Zápis z této jarní výpravy provedl Čedar, za což mu, tímto, děkuji. Kassa

1. den - pátek, 8. dubna 2022

Rysi: já, Mlčoch, Frenky, Paolo
Lišáci: Gorka, Kroky, Sevak, Theo
Vydry: Maty, Pedro, Simon, Štěpán, Prokop

Scházíme se na autobusové zastávce „D“ před hlavním nádražím. Předpověď počasí se, bohužel, zatím naplňuje – prší.

Přijíždí náš autobus. Jako vždy jdeme k prostřednímu vchodu a čekáme, než Kassa koupí jízdenky. Dívám se kolem sebe a nemůžu najít Paola.

Po chvíli se vrací. Šel se zeptat Kassy, proč se dveře stále neotevírají. Neboj se chlapče. Kdo si počká, ten se dočká. Až se Kassa dostane k řidičovi, tak uvidíš, že se dveře jako mávnutím kouzelného proutku otevřou. A jelikož za Kassou chodil s takovými dotazy často, tak jsem mu vymyslel tzv. Čedarovo schéma, podle kterého se bude řídit. Čedarovo schéma: 1. Rozmysli, jestli je to opravdu smysluplný dotaz. 2. Pokud ano, zeptej se nejdřív mě. 3. A teprve pokud já nebudu vědět odpověď na tvou otázku, můžeš se jít zeptat Kassy.

Po cca třičtvrtěhodinové cestě autobusem vystupujeme na konečné zastávce v Pohořanech. Kassa dává Paolovi svou pláštěnku, aby mu nepromokla jeho péřovka. Vyrážíme k Justýně. Naštěstí to není daleko a už nemusíme na dvojkoláku vést vodu z místní hospody. Nějakou vodu dovezl už ve čtvrtek Kassa a před chatou je vykopána nová studna.

Klíče od vchodových dveří Kassa vytahuje z trezoru ve výklenku pod střechou. Nejsem si jist, jestli tu tato vymoženost byla i při naší minulé návštěvě. Po zabydlení a večeři se vrháme na 18. kolo Radistické olympiády - Jidiš. Zprávu „Signální světla letícího vrtulníku“. Odevzdávám až jedenáctý…

Na legendu Kassa navazuje vtipnou z jednoho tábora Olomoucké a Karvinské trojky. Maminka jednoho táborníka pracovala jako doktorka v armádě. No a rozhodla se, že na návštěvní víkend přiletí záchranářským vrtulníkem, aby ho hochům ukázala. Na závěr se vedoucí rozhodli, že na vrtulník připevní kameru a ten natočí prolet nad táborem. Problém byl ale v tom, že letěl moc nízko a rozvířený vzduch odfoukl celty i s kostlivci. Celý tábor vypadal jako by se nad ním prohnalo tornádo a mohl se stavět v podstatě nanovo. (Ty, Čedare, s tím tornádem opatrně, jo?)

Před tím, než jdeme spát, hrajeme ještě dvě hry. První z nich jsou Asociace. Při vysvětlování pravidel Sevaka a Paola napadají k různým slovům takové asociace, že chvíli přemýšlíme, jestli je nepošleme na vyšetření k psychiatrovi. Pravidla této hříčky jsou vlastně dost primitivní. Začíná Kassa tím, že řekne nějaké slovo. Ten vedle něho musí říct první slovo, které si s Kassovým spojí. Takhle to pokračuje až k poslednímu z nás. Ten začne asociace „rozplétat“ od konce. Šlo nám to dobře, než přišla řada na Matyho a Paola. První ze jmenovaných navazuje na jakoukoli asociaci, týkající se rodiny, navazuje slovy typu: babička z třetího kolene, teta ze sedmého kolene atd. Nevím, jestli místo asociace, neříkal tu největší blbost, co ho zrovna napadla. To Paolo měl zcela odlišný problém. Skoro každé kolo zapomněl své slovo a kluci vedle něho mu museli napovídat, abychom mohli pokračovat. Dnešní den zakončujeme dvěma koly hry Ping a pong. Před desátou se odebíráme na kutě. Jako večerní povídku nám Kassa pouští Zářící den od Jacka Londona.

2. den - sobota, 9. dubna 2022

Ráno nás probouzí, účastníkům tábora Křiku dobře známá, píseň od Hanse Zimmera. Probouzí je možná silné slovo, neboť již dobrou půlhodinu před budíčkem nás svým takytábornickým chováním, rozuměj mluvením, rušili Sevak a Theo!

Během snídaně Kroky s Matym „dělají tlaky“ ohledně špekáčků. Prý, hrnec, do kterého včera Kroky uzeniny dal, je prázdný. Všichni to považujeme za hloupý žert a nenecháváme se tím při jezení poloviny našeho závinu rušit. Později zjistíme, že si srandu nedělali!  Při pohledu z okna se nám na tvářích tvoří radostné úsměvy – venku sněží! Doufejme, že to tak vydrží celý den a nebude opět pršet.

Po snídani hrajeme s kostkami hru 10 000. Ze začátku se mi teda moc nedařilo. 2x po sobě jsem nehodil ani spodní limit a do tabulky nám byla pokaždé zapsána pomlčka. Postupně se ale můj výkon zlepšil. Odvrátil jsem všechna tři kardia a hodil zbývajících 450 na 10 000. Zajistil jsem tak naší družině vítězství. Dlouho trvající boj mezi Lišáky a Vydrami nakonec rozhoduje svým hodem Sevak.

Následuje Ostrov pokladů. V této hře musíme na co nejméně pokusů nalézt kousek papíru pod z jednou z karet tvořící hrací pole. Mezi námi a Vydrami muselo rozhodnout až druhé kolo, jelikož jsme měli stejný počet pokusů. Pořadí: 1. Rysi, 2. Vydry, 3. Lišáci.

Vydry se pouštějí do přípravy oběda. Při pohledu na hrnec před chalupou je jim jasné, že Kroky a Maty to ráno mysleli vážně – hrnec je prázdný. Chybějící pokličku nalézají vzadu za chalupou. No, co se dá dělat, nějak se bez těch špekáčků obejdeme… Snad si na nich to zvířátko alespoň pochutnalo.

Po obědě vyrážíme na družinové výpravy. My půjdeme do lomu s jezírkem. Lišáci se vydají na Jedovou a cestou zpátky naberou v Pohořanech vodu do barelů. Vydry zajdou k Teplé díře. Během výprav družiny odehrají tři soutěže, které si rádcové měli před výpravou připravit. No, je trochu možné, že jsem na to zapomněl a žádné si nepřipravil. Ale to nevadí, něco vymyslím.

Cestou k lomu sbírám listy stromů na první ze tří soutěží. Po lehkém bloudění přicházíme k jezírku. Na stůl od posezení rozmisťuji listy a volám hochy po jednom ke mně. Za správně určené rodové jméno je jeden bod, za druhové druhý bod. Po vyhodnocení výsledků se všechny listy společně učíme.

Jelikož je stále vlezlá zima, tak se zahřejeme Setonovým během. Pořadí: 1. Mlčoch, 2. Frenky, 3. já, 4. Paolo. Poslední soutěží je Signalizace. 1. je Mlčoch, Frenkymu a Paolovi musím zprávu „Lamium purpureum“ vyslat ještě jednou. Před odchodem ještě házíme žabky do jezírka.

Kolem třetí přicházíme zpět k Justýně. Zanedlouho přichází Kassa s Lišáky a Vydrami. Společně hrajeme Ufony. Tahle hra mě asi nikdy nepřestane bavit. Při vydávání těch pazvuků a pohybů našich rukou musíme opravdu vypadat jako obyvatelé nějaké jiné planety. Po našich náročných výletech si musíme patřičně odpočinout, proto Kassa vyhlašuje třicetiminutové volno.

Scházíme do jídelny s papírem a tužkou. Od Kassy dostáváme oboustrannou tabulku na Kniper. V prvním kole hrajeme na jednotlivce, v druhém na družiny. Další soutěží jsou Přesmyčky a skrývačky. Tématem tohoto kola jsou pohádkové postavy. Musím uznat, že mi daly zabrat. V časovém limitu se ani jedné družině nepodařilo odhalit všechny postavy. Body a pořadí: 1. Lišáci 19, 2. Rysi 18, 3. Vydry 17.

Lišáci jdou vařit večeři. My ostatní využíváme volný čas k hraní Connect 4. Turnaj v této hře se nám do konce výpravy nepodaří dohrát.

No a pak se mi stala jedna nemilá příhoda. Zařadil jsem se ke Kassovi, Mlčochovi a Gorkovi do klubu „Praštěných“. (Ne, ne, já jsem tentokráte nestal členem. Byl jsem pouze externí zapisovatel...! Kassa) Rozhodl jsem se, že půjdu podívat, jak jde Lišákům vaření od ruky. Tentokrát jsem však při průchodu dveřmi z jídelny do kuchyně zapomněl zohnout svou hlavu a udeřil se do futer… Při této nemilé příhodě jsem si alespoň mohl prohlédnout skvostný kulinářský výtvor Lišáků. Během vaření gulášovky se jim spojily kousky masa a brambor a vytvořili bramborovo-masové koule. Většina se jim teda podařila před podáváním večeře rozmíchat. Já jsem měl ale to štěstí, že na mě jedna zbyla a mohl jsem ji ochutnat. Povím vám, byl to neopakovatelný gurmánský zážitek!

Chvíli čekáme na Lišáky, než umyjí nádobí. Netrvá to moc dlouho a sedají si k nám ke stolu. Každý dostáváme další, už 19. kolo Radistické olympiády. Luštění Keltských run my šlo o poznání lépe. Zprávu „Nebojte se, znám tyhle končiny, 90 minut nám stačí“, jsem rozluštil jako první. Po zbytek večera hrajeme Vláčky a Když jsem byl v Americe.

Odcházíme spát. Zezdola na nás někdo volá, že Prokopovi spadl kartáček do záchodu. Dosud mi je záhadou, jak se mu to podařilo. Možná se mu chtělo u provádění večerní hygieny močit a někdo na něho vybafl. Každopádně od nás dostává pokyn, aby ho už nepoužíval a zuby si vyčistil až doma. Ono čistit si zuby kartáčkem ze záchodu asi nebude to nejlepší, co by pro své zuby mohl udělat. K dobrému usínání nám Kassa pouští druhý díl povídky Zářící den.

3. den - neděle, 10. dubna 2022

Ráno u snídaně nám Kassa pouští konec včerejší povídky na dobrou noc. Jsou mezi námi totiž i tací, kteří z ní slyšeli prvních pět minut a pak usnuli (ano, jsem to já). Před odchodem ven luštíme 20. kolo Radistické olympiády- Amharštinu a v rámci Přesmyček a skrývaček hledáme různé potraviny.

Bereme si čelovky a vydáme se k Šifrové štole. Vede nás Kroky, jelikož nám chce ukázat zkratku jím objevenou při nedávné návštěvě těchto končin. No, byla to opravdu „super“ zkratka! Takovým krpálem jsem k této štole ještě nešel.

Přicházíme ke vchodu. Mám takové tušení, že tu břidlici kutali trpaslíci. Vstupní otvor je totiž tak malý, že máme s Gorkou co dělat, abychom jím prolezli! Prohlídka štoly nám nezabrala moc času, přece jen je dlouhá jen nějakých 150 metrů. Cestou jsme viděli jen pár netopýrů. Doma jsem zjistil, že je tomuto místu věnována i keška. Nevadí, třeba si na ni vzpomenu při příští návštěvě tohoto místa.

Cestou zpátky se nic záznamu hodného nestalo. Snad jen oblékání Prokopa. Po vyjití kopce si začal oblékat své svršky, které si během výstupu sundal, neboť mu bylo vedro. Místo mikiny si ale nejprve oblékl bundu a až na ni si dal mikinu – prý je to tak lepší.

Na oběd pouze ohříváme včerejší gulášovou polévku od Lišáků, kuře na paprice využijeme na nějaké další výpravě.

Po obědě se balíme, uklízíme Justýnu a odcházíme do Pohořan na autobus. Oproti cesty sem nás čeká jeden přestup v Dolanech. Před tím, než odcházím, začíná znovu sněžit. V Pohořanech ale opět svítí jen sluníčko. Celé počasí během této výpravy bylo takové aprílové…