Ne, nelekejte se nadpisu. V pátek 14. listopadu 2014 jsme měli oddílovku opět venku pod širým nebem. Sraz u našeho kamene, a pak jsme se v sychravém počasí, provoněném tlejícím listím a kouřem, vydali k naši staré – druhé klubovně na Školské ulici. A od vchodu č. 473 jsme vyrazili do Stínadel. Kolem nemocnice na Vydmuchově, restaurace Orava až k hranici Stínadel. U tržnice popisuji hru „pašeráci“ a pokračuji jinou oddílovou hrou „mafií“.
Míjíme staré stromy – kdysi zde bývala benzinová pumpa, kde byli na konci války oběšeni němečtí vojenští zběhové, teprvé šestnáctiletí kluci, co nedokázali vzdorovat Rudé armádě, valící se z Petrovic na Fryštát. I historka z jiné „mafie, kde se tajná schůze konala ve vypuštěném bazénku parku Julia Fučíka ­– tak mistrně popsané v Grifinově knize, je přetřesena. A dolů, k první oddílové klubovně ­– vilce, v níž je dnes restaurace „Zlaté časy“. A kolem zimáku „přes koleje bývalé elektrické dráhy“ pod Červené schody.

U Modrého pavilónku hrajeme vychytávačku a potom jdeme pod korunu majestátního platanu. A já si najednou uvědomuji, že mluvím o mafii, oddílové hře – a před dvacet pěti lety jsme tu mafii zde hráli. Téměř na den přesně. Bylo to 17. listopadu 1989. Zde zápis z onoho podniku:

Oddílovka začala v 16.00 hodin. O půl páté se šlo do Stínadel. Na přechodu u nemocnice Majkla málem přibral žigulík. V případě kolize by to nebyla naše vina, ale i tak mnou otřáslo, když jsem si domyslel, co se mohlo stát. (MOna)

Rychlík píše (opsáno i s drobnými prohřešky proti jazyku Českému):
S Mirkem jsem obešel hranice Stínadel. Když jsme se vraceli Psí uličkou, potkali jsem dva Lišáky a směrem na náměstí se hrnuli další dva mafiáni. Poslal jsem Mirka na opačnou stranu. Sám jsem se vydal za Zettyho (Zetor) bandou. Ale zpoza rohu se vynořili Jerry a Muf, kteří potom všechno zvrzali v parku u jezírka, kde hytli Klemu (Bronťas) a Majkla. Šli jim doslova za zadkem.

U Modrého pavilónku jsem potkal Medarda (Meďák), Hvili jsme se bavili a čekal na Ursuse. A za chvíli se místo Ursuse vynořil Krabat a začal obtěžovat. Asi za deset minut to vzdal a šel po svoji práci. Po hvili jsme se rozešli s tím, že se zase sejdeme tady. Po sejití jsme to ještě jednou obešli kolem diskotéky. To Medard uslyšel svojí píseň, jeho tělo se rozhoupalo a začalo brejkovat, z hrdla mu vyšlo něco jako hlas. Dalo mi dost práce, než jsem ho uklidnil. Pak jsme zamířili směrem k Červeným schodům. U schodů jsme potkali Domina a asi pět poldů vedeni Muwinem a Bráhou (Brácha), kteří šli za Dominem dva metry. S Medardem jsem jim řekli, že si nezahrajou a toho využil Domino a vypařil se jako „smrad“. Vyběhli jsme po Červených schodech, aby jsme Dominovi nadběhli, ale u kostela jsme narazili na tvrdé uskupení opic (Modří rackové).

Po této akci , kdy jsme byli zahnáni zpátky na Červené schody, jsme zkusili štěstí v parku a ve městě. Celé město jsme prošli a nikde nikdo a najednou jsme uviděli u kostela, že dělá někdo zásah. Šli jsme  jim pomoc a vyřadili jsme čtyři mafiány. Po akci „M“ jsme se ubírali směrem Jadranka a banka, a jéje naproti nám si to valí Šamot, Kozák a Kamo. Hezky pozdravím a berem nohy na ramena. Trochu jim to trvá, než jim dojde, že utíkám. Přesto mě dochnali  a pak už s eskortním doprovodem (Šamot) jsem byl vyhozen za hranice. Pak už jsem šel ke kašně, kde jsme se scházeli. V klubovně jsem se dozvěděl, že Mafie nevyhrála. Hiběl jim jeden člověk v úkrytu za katedrálou Evangelíků.

Co napsal Domino:
Už u Tržnice pozorujeme spoustu policajtů. Gorily (Modří racci) je zaženou a my se rozbíháme po Stínadlech. Chvíli chodím s Krabatem. Pak se rozcházíme. Je to slabší. Policajti, hlavně ti mladší, se ve velkých bandách, s řevem, pouštějí za každým mafistou. Hlubokým dojmem na mne zapůsobila skupina policajtů (osmi) pod Červenými schody. Hladce jsem jim unikl a poslal za nimi dvě gorily – Stiatha a Daněk. Krátce po tři čtvrtě jsem sebral nováčka Vláďu a pod ochranou goril se schovali do úkrytu. Běda. Až jsem se lekl, že jsme někde jinde. Ještě před týdnem zde bylo lešení a spoustu krámů. Nyní jen hromada prken, za které by se neschoval ani jeden mafista. Po pěti minutách přišel Krabat s Klemou. Pozoruji hvězdy. Dlouho nic. Tu šramot. Náš? Už sem leze Delfín, ještě jeden. Bohužel, už nikdo nepřišel. Lišáků bylo osm, proto muselo dorazit šest mafistů. Nás bylo jen pět. Proto vyhráli policajti.

Moje resumé:
V polovině hry pobíhal po Stínadlech Brácha a všem oznamoval, že Lišáci nemají úkryt, protože jim ho zabetonovali. Lišáci se jenom poťouchle usmívali. Ke konci jsem se dostal do úkrytu. Byli tam perfektně schovaní. Policajt Ašok, který měl patrně strach dojít až za roh, se schoval mezi trámky hned u cesty. A prohlašoval, že v původním úkrytu nikdo není. Volavku dělal Zetor a do úkrytu se nedostal ani Majkl.

Resumé uvedené v kronice na konci měsíce:

V průběhu posledních týdnů doděláváme práce v nástupovce. Topení už topí. V zasedačce je položen cementový koberec. Během tohoto týdne kupujeme a necháváme se proplatit mramorové linoleum. S čelní stěny strháváme omítku s kameny a šroubujeme hobry. V úterý 21. 11. jsme téměř celý oddíl v kině Centrum. Na představení: Asterix a překvapení pro Césara.

A teď k tomu obrázku:

Ještě v říjnu jsem do rámku měsíce nakreslil výjev ze seriálu Záhada hlavolamu. A řekl jsem si, že přeci není možné, aby ho do konce roku nevysílali. To, že se mi toto přání splní, jsem netušil a ni v tom nejbláznivějším a nejhlubším snu. Obrázek v kronice měl jenom podkreslovat listopadové bojovky ve Stínadlech. 17. listopadu 1989 hrajeme ve Fryštátě mafii, zatímco se na Národní třídě schyluje k největší bojovce od roku 1968. Nechci se vyjadřovat zde v kronice k uplynulým událostem. My všichni, co jsme sledovali politické dění v republice a její obrodu, jsme si udělali o tom všem obrázek. KONEČNĚ SE HNULY LEDY!!

2. 12. 1989 se v pražském Klementinu koná ustanovující schůze organizace JUNÁK. Na oddílových radách se živě diskutuje o tom, zda vstoupíme do znovu obnovené organizace. Nabádám horlivce ke zdrženlivosti před neuváženými činy. Rozebíráme politickou situaci. Starší už cosi chápou. Mladší nepřesvědčujeme, ani nic nevysvětlujeme. Jejich čas ještě nenastal.  

Vycházíme z parku, kolem Oázy a nahoru k Výdrholci. Ale nemíříme na křižovatku u „Holländra“, ale pěkně boční uličkou mezi domy a zahrádky, kde jsme měli v 80. letech skrýš v jedné z garáží. Skrýš domluvil Dalíkův otec. Tehdy Vydry vyhráli po dlouhé době mafii. Zvolna míříme k náměstí. Okolo místa kde stála „Šmejkalova ohrada“ a dále k radnici, kde je v kamenném ostění přichycen řetěz. Na něj byl připoután odsouzenec před tím, než byl odvlečen na pranýř, či přímo na šibenici, neboť Fryštát měl „hrdelní právo“. Kráčíme ke kašně z roku 1900, obhlížíme litinové figurky cherubínů a maskarony. Rozeznívají se zvony kostela „Povýšení sv. Kříže“, bude 18.00 hodin. To je signál k ukončení hry. I my končíme II. oddílovku bez klubovny. Na nástupu zjišťuji, jakým způsobem se družinící dopraví domů.
Po rozchodu vezu Matesa na trubce ke kostelu sv. Marka. Mates se přiznává, že na „štangli“ ještě nikdy nejel – teda Rybaříku, to jsou základní nedostatky ve výchově syna. Mates je předán paní Rybaříkové a s Vendym opouštíme Stínadla. Vendy míří k babičce na „Stalingrad“, já kolem Černého lesa domů.   

                                                                                                                                         MOna