Přesun ze šumperského nádraží ke skautskému domu proběhl hladce, předání klíčů a instrukcí též. Jen jsme museli deset minut počkat, než děvčata ukončí schůzku ve společenské místnosti. Dole v kuchyni zůstala skupinka déle, ale to nám vůbec nevadilo. První naší starostí bylo pořádně roztopit kamna, neboť za prosklenými dvířky se skromně pokoušel malý plamínek zdolat obrovské poleno. Parta úderníků valí dolů do dřevárky nasekat zásobu dřeva, ostatní postupně večeří. Po večeři rozdávám lístečky Radistické olympiády. V osmnáctém kole se luští arabština a zpráva „A můžeš mně to aspoň vysvětlit?“ Hoši zprávu rozluštili v tomto pořadí: 1. Kroky, 2. Maty, 3. Theo, 4. Scott, 5. Nerez, 6. Dan, 7. Kryštof, 8. Vega.

Někdy v tuto dobu je rodiči přivezen Paolo, který byl v Brně na soutěži robotiky a nestihl hromadný odjezd. Zítra ráno ještě pravděpodobně dorazí Pedro. Ten má pro změnu koncert na klavír. A hraje pěkně, to musím uznat!

Po poslechu legendy hrajeme hry pro zábavu, či na známky. Začínáme Ovečkami, jak si krásně cupitají přes most. Takže dávejte pozor! „Odtéraz…“. Ve dvou kolech tvoříme též Bulvární zprávy. Zřejmě dvě nejpovedenější zprávy byly tyto: „Doleva se točící tučňák ze severního Maďarska urval zábradlí s Jiřinou Bohdalovou v polorozpadlém sídle kníratého rakouského malíře a vznikla z toho paštika Matěj!“ a „Pozitivně naladěný sekuriťák z přerovského nádraží furt dokola ořezával pastelku s velitelem tanku T-95 na veřejných záchodech a vznikl z toho zkažený rohlík s rybí pomazánkou!“ Následně jsou rozděleni na skupinu „u stolu“ – Maty, Kryštof, Dan, Vega a Theo a skupinu „na gauči“ – Kroky, Paolo, Scott a Nerez. Která skupina přijde na to, na co myslím, získá známku. Jako první si myslím věc (socha želvy na Horním náměstí), kterou uhádli „gaučáři“. V dalších třech kolech byli úspěšnější členové skupiny „stolařů“. V druhém kole jsem myslel na povolání (kominík), ve třetím na zvíře (veš) a ve čtvrtém na typickou skupinu lidí (rugby tým Nového Zélandu All Blacks). Před ulehnutím hrajeme ještě Ká-volá-Ó. Na dobrou noc posloucháme první část příběhu Jeskyně Saturn.

Budíček v 8:00, hygiena (Dan nemá kartáček…), snídaně. U snídaně hraje jako kulisa zvuková stopa z filmu Ať žijí duchové. Také probíhá školení zaměřené na dovednost jak nalít čaj do hrnečku a nepobryndat vše okolo. Po snídani odchází „sekce gauč“ na nákup proviantu a „sekce stůl“ nasekat dřevo. Venku je krásně, na výpravu nám to vyjde! Vyrážíme na rozhlednu na nedalekém kopci Háj. Zhruba ve výškové polovině se rozpoutává první nesmělá koulovačka, zakončená úkolem trefit kmen mohutného smrku v rozmezí mezi šipkami turistického značení. To se povedlo Krokymu, Scottovi, Pedrovi a Vegovi. Všem připisuji známku. Háj jako cíl putování si zvolil i organizátor turistického pochodu, který ovšem startoval někde na opačné straně - v Bludově nebo možná v Rudě nad Moravou. Tím chci říct, že nám to vůbec nevadilo. Stoupáme na rozhlednu a chvíli se kocháme výhledy a odpočíváme. Šumperk máme pod sebou jako na dlani a na obzoru vidíme zasněžené kopce Jeseníků a je vidět i stavba televizního vysílače na Pradědu. Sestupujeme druhou stranou přes Červený kříž, kde dávám hochům kontrolní otázku za známečku, a to jak se jmenovalo přilehlé rozcestí turistických tras. Je to, kupodivu, Červený kříž. Správně odpověděli Dan, Maty, Scott, Pedro a Vega. Nutno podotknout, že jsem uznával i odpověď „U Červeného kříže“. Na poli pod lesem propuká další koulovačka. Sníh je akorát povolený tak, že koule se tvoří skoro samy…

Po návratu vaří „gaučáři“ pozdní oběd – těstoviny se směsí, zbytek má volno a „řádí“ v tělocvičně. Po obědě a úklidu kuchyně se obě poloviny vystřídají v kuchyni při řešení tajemné audiohry Prsten. Krokyho skupina lehce tápe, nicméně s nápovědami záhadu rozluští. Druhé, Matyho skupině, se daří řešit záhadu o poznání hladčeji. Před večeří ještě stíháme patnácté kolo Radistické olympiády – Čísla. Zprávu „Vydali se na cestu ke stanici“ rozluštili hoši v pořadí: 1. Kroky, 2. Pedro, 3. Paolo, 4. Nerez, 5. Theo, 6. Dan, 7. Maty, 8. Vega, 9. Kryštof a 10. Scott. Večeříme dietní párky. Po večeři si rozebíráme souhvězdí Orion, protože „přesýpací hodiny“ snad na zimní obloze najdou všichni. Vysvětlujeme si, jak pomocí prodloužení Orionova pásu Alnitak – Alnilam – Mintaka snadno identifikujeme nejjasnější hvězdu Sirius ve Velkém psovi a na druhé straně oranžového obra Aldebaran v souhvězdí Býk. Další zajímavosti jseo dvě hvězdy přímo v Orionu: oranžovočervená Betelguese a modrý Rigel. No, a jdeme se na ně podívat! Venku však nezůstáváme dlouho a po půlhodině jsme již zpět. Společně hrajeme znovu Ká-volá-Ó, poté „čelovku“ hádání zvířat a také Na Vaška s tečkou. Poté se již chystáme na kutě a ve spacácích posloucháme dokončení příběhu Jeskyně Saturn.

V neděli vstáváme až o půl deváté. Venku je zataženo, proto jsem upustil od vycházky a dopoledne trávíme v tělocvičně. Soutěžíme ve štafetách, ve kterých získávají známku Maty, Pedro, Theo, Kryštof a Vega. Nerez musí chvíli rozdýchat havárii svého koně. Dále hrajeme Na orla a zajíce, kdy díky třem vítězstvím získávají známku stejní borci. Následuje soutěž v kombinovaném uzlování. Na každé kolo jsou, pomocí figurek z „člobrďa“ vylosovány různé týmy. Členové vítězného týmu vždy získávají bod, a jakmile někdo dosáhne pěti bodů, soutěž se ukončí. Lepší polovina uzlařů pak získává známku. Pěti bodů jako první dosáhl Scott. Spolu s ním si známku vybojovali ještě Pedro, Nerez Dan a Maty. Jako poslední organizovanou hru hrajeme vybíjenou Pamatováka. Ač je to velmi obtížné, zůstal jeden poslední hráč – Kroky, který získává známku. Matyho skupina jde vařit oběd a po něm již jen balíme a uklízíme, protože ve 14:22 nám jede vlak…