10+2. Dva Rysi, tři Lišáci a pět Vyder. Navíc ještě Modrý racek Kay. To je, vzhledem k přetrvávajícím vlnám nemocnosti, celkem slušné.

Často využívaným rychlíkem „Praděd“ fičíme směrem k Bruntálu. Ve vlaku rozdávám klukům tabulku obsahující dvacet pět věcí, osob či zvířat. Úkolem je pozorně sledovat ubíhající venkovní krajinu a snažit se zahlédnout jednu z těchto položek. Jedině takto ji lze z kartičky vyškrtnout. Soutěž končí ve Valšově, poslední zastávce před naší cílovou. V Bruntále se přesunujeme několik desítek metrů na futuristicky vyhlížející autobusový terminál. Cestou busem ušetříme tři kilometry nudné cesty městem.

Poté, co se dvě třetiny rodiny Švrdlíků zbaví přebytečných tekutin (každého to stálo pět korun), vyhodnocujeme vyškrtávací všímačku. Známku získávají Simon, Theo, Sky, Maty a Kroky. Všem zůstala jen dvě nezaškrtnutá políčka. Vůbec nikdo nespatřil větrnou elektrárnu. Asi to ani nebylo možné. Druhými políčky byly buď ovce, berle nebo sádrový trpaslík.

Autobus nás vyplivnul skoro u odbočky, kde začíná křížová cesta, končící u kostela Panny Marie Pomocné na Uhlířském vrchu. Pár metrů podél asfaltové cesty je za námi a už si dáváme nástup u Misijního kříže, startu křížové cesty vedoucí ke kostelu. Silně fouká, přesně, jak bylo předpovídáno – „nejezděte do hor, budou padat stromy“. Tak s tím máme své zkušenosti i v nížině…

Rysi se spojují s Lišáky a budou bojovat společně proti Vydrám. K první soutěži nám poslouží třináct zastavení místní křížové cesty – dřevořezby, kameny podstavců a doprovodné texty. U každého zastavení se zastavujeme (vtipné, že?). Družiny si mají zastavení prohlédnout a poté, ještě před dalším zastavením, dostanou jednu otázku, za jejíž správné zodpovězení je bod. Například: „Kolik nehtů na prstech ruky bylo viditelných?“. Konečné skóre je nerozhodné 7:7. Musí rozhodnout bonusová otázka, která zní: „Kolik „I“ je dohromady ve všech římských číslech od I do XIII?“.

Správně odpověděl jako první Sky, a tudíž každý člen družiny Vyder získává známku. Nahoře u kostela fouká ještě silněji. My si dáváme rychlou štafetu kolem kostela. Vydry dosahují času 2:29. Zaslechl jsem cosi o namrzlé cestě? Rysi s Lišáky zaběhli čas o 19 vteřin pomalejší. A nebylo to jen tím, že Sevak pár metrů zvládl po čtyřech. Zaslechl jsem něco o namrzlé cestě?

Uchylujeme se do nedalekého lomu. Je to lom? Asi ano. Pod ochranou stěny obnažených sopečných tufů obědváme. Je tu krásné bezvětří! Kluci pokouší boby, rozuměj jízdu na bobech. Ale počkejte, hoši, jejich čas ještě přijde!

Zvedáme kotvy a shodnou cestou se vracíme kolem kostela, vzhůru dolů po křížové cestě. Ale pozor! Několikrát upozorňuji, že u sedmého zastavení odbočujeme na sjezdovku! Ovšem co to, jedna postava fičí na bobech dál dolů. Je to nováček Pavel, Paolo. Naštěstí zaslechl naše halekání, unikátním smykem zastavil boby, až se z nich vykutálel, a neodjel tak daleko. Místní sjezdovka je zarostlá až dvoumetrovými náletovými dřevinami. Pamatuji si – a není to tak dávno – jsme sjezdovkou stoupali vzhůru a působila jako louka. Byl to tehdy květen, neboť se odehrávala Finská stezka. Aha, tak jsem se podíval na fotky a bylo to už v roce 2011…! Božský Kája zpívával „Čas letí, jako bláznivý…“ a měl pravdu. Naštěstí pro nás je ale uprostřed asi dvoumetrový pruh, zřejmě vychozený turisty. Zde blbneme na bobech, lopatách a plastovém sněžném prkně. Slušné jízdy předvádí Pedro, Paolo i Sevak. Na prkně pak Kroky. Ovšem nejdelší jízdu předvedl bobista Štěpa, jenž fičel skoro až dolů! Po nějaké době jsou vyhlášeny poslední jízdy, takže jezdci si berou své batohy a řítí se i s nimi dolů. Pěšáci se vydávají za nimi po svých.

Dole na poli probíhají dvě soutěže – koulovačka a stavba věžiček ze sněhu. Obě vyhrávají opět Vydry. Ovšem s věžičkou to bylo tak říkajíc „o fous“! Obě věžičky byly přesně kalibrovaným měřidlem (prostě jsem si k nim stoupnul…) přeměřeny a ta vydří byla o 6,57 cm vyšší!

Směrem k barevným panelákům hajdy, hou! Procházíme Bruntálem. Ano, jsou ty ráno ušetřené tři kilometry. Na nádraží přicházíme ze dvou směrů, neboť první skupinka minula správnou odbočku. Tlačíme zbytky jídla. Zejména Trojčata pak začala s jakousi rytmicko-pěveckou kratochvílí. Ukázalo se však, že přednosta stanice, mající kancelář hned v sousedním okně, nemá pro tuto aktivitu pochopení. Raději klukům vysvětluji, jak se luští egyptské písmo. To již je ale chrchlajícím amplionkem ohlášen příjezd našeho spoje. Páskujeme se do posledního vagónu. Mám dojem, že lokomotiva zastavila až někde na čtvrtině cesty k Valšovu. Jakmile jsou všichni usazeni, rozdávám lístečky s jedenáctým kolem Radistické olympiády. Dnes byla v egyptském písmu zašifrována zpráva „Druhý útok bouře se ohlásil bleskem.“ Nejrychleji odevzdává Kroky a je první. Následují další v pořadí: 2. Pedro, 3. Sky, 4. Simon, 5. Mlčoch, 6. Maty, 7. Theo, 8. Štěpán, 9. Sevak a 10. Paolo.

V podřepu mezi sedačkami čtu legendu. Zbytek cesty již proběhl bez problémů. Řekl bych, povedená výprava, co říkáte?