Sešli jsme se v klubovně kolem páté. Proč ne před pátou, na kterou byl dán sraz?? Tomu nerozumím. Čas do nástupu si hoši krátí hrou „šibenice“. Taky zadávám jedno slovo – skrčka. Už byla oběšena celá postava a chybělo poslední ucho! Objevuje se Gorka, ovšem jen na skok. Zítra s námi pojede na výpravu! Na nástupu hochům prozrazuji, že nás čeká něco, co jsme za celou oddílovou historii nepodnikli. Když prozradím, o co jde, mezi manšaftem propuklo nečekané nadšení. Před šestou přicházíme ke vstupu do Reduty. Pozor, neplést s pevnostním opevněním. Tentokráte se jedná o koncertní sál Moravské filharmonie Olomouc! Původně jsme měli nenápadně proklouznout na balkon, ale paní uvaděčka nás nasměrovala do hlediště v sále neb balkon je obsazen. Usedáme tedy do poslední a předposlední řady v netrpělivém očekávání samotného koncertu. V první části zahrál tzv. Malý dechový orchestr, ale po půlhodině již nastupuje Dechový orchestr, ve kterém má troubit i Simon. Je tam však? Z našich pozic ho nevidíme, ale fouká jim to pěkně. Závěrečná kompilace Abba Gold stála opravdu za to!! Opatrně se přibližuji k pódiu, abych pořídil dokumentační snímek, dokazující Simonovu přítomnost. Podařilo se…

Po návratu do klubovny večeříme. Každý z vlastních zdrojů. Přichází Simon. Prý se o nás dozvěděl až po koncertě – a to je vlastně dobře! Maty zkouší všechny přítomné z trajektorie ventilku jízdního kola. No, zajímavý fyzikální problém…! Vrháme se na osmé kolo Radistické olympiády. Luští se korálky a zpráva „Tři proti jedné fregatě, to je převaha!“. Nejrychleji se s šifrou popasoval trumpetista Simon a následují další, a to 2. Kroky, 3. Mlčoch, 4. Buben, 5. Maty, 6. Paolo, 7. Pedro, 8. Theo, 9. Sevak a 10. Filip, kterému se nelíbí přezdívka Gonzáles! A než půjdeme spát, ještě si střihneme předposlední kolo šifrovací soutěže. Zprávy jsou zašifrovány v „matematice“. Rysové dnes končí s nulovým bodovým ziskem, Lišáci ukořistili 5 bodů a Vydry 10. Po předposledním kole je tedy jisté, že Vydry již nemohou přijít o celkové prvenství! Na dobrou noc posloucháme povídku Šumavský upír. Až do konce vydržel poslouchat jen Filip, ostatní se vytratili do říše snění.

Sobota 16.12. - jak na andílky?

V noci si pro nás Buben připravil takovou pěknou taškařici – když za sebou zavíral dveře od záchodu, upadla mu klika na dlažbu! Maty, Simon a Kroky jdou na nákup do nového Lidlu, postaveného nedaleko od klubovny pod fortem Šibeniční vrch. Ráno si hoši zpestřují snídani opět šibenicí. Paolo přišel se slovem „Hipopotomonstroseskvipedaliofobie“. Prý je to chorobný strach z dlouhých slov. No, dalo by se tomu věřit. Po snídani se vrháme na rukodělné práce s cílem vyrobit si andílka. Možná to byl trošku troufalý nápad, ale nakonec se doslova pár povedl. Pedro zvládl svého andílka sám, Filip s dopomocí. Na opačné straně stupnice krásy by jistě své místo zaujali andílci Krokyho a Paola. Lišáci se pouští do vaření oběda – fazolí s uzeninou.

Odpoledne jedeme na výpravu do Radíkova, odkud půjdeme na Svatý Kopeček. Z konečné směřují naše kroky do kopce směrem k televizní věži. Hrajeme „Až pojedu do Afriky…“ a zdá se, že hra bude nekonečná. Vezmeme si totiž s sebou: Komín, bláto, auto, batoh, sníh, ceduli, list, kmen, flašku, beton, asfalt, věž, tyč, bahno, chorobu, virus, Krokyho, Mlčocha, Matyho, Thea, dodávku, osobák, mrak, borovici, šutr, vodopád, rozcestník, kanál, skládku, hospodu, ministra, kolo, bundu, vosy, autobus, bonboniéru, sídliště, sněhovou kouli, školku, kabát, abecedu, kroksy, dinosaura, nudu, napínavost, knoflíček, lesíček, harampádí, dálnici, kopřivu, Itálii, čerta, ohrožený druh, Kolbabu, Bubna, rádiovku, vesmírnou stanici, klacek, Hejčín, podzemní vrt a měsíc!

Další soutěží, tentokráte pro pět nejlepších jednotlivců, je odhad vzdálenosti, kam až dosáhne řada z dvou kilogramů mrkví, které neseme zvířátkům. Známečku za nejlepší odhad získali Kroky, Vega, Theo, Sevak a Pedro. O kousek dál odbočujeme do lesa a zvířátkům „zdobíme“ nikoliv stromeček, ale stromisko! A jak už tu kolem stojíme, musí každý říct básničku nebo zazpívat písničku, ve které se nějaké to zvířátko nachází. Nejvíc nás všechny pobavila píseň od Michala Horáka o tom křečkovi, co sežral magnet a připnul se na topení.

Na Svatém Kopečku navštěvujeme Baziliku Panny Marie. Jdeme se podívat na betlém. Ten se akorát před našimi zraky dokončuje – rozmísťují se stromečky. Dávám hochům kontrolní otázku, kdo tam v tom betlémě chybí. No přece Ježíšek, ten se ještě nenarodil! Jako první vystřelil správnou odpověď tuším Sevak. Scházíme poutní alejí do Samotišek na autobus, který nám jede za pár minut. Buben se v něm potkává se svou sestrou, jenž je také se svým oddílem na výpravě.

V klubovně se Vydry hned vrhají na přípravu večeře. Rybu s bramborovým salátem jsme zaměnili za kuřecí nugetky s bramborem. Smaží se na elektrickém a posléze i na plynovém vařiči. Ostatní zdobí nástupovku – rozvěšují se světýlka, zdobí se jedlová větev, abychom měli dát kam dárky, kdosi stříhá i vločky z papíru. Po večeři družiny rozkrajují jablíčka. Zatímco Rysi a Vydry mají na řezu krásnou hvězdičku, Lišáci mají kříž jak Brno. To jsem ještě neviděl. Tak snad i jim se bude dařit a ten kříž bude jen náhoda! Poté si ještě každý zapaluje a pouští svou lodičku ze skořápky vlašského ořechu. Pod „stromeček“ jsou uloženy dárky a my se pouštíme do veselé vánoční olympiády. Z jednotlivých disciplín vytěžili nejvíc bodů Vydří hoši a mohou si tak jako první vzít dárečky z pod stromečku. Poté je již vyhlášena příprava na večerku. Zalehlí ve spacácích posloucháme nejprve na Krokyho přání Jak Hurvínek skloňuje kočku a potom povídku Velký diamant.