rozloučily a postupně se rozcházeli domů.

Gorka

Družinová výprava - Vydry:

Takže…. Sraz byl kousek od klubovny v 8:25 na vlakové zastávce Olomouc, město. Byli jsme předem informováni, že se Kovy s Pavláskem napojí po cestě k nám. Měli jsme namířeno na Velký a Malý Kosíř. Tahle výprava nebyla obyčejná. Bylo to totiž poprvé, co jsem měl na výpravě celou družinu na starost. To samé platilo o Čedarovi a Gorkovi.

Každá družina vystupovala na jiné zastávce. Vydry konkrétně v Čelechovicích. Měl jsem v plánu pár her, konkrétně dvanáct. Jedna z nich byla na zapamatování zastávek, na kterých jsme s vlakem zastavili. Nejlépe dopadl Pedro s Matym a Simonem. Podle mapy a pokynů Kassy jsme postupovali k našemu prvnímu cíli. Cestou jsme pouze stihli nakouknout do okolního lomu, který mi vážně sebral dech. Po pár set metrech jsme dorazili ke Kassovi, kde se odehrávalo druhé kolo DOD, střelba. Aby se zbytek družiny nenudil, tak jsme dostali zhruba patnáct šifer na vyluštění. Byl jsem překvapen mladšími členy oddílu, jak se poprali se střelbou ze vzduchovky. Já jsem šel na střelbu jako poslední. Až na jednu šestku a dvě desítky jsem vše střelil do černého, což ve finále stačilo na první místo.

Následoval výšlap na Velký Kosíř, na kterém jsme potkali Lišáky. Měli za sebou asi osm kilometrů chůze. Moc dlouho se nezdrželi a šli za Kassou na střelbu. Po asi půl hodině na Velký Kosíř dorazili Rysi, se kterými jsme šli na rozhlednu a později i na Malý Kosíř. Pod Malým Kosířem se uskutečňovaly jakési pivní slavnost. Na Malém Kosíři jsme se potkali s Kassou , který následně vyhodnotil střelbu a poté nás opustil. Poslední hru, kterou jsme na výpravě hráli byly liščí ocásky. Dokonce aji pár kolemjdoucích se pozastavilo a chvíli se na nás koukalo, jak jsme to skvělý oddíl. Vlak jsme stihli v pořádku a také v pořádku dojeli i do Olomouce.

Sky

A ještě vydří fotky:

)">