„...Když mě někdy v noci tlačí noční můra, slýchávám Ben Gunnův bláznivých smích a křik. A žvatlání Silverova papouška „kpt. Flinta“. Praskání nadouvaných plachet Hispanioly a brnčení jejích stožárových lan. A příboj, burácející kolem pobřeží Ostrova pokladů, který vypadá, jakoby se právě vynořil ze dna oceánů. Leží na něm stín mrtvého piráta, co s obličejem modrým od rumu huláká rouhavé odrhovačky a bohapusté kletby.
U břehu ostrova hnijí vraky potopených lodí a zarůstají kvetoucím býlím. Bahenní zápach močálů, vzlet poplašených ptáků, vůně pryskyřice borových lesů na náhorních plošinách pod Dalekohledem, zarůstající lidská kostra v trávě, a ranní mlžné opary vzdálených skalisek. Ocel a krev, ocel a smrt. Příslušníci „Rytířů štěstěny“ neznají slitování!
Tam se ukrývalo pohádkové bohatství, za které mnoho lidí zaplatilo svými životy. A které jsme se jednoho dne vypravili hledat i my...“ *

Předehra:
Na Svatojánské výpravě Modrých racků na TVRZ se, vyjma dvou a půldenních oslav Marošových „abrahámovin“, vykopaly jámy a přesunuly obě latríny v Diamantovém lese. A co více? Sjezd „zahradní techniky“ umožnil vysekat a vyčistit celý pozemek – od hrany smrkového lesa (v jehož skladbě došlo v poslední době k pádům dalších lesních velikánů. Ale ty byly už – v součinnosti lesní školky a lesní správy – odstraněny). Takže, vysekáno až za „mohylí“ smrk, stojící na konci pozemku – za táborovým kruhem, kde Věžnice teče po prahu hrany hory Sušice. Tak daleko jsme se ještě nikdy, v posledním desetiletí, nedostali. (Zásluhu na tom má starostlivost lesní školky, a především květnová práce Kassy).

Ve TVRZI proběhla revize rozvodu vody a slaboproudé elektriky. A pak se už jenom zpívalo, jedlo a… A já jsem tam nebyl! Ale byl tam Grifin, a to mě mrzí, že jsem se s ním nepotkal. 
Kassa si s Antkem upřesnili nějaké detaily k dlouhodobé hře, kterou si vedoucí Olomoucké TROJKY připravil na tábor a karvinský „skarbowy“ (rozuměj – hospodář), dramaticky doplnil a zajistil. Nejenom výzbroj k úsekům, ale především úsek – „Deník kpt. Flinta“! (A to tak nějak pokrývalo mé následné postesknutí!). Nic víc dalšího ze Svatojánské „operace“ nevím, nic víc jsem se, zatím, nedozvěděl!

Táboříme:
Táboříme od pátku 20. července do 5. srpna, opět oba oddíly Grifinovy TROJKY společně, v údolí Věžnického potoka, nedaleko hradu Bouzova. Přírodní park Bohdalov-Hartínkov se nachází v malebném podhůří Drahanské vrchoviny – na rozhraní Moravy a východních Čech. Pro Karvinskou TROJKU se jedná o jubilejní 50. oddílový tábor, (hoši z Olomouce jich mají o čtrnáct méně)**. Během cestování se počasí vzpamatovávalo ze škaredna (u nás celý týden střídavě pršelo, či mžilo – což se nedá říci o zbytku republiky). Pak však vylezlo sluníčko.

Stavba tábora byla zvládnuta do prvního večerního nástupu. Především Rackové Kamo, Kassa, Vitas a Toncek si mákli. Do toho se vložili ještě veteráni Simo (Bubák) a Kay. Činili se i Trojkaři, zkušení táborníci (letos jsou naprostými nováčky pouze Mlčoch, Roy, Lukin, Donut, Vendy, Simon a Pedro). Večer dorazili starý Kulajda a dva mladí. (Bery a Pitrís s Jarynem až další den). Oddíl obsadil šestnáct stanů. Vydra Vendy nocuje sám, a to ještě mezi Lišáky, což později způsobilo několik, vesměs komicky, příhod. Darek bydlí u prastrýca, Vojta u taty. Zbylých šest stanů připadlo Modrým rackům. Doděláváme pár polic pod „komínky“. Dobový stan (zřícenina vykutána zpoza dřevníku) u Racků, získal Pitrís, který si ho dotvořil, o pár dní, k obrazu svému.

Složení družin:
V posledním týdnu před táborem řešíme složení družin. Docházíme k číslu 33. Matematika je jasná, tj. 3×11. Řešení: jako v posledních letech, rozdělí se Karviná. Tři návrhy musely být předloženy, aby poslední klapl a byl užším vedením přijat. Dva olomoučtí Rysi (Čedar a Mlčoch (ještě s přezdívkou Matyáš)), posilní karvinské „kočky“ – Infina, Shreka, Sébu, Vénu, Lukina a Roye. Od Vyder byl převelen k Rysům Vítek (Klobouček) a doplněni Satan a Darek (Monův prasynovec – vlče Hranických skautů). U Lišáků to bylo půl na půl. Tříska, Sysel, Júňo, Sobík a hanáčtí Gorka, Mink a trojčata Kroky, Sigy a Kayak. Přiklepnuta jim byla karvinská Vydra Donut (zvaný Kačaba), a Kulajdův starší syn Vojta (Kulíšek). Ten se ale držel tátových kraťas, těžil z přítomnosti fotra a ujce (Pitrís), a po týdnu odjel. Škoda! To se příště nesmí stát!!
U Vyder měli převahu Hanáci: Twist, Sky, Maty, Bery, Simon a Pedro. Rádcem je ovšem Dodo, karvinský matador, s osmiletou činností v TROJCE! (Nejstarším činným je však Tříska – má na svém kontě o deset měsíců více a svůj osmý oddílový tábor!). Sekundují mu Mates, Vendy (poprvé na táboře! – 4,5 roků v oddíle!!), Startér a Paťas.

U Racků celý tábor pobyli pouze Kamo, Toncek a Mona. Dále jsou to Kassa, Antek, Vitas, Jaryn, Kulajda, Ludva a Pitrís. (V sobotu odjel Darek, Monův prasynovec. V poslední úterý Jaryn a Vitas (první nástup do zaměstnání), ve středu Vítek, následně v pátek Sky, Kayak a Twist). To vše k nemalé „radosti“ vedení. Gorka opustil tábor po složení skautského slibu v sobotu v noci. (Určitou satisfakcí předčasných odjezdů byl pondělní příjezd Ludvy – horského vůdce a posilnění Modrých racků, jímž se už začínaly ztrácet síly – tedy jak komu!) Mně ano!

Oddílová dlouhodobá hra (ODH): Poklad na ostrově
Překvapila mě absence „lodního deníku“! Abyste rozuměli: Stevensenova legenda k ODH (Oddílová Dlouhodobá Hra) „Poklad na ostrově“, se hrála v TROJCE poprvé v roce 1969 – na táboře „Pod Dalekohledem“. Následoval rok 1975, pak první tábor O3 a K3 „Tábor kpt. Flinta“ (jak příznačné!), a konečně na „Vlčím táboře“ v roce 1994. (Ještě se mi někdy v noci zdá, kterak jsme s Antkem stoupali na horu naproti tábora nad Karlovicemi, mezi bukovými kmeny kopali – v bodě záměrného kříže, abychom zde pod zem spustili bednu s čokoládovými zlaťáky).
A vždy cestu k pokladu popisovala „lodní kniha“. Za jednotlivé body v ODH jste si kupovali „písmena“. To abyste věděli, kam máte jít a co máte dělat. A teď prý ne! A také se neuvažovalo o „černé známce“, používáné ovšem pouze na táboře „Pod Dalekohledem“.

Družiny bojují o poklad kpt. Flinta
Nebudu se rozepisovat o jednotlivých úsecích, nebudu podrobně vysvětlovat, jakým způsobem jsme je odehráli. A jak přesně jsme se snažili podržet se legendy. To bude možno nalézt v táborové kronice nebo zhlédnout v oddílových filmech na fotografiích. Pokusím se pouze „vypíchnout“ úseky, co se líbili mě. I s vědomím, že co se líbí přípravářům hry, se nemusí podobat hráčům! A funguje to, světe div se, i obráceně!

Černý pes – Billy Bones „vyprovází“ z hospody piráta „Černého psa“ a sekne po něm tesákem. Ten se zabodne do vývěsního štítu hostince „U Admirála Benbowa“.
Každý družiník se snaží postupně umístnit šest vrhacích nožů (opravdických – to Kassa asi vybral někde cirkusáckou maringotku), do terče, jímž je vývěsní štít „U Admirála Benbowa“. Velmi nesnadný úkol. Jak jsme pozoroval, větší štěstí měla Trojčata.

Kapitánova pozůstalost – v dělostřelecké bedně je spousta věcí Billyho Bonese – bible (Naše rostliny II.), pirátská vlajka, bambitka, létací talíř (?), dalekohled, či kýho šlaka (Jaryn, či Kassa určitě doplní) a mezi nimi, či dokonce v nich se nachází dvanáct dukátů. Ti mají naši hrdinové v co nejkratším čase nalézt. Úsek se odehrával večer, pod přístřeškem na okraji Diamantového lesa. A do toho vesele pršelo.
Bonesova pozůstalost hrála roli ještě v jiném úseku – Flintovy listiny. 

Mapa ostrova – družiny měly za úkol podle vzoru sestavit „skutečnou“ mapu „Ostrova pokladů“. Ale ne nějakou rozstříhanou čtvrtku kladívkového papíru, ale stovky kousků puzzle. Každá družina měla puzzle ve své barvě. Sestavená mapa se nakonec natřela lepidlem „herkules“ a pěkně se spojila v obrázek. Velmi rozčilující závod, když každému družiníkovi byla ke skládání vyhrazena jedna minuta a následně nastupoval další!

Hispaniola vyplouvá – smyčky Dlouhého Honzy. Vzadu Diamantového lesa Toncek a Jaryn zrobili mini lanové centrum. Tři lanové překážky ve výšce několika metrů nad zemí. Pirát, upoutány v úvazku, vyleze na start a potom se už jenom rozebíhají stopky. Lezec je jištěn lanem ze země. Trojčata si počínala bravurně. Atrakce byla v provozu ještě několik dnů.

Na ostří nože – útok na srub. Naši hrdinové se zabydleli ve srubu a odrazili přepad útočících pirátů. Jednoduchý námět, rozčilující klání. Úsek se odehrával v Liščím lomu u Šubířova. V táboře ostaly akorát Kavka a paní Třísková. Frčíme si to do údolí Nectavy, odstavujeme vozy na lesním parkovišti a vzhůru do zavřeného lomu. Do konce osmdesátých let zde byla, s největší pravděpodobností, vojenská střelnice krátkých palných zbraní. O tom by svědčil i objekt v jihozápadní části lomu, kde patrně přebývala vojenská obsluha střelnice.

„Torpédo“ je naloženo kulometnými bednami se zbraněmi, střelivem a dalšími proprietami. Družiny nesou barely s vodou a proviant. Nejprve se odehrává hodinová přednáška o bezpečnosti při airsoftu (ASF), neboť se bude „bojovat“ airsoftovými pistolemi. Následuje výcvik ve střelbě, který řídí Kulajda, bývalý „airsofťák“, dnes zaměstnanec MNO. Pak už to šlo jako na drátkách, protože hoši byli dostatečně natěšeni. Jedna družina opanovala „srub“, další dvě družiny se jej snažily, v co nejkratším čase, dobýt tím, že „vystřílí“, ehm – vyřadí ze hry, obránce srubu. Kdo by zasažen, opouštěl herní prostor. Stopky se zastavují. Přebíjení zbraní, další družina se obrňuje ve srubu, signál k zahájení útoků. Do toho nám vesele hřmí, zatím naštěstí neprší, (ale nad táborem se mezitím přehnala taková „malá kapesní bouře“). Všemu přihlíží fotografové, kameramani, rozhodčí, kaplan a pilot „chrousta“ – dronu.

Na život a na smrt – na hřišti je pomocí lan vyznačena paluba Hispanioly – herní území, kam jsou vypuštění dva piráti. Mají soupeře zasáhnout nožem a „poranit ho“ na chodidlech. „Nůž“ představuje velký barevný centrofix. Tím musíš svému soupeři označkovat textilní pásku na jeho obou chodidlech. Ostatní čmárance se nepočítají. Velice podařený úsek, velice dobře vymyšlený úsek. Akorát se muselo bojovat nadvakrát – došla textilní páska. Rozhodčí zkrátka neodhadl kolik metrů bude muset odmotat na chodidla pirátů.

Strhnu pirátskou vlajku – mezi dvěma kmeny vzrostlých olší je ve výšce kolem osmi metrů upevněna pirátská vlajka. Dvojice plavčíků má za úkol pomocí liščích smyček, krátkých las a karabin vyšplhat až pod stožárové lano a pirátskou zástavu strhnout. Část družiny jistí plavčíky, zbytek družiny „ošetřuje“ zlomeninu Izraela Handse. Vydry provedly nepochopitelnou věc. Mates se vydal do „lanoví“ naboso, což se hned vzápětí ukázalo být naprostým nesmyslem. Užil si určitě své, když se snažil dolézt Startéra.   

Za odlivu – člunek Bena Gunna. Úsek se odehrává druhé pondělí na lesním oprámu na Kladkách. Už v neděli po večerce trénují Rackové ve TVRZI stavbu voru z několika prken a z deseti utěsněných barelů na pitnou vodu. Vor je dopoledne vyzkoušen Ludvou, Vitasem a Monou na lesním jezírku. Odpoledne vyráží oddíl na Kladky. Každá družina se dělí na polovinu a má za úkol postavit vor a dopravit Jima Hawkinse na Hispaniolu (raft s vlající pirátskou zástavou). Vrátí se zpět, naskočí novy Jim Hawkins a opět putuje člunek od břehu k Hispaniole. Že při tom běží stopky, je snad věcí naprosto jasnou. Originální filmové záběry byly pořízeny „chroustem“.

Samé zlaťáky – družiníci se plíží za tmy – tak jako Jim Hawkins, do srubu (k ohništi za potokem na konci Dolního pole), ke svým přátelům. Jaké je jejich zděšení, když je přivítá skřehotavý hlas Silverova papouška kpt. Flinta? Aby se tak nestalo, musí družina v tichosti přebrodit potok, rozdělit se a nepozorovaně ukořistit míčky, volně rozmístněné kolem ohniště. Občas nějaký pirát vstane a šlehne paprskem baterky do tmy. Lapený družiník odchází za potok a dál už nehraje.
Největším překvapením je však „opravdický papoušek“ kpt. Flint. Ten sedí na kmeni mohutného smrku. Od něj je natažen provázek ke kořeni a přes očko pokračuje „past“ dál, k dalšímu kolíku v trávě. Přestože všechny tři družiny na tuto léčku přišly, podařilo se Matymu od Vyder papouška probudit. Provázek se mu při plížení zachytil za háček šněrování trekové boty. Přetrhl se a velká plechovka, naplněna několika hřebíky, spadla s rachotem dolů a kutálela se mezi kořeny. Do toho vyrazil hrdelní hlas papouška Kassy: „Samé zlaťáky, samé zlaťáky!“

Cesta za pokladem – jednoduchá cesta kolem tábora, jednoduché šifry, (alespoň pro Hanáky, protože s většinou z nich se už museli setkat), jednoduché úkoly a přeci jsem tolik zmatků a kocourkovského počínání neviděl. Poklad byl zakopán v Diamantovém lese. Když družiny postupně dorazily k označenému místu, nic nenašly. Pouze Sobík u Lišáků prohlašoval, že tady ten poklad nebude, protože znal legendu z knihy. Ano, Ben Gunn poklad našel během svého tříletého „vysazení“.  Přesto byly družinám připočteny body. Rysové celé místo doslova rozmetali a už se nenamáhali je uvést do původního stavu. A takové pěkné zátiší to bylo.

Poklad kpt. Flinta – přesto se Kassa s Ludvou rozhodli cestu za opravdickým pokladem postavit a uskutečnit. Vyrazili druhý den ráno a vrátili se až před večeří s tajemnými výrazy ve tvářích. V pátek po snídani to všechno vypuklo. Jako první vyráží Lišáci, po dalších čtyřiceti minutách Vydry, když v tom se vrací uřícený Sobík s tím, že zpráva u dolního skautského tábora je zničena. Valí tam Ludva, ale to už na záda Lišáků dýchají Vydry. Vzápětí odbíhají z tábora Rysové. Za necelých šest hodin se objevují vítězní Lišáci, skandující družinový pokřik. Kdesi na trati předběhli Rysové Vydry a končí jako druzí po necelé hodině za Lišáky. Vydry jsou poslední. Poklad našly, ale připadla jim nejmenší část pokladu. Tím byla letošní dlouhodobá hra ukončena.

Pokud bude chtít Kassa přidat své postřehy, neboť on byl „říditelem“ ODH, určitě rád připojí své postřehy!

Gladiátorské zápasy:
Minulý rok jsme měli problémy dohrát dvoukolově šest turnajů. Snad proto byl nyní nasazen sedmý turnaj v kubbu (?)! Je pravdou, že letošní počasí k nám bylo přívětivější a první kola všech turnajů byla dohrána už druhý pátek.    

Kopaná – hřiště vytyčovali Kulajda a synové asi dva dny, nebo tak nějak podobně. Autové čáry byly nastříkány signální barvou, v rozích a ve středu postranních čar se třepotaly signální vlajky. Naprostá paráda. Při přestavbě hřiště (na jiné soutěže), nám pomohla lýková lana lesní školky, které kdosi – mně z neznámého důvodů, odvázal ze stromů u studny. Kopanou hrajeme tradičně dva poločasy po půl hodině. Poločas je rozdělen na další dvě půle kdy mezi sebou hrají Trojčata a po čtvrt hodině jsou vystřídány Trojkaři. To abychom se nepokopali a nepostrkali. Přeci jenom louka není tak veliká, abychom na ní vypustili dvě fotbalové jedenáctky. Zajímavější byly zápasy mladších. Letos jsme po dlouhé době opět používali barevné rozlišovací dresy, což hru zpřehlednilo. Turnaj vyhráli Rysové.

Pasák – „královská hra“ gladiátorských zápasů. Převážně mu byl vyčleněn II. odpolední program. Prvně proběhla licitace o počtu výměn. To se však měnilo pokud byl zápas postižen dramatickým spádem, což se stávalo často. To pak musela táborová služba důrazně žádat rozhodčího, aby zápas ukončil, protože večeře je připravena. Několik hráčů se potkalo s touto hrou poprvé, přesto to nebylo nijak výrazně znát. Záhadou tak akorát zůstává výprask Rysů od Lišáků. A to v obou kolech. Turnaj vyhráli Lišáci. Tradičním počinem pak bylo jedno utkání na „Dni veteránů“.                  

Papoahakapiu – indiánská házená. Mety byly opět označení signální barvou, aby se běžec i obránci lépe orientovali. Prim jasně hráli Lišáci. Nové pravidlo si zavedly samotné družiny. Další hráč může házet až po té, co dorazí za „lajnu“ předchozí běžec. Z tohoto turnaje byly pořízeny neopakovatelné záběry z dronu (viz dále!). Nejlepšími byli družiníci Doda, tedy Vydry.

Ringo – hra s kroužkem byla určena pro starší polovinu družiny. Přeci jenom síť pro Trojčata je vysoko a chytit letící kroužek dělalo problémy i starším bojovníkům. Při jednom zápasu byl Startérem polit vodou při podání Mates, v rámci plnění „vodotrapičské zkoušky“. Mates kroužek vrhl správně a přitom ani necekl! Turnaj vyhrávají starší Vydry.

HoBŘí – bylo naopak určeno pro mladší hochy. Je to zjednodušená odbíjená, ehm přehazovaná ragbyové šišky. Ta po dopadu na zem ovšem dokáže provést rozličné kousky, ale jeden odraz je povolen. Třetí přihrávka musí už směrovat přes síť. Hra je převzata od Pražské Dvojky. V originálu se ovšem hraje s medicinbalem. Turnaj nejlépe sedl mladším Lišákům a přesvědčivě vyhráli.    

Lagori – si většinou pískal sám Kassa, který si pravidla, aby se hra zrychlila, upravil podle sebe. A musím přiznat, že se tak přiblížil k originálním pravidlům, co používají ostravské oddíly při „Lagori–cupu“. Často jsem ovšem nepochopil výměnu družin a také jsem nerozuměl výsledkům, byly značně nesourodé. Ne co do počtu bodů, ale do tvarů skoré. Turnaj přesvědčivě, opět, vyhrály Vydry.

Kubb – hra zařazena jako sedmý turnaj, známa již z minulých táborů. Jedná se o zvláštní hod na „krále“ dřevěnými kolíky mezi dvěma stranami. Protože jsme měli tři sady hry, postavili Rackové „trojhřiště“ před hřištěm volejbalovým a mohli se tak zápasu zúčastnit všichni členové obou soupeřících družin. Pro přihlížející nehrající, to byla rozčilující podívaná. Mnozí hráči si to však nemysleli a dávali to nevybíravě najevo. Fůj, to není hezký! (Véno, ta hra nemůže za to, že ses nedokázal trefit kolíkem do špalíků!)

Tradiční bodovací závody:
Bodování stanů
vyhráli Mates a Startér od Vyder, před dalšími Vydrami – Twistem a Simonem, a Lišáky Třískou a Sigim (shodný počet bodů). Čtvrtí Dodo a Paťas, opět od Vyder. Nejslabší družinou se ukázali být Rysové. Ovšem největšími nepořádníky byla dvojice od Lišáků. Však se podívejte. Kontroly prováděli především Toncek za asistence Jaryna. Dvacet jedna táborníků získalo malé bílé orlí pero – vzorný stan na táboře, což je celkem vysoké číslo.

Tábornická stezka
Letos se potřetí objevily dřevěné známky, kolečka. Z jedné strany se znakem tábora (všeobecně) a z druhé byly vypáleny znaky rozličných předmětů z „pokladu“. Pirátská vlajka, bambitka, škuner, kotva, kompas, kormidelní kolo, dělo, poklad aj. Nejcennější známkou však byla ta s „vypálenou“ lahví rumu. (Rackové se před večerním nástupem mezi sebou chlubili, kolik kdo zabavil flašek rumu).
První místo ve „stezce“ obsazuje Mlčoch. Neztratil za celý tábor ani jednu známku (nepamatuji se, že by se nám to už někdy stalo!). Druhé místo patří Twistovi, třetí nováčkovi Simonovi. Na čtvrtém místě jsou Infin, Čedar, Sysel a další nováček – Pedro. Poslední místo ostudně urval Sobík – „orlí muž“. Na záda mu dýchali Kayak a Kroky, ale to jsou ještě malé dětičky bez rozumu. Sobík by měl napsat nějaké zamyšlení o tábornickém životě. 

Kyrík – lov domácích zvířat
aneb „ranní vstávání“ vyhrál Mates (loni taktéž první), druhý Sky a třetí Startér. Pro mnohé táborníky je to nejprestižnější soutěž, pro jiné naopak. Infin, Shrek, Véna a Lukin od Rysů se vždy vymátožili ze stanů a dokázali tak akorát šlohnout kačenu nebo kuru. Spícího dudka však získal bezkonkurenčně Vendy od Vyder, bydlící mezi Lišáky, protože ho vlastní družina zapomněla vzbudit, když se to nepodařilo ani kravskému zvonu ze Švýcar.

Ranní koupání:
Jedná se o dobrovolné ponoření, či skok do vody, což po ránu není dvakrát příjemné. Odehrávalo se po ukončení ranního cvičení na spodním propustku. Opět se vyznamenává družina Vyder, dělající tak čest svému totemovému zvířeti. Děláte mi radost, hoši!
Šest „tvrdých mužů“ získává malé orlí pero za ranní koupání. Ale loni to bylo dvanáct „mužů“! Opětovně toto orlí pero získali Vítek (Vydra ve službách Rysů), Mink (Lišák, který musí být přeřazen k Vydrám) a čistokrevné Vydry Dodo a Startér. Nově se vyznamenali Vydra Maty, a Satánek od Rysů!

Kuchyňská
Opět známkováná jako ve škole – samotným hospodářem, který si do toho nenechal (oprávněně) mluvit. Nejlepší družinou jsou jednoznačně Vydry, přestože mají výslednou známku stejnou jako Lišáci. Vydrám nemusel nikdo nic říkat. „Pracovku“ vedl Twist, kuchyň Dodo. Vydry získaly nejvíce důkazů „za pracovitost“. (Největším „pracantem“ byl označen „nováček“ Vendy).
Polovině družiny Lišáků bylo zakázáno sahat na sekery a na jiná nebezpečná nářadí, třeba dláto!! Také bylo zaznamenáno, kterak se dá poleno rozštípnout i lopatou.
A čemu se mohli, maminko, táborníci naučit v kuchyňské? Sbírat, řezat, sekat a štípat dřevo, připravovat podpal, starat se o oheň, čistit kamna, čerpat nebo vozit vodu; krájet, škrábat a loupat zeleninu, omývat ovoce, ukládat potraviny do proviantního skladu a následně je vyzvedávat. Robit pomazánky, saláty, rozklepávat vejce, otvírat sáčky, sklenice a konzervy. A míchat, smažit, sypat, dochucovat a vydávat jídlo. Třídit a likvidovat odpad, umývat nádobí a mobiliář kuchyně a jídelny. Zametat, hrabat a kopat. Ale vařit? Vařit to ne! Vždy nad nimi musel stát někdo starší a zkušenější. Nejčastěji to byli Kamo a Antek. A ti také neumí vařit!!
Třešničkou na dortu byla návštěva Cubice, (bývalého podrádce Rysů – profesionálního kuchaře, který několik roků vařil na zaoceánských lodích!) Na „Dny veteránů“ připravil hovězí guláš a druhý den čočku na „zeleninovém základu“. (Dnes prodává vysavače!)

Mytí a koupání:
umývárnu vybudovaly na skomírajícím potůčku Vydry. Osadili mycí rošty, ukotvili odkládací desky. Opravily schody. Za rošty byly nakonec upevněny dva dřevěné můstky a různá jezírka se spojovala proudovými náhony, osázenými vodními mlýnky, co byly vyštrachány z dřevníku z předešlých táborů. Koupání se odbývalo na „Dolním propustku“. Pod vedením Kama se vyčistil vodní dopad pod betonovým tunelem propustku od nánosů mrtvých větví, tlejícího listí a smrdutého bahna.

Ráno, druhého pondělí, se podařilo Monovi přemluvit řidiče dřevařského návěsu – co opodál nakládal klády, aby nám drapákem vytáhl z vody obrovský balvan, co zde, (od povodní roku 1997), leží nalevo od propustku a brání skokům z můstku do vody. Jindra se ten dobrý muž jmenoval!!   

Koupání v teplé vodě se odbývalo ve sprše dřevníku. Kuchyňská si napustila do tří 30-ti litrových hrnců vodu ze studny a tu po zahřátí na kamnech, přečerpala do barelu nad sprchovým koutem. Za svitu elektrické žárovky se pak celá družina osprchovala, prvně Trojčata, pak Trojkaři. Pokud zbyla voda, přiživili se i jiní táborníci, co studenou vodu nemusí. Této možnosti se využilo pouze několikrát, protože nás přívětivé počasí vyhnalo na „dolní propustek“.

Jedno koupání proběhlo na lesním oprámu v Kladkách. Při úseku „Člunek Bena Gunna“. Při této příležitosti neznámý výtečník utopil, po rozebrání voru, 18-ti litrový barel. Aniž by měl odvahu se k tomu přiznat.

Jiná kratochvilná povyražení:
večerní program: tzv. organizované volno. To je báječný vynález, mající za úkol rozdováděným táborníkům cíleně zabránit nekontrolovanému řádění mezi stany a v blízkém lese, nelidskému řvaní a hulákaní „na lesy“, žertovnému zápasení, rádoby sportovní činnosti, kdy se zakopnuté míče a odhozené „talíře“ najdou až o několik dnů později, (pokud-li vůbec !); bujnému přepadávání ve stanech (a následná oprava prasklého kavalce), a jiným rozličným žertovným vtípkům a srandičkám na hraně „táborového řádu“, kterými jsem si jako „-náctiletý“ chlapec na táborech prošel. (A proto je teď máte zakázané vy!)
Večerní program zpravidla začínal ve 20.00 hodin, po nástupu. Pokud se mužstvo zrovna neoddávalo provádění tělesné hygieny či „nuceným pracím“ – tzv. „štráfkomandu“! Z večerního programu se dalo omluvit, zatoužil-li unavený táborník po spánku.    

čtení na pokračování:
Kromě legendy, čtoucí se vždy před dalším úsekem ODH, se letos po večerech, za svitu petrolejové lampy, četla pouze dvě díla. Prvním „románem“ byl na několik části čtený „Černý tábor“. Skutečný příběh odehrávající se v našem oddíle v červenci 1971 – o nesmiřitelném boji mezi „Kofoláky“ a „Arokoláky“.
Druhým románem byl „Tábor hrůzy“. Fiktivní detektivní příběh několika násilných úmrtí odehrávající se v reálných kulisách tábora, s reálným programem, zvyklostmi a tradicemi. Pachatele se podařilo dopadnout díky členům turistického oddílu mládeže. Autorem obou knih je Grifin.

zpívánky:
zasouvaly se do programu dalšího dne po čtení na pokračování. Vedl je především Kamo a Jaryn. Tak jsme „čtyřhlasně“ hráli a hoši se snažili i zpívat. Několik chacharských vypalovaček, lidovky i skautské písně, a nakonec „Hop-Tropáky“. Velký úspěch letos opět sklízí jejich „Liberátor“. Zvláštní kapitolou jsou „pirátské písně“, vážící se k dlouhodobé hře! A „Chvíle“, věnována Jarynovi a Vitasovi, neboť ke konci tábora odjíždí domů a nastupují do svého prvního zaměstnání! Jejich dětství skončilo!

deskové a jiné hry:
letos nám přálo počasí, nebyli jsme tedy nuceni vytahovat z krabic deskové a karetní hry, když z mraků nepadaly žádné dlouhé provazy dešťů. Ale hlad po „deskovkách“ byl tak silný, že v posledním týdnu jim byly tři večery za sebou vyhrazeny. Je ovšem zarážející, že v těchto večerech neplatil „úřední čas“ večerky a některé hry se odehrávali i po dva a dvacáté hodině. Alespoň hlídka neměla strach.
    
noční hlídky:
probíhaly podle zaběhnutého scénáře. Tzn., že každý táborník hlídá sám. Pouze mladší hoši byli stavěni na hlídky, kdy už se rozednívalo. Jediným zjištěním proti pravidlům byl Sobíkův pokus vzbudit Gorku o hodinu dříve. Gorka nemrkl ani okem, odhlídal svoji „hlídku“ a následně vzbudil Sobíka ať si odkroutí zbytek své hlídky. Sob neprotestoval, ale do knihy hlídek později napsal poznámku na Gorku, že je zbabělec.    
Také, jak jinak než podle zaběhnutého scénáře, jsme na začátku tábora přešli na zimní čas (SEČ), což znamená, že poledne bylo opravdu v pravé poledne. To, že mnozí školáci nepoznají analogové hodiny, třeba budík, je už roky věcí naprosto známou. Ale opět a stále nás udivuje!!        

lanovka:
letos byla opatřena novou brzdou – kladka narazila do „mantlu“. Pneumatika (s Antkova auta) byla navíc brzděna gumovým lanem. Dojezdy tak postrádaly ono dramatické zhoupnutí, kdy byl jezdec vystřelen kamsi nahoru a pak téměř volným pádem šel k zemi. Ale pár drsných hochů tvrdilo, že „to už není ono“!

lanové centrum:
mezi stromy za hranou louky byly „opět“ napjaty španery – pochozí pásy. Omladina se na nich „opět“ pouze houpala, málokdo se je pokusil překonat. Lanové centrum několik dnů stavěli Toncek a Jaryn v zadní části  Diamantového lesa. V pátém dni se na něm odehrál jeden z úseků ODH „Silverovy smyčky“.  Škoda, že jen několik, vesměs mladších chlapců, si překážky, pod dozorem Modrého racka (nejčastěji Kassy), zopakovalo. Součástí centra byla i houpačka, šplhací lano, hamaka – houpací síť (kde se vesměs povalovali výtečníci, co si na další atrakce netroufli)

                                                                                              pokračování

*          Robert Louis Stevenson, Jaromír Kincl, Mona 
**        Taktéž se jedná o Monův 40. oddílový tábor. (Ne, že bych se nějak chlubil, ale něříkejte mi, prosím pěkně, že jste to loni nebo předloni, či dříve, dělali.
            Stavěli bránu, velitelák, hlídali, vařili, sekali, řezali, kopali, tahali a stahovali, hráli, uklízeli, vařili a sbírali. Jsem srozuměn jen tomu, co jste při tom
            zažívali. To, co já? Ano? Tak o tom bychom si mohli povykládat!)