1. den – pátek 3. května 2024
Tak jsme snědli krokodýla.

Hodina odjezdu určena na 15:00. Suzuki – Antek, Osi, Goli a Lupínek. Škodovka – Infin, Donut, Kubka, Honzík a Talík. Cesta proběhla bez problémů. V Lošticích objížďka (oprava kanalizace). Na tábořišti je první Suzuki. Než přijede druhá skupina, nasadíme pumpu, vyvětráme a rozděláme oheň v kamnech. Po příjezdu Infina se všichni ubytují.

Na prvním brífinku spouštím hlavolamovou soutěž. Celkem 18 kusů. „Hlavním“ hlavolamem je dinosaurus. Historii tohoto hlavolamu si můžete poslechnout zde. Pro oddíl mi Maroš věnoval něco přes dvacet kousků. Dinosaura vyřešil pouze Donut.
Dnes je jídlo „vlastní“. Jen večer ještě ochutnáváme krokodýla. Toto sušené maso mi daroval na srazu Odra. Vzpomněl si v Austrálii na to, jak se mnou poprvé ochutnal sušené maso a když uviděl sušeného krokodýla, neodolal a musel mi ho přivést jako dárek. Krokodýl nebyl vůbec špatný.
Odehrajeme pár her a jdeme spát.

2. den – sobota 4. května 2024
Mrtvý srnec.
V noci jdu na latrínu. To asi v mém věku nebude tak překvapivá a důležitá informace, ale cestou, při svitu čelovky, na mě v trávě koukala nějaká žebra. Při bližším průzkumu zjišťuji, že kostra je celá a je uložena do morbidní pozice. Všude přítomný hmyz onen hororový obrázek jen umocňuje.
Budíček, jak už je zvykem, je volný. Kdo vstane, jde papat palačinky. Příloha, meruňková a jahodová marmeláda, neznačková nutela, šlehačka a granko.
Nejprve se jdeme všichni podívat na srnečka. Jeho velikost mne trochu mate. Možná to je, nebo spíš byl mladší jelen sika.
Ráno na brífinku rozdělujeme práce. Na této výpravě jich nebude moc, nebylo to ani v plánu.
Já jsem s Donutem osazoval nové dveře do dřevníku a nové kování na ně. Další skupina připravuje ohniště s dřevem na opékání párků. A pak ani nevím, víc prací nebylo. Jen Infin ještě zprovoznil sekačku. Tu starou, historickou, co už něco pamatuje. Normálně jsem se vylekal, nenašli jsme sekačku novou. Hned vytáčím Kassu a Maroše. Maroš potvrzuje, že sekačka je u něj, na dovolené. V zápětí mi pošle informaci, že nastartovala na první škub. No to mi moc pomohlo…
Infin vyráží se sekačkou na prasečí polygon. Snaží se, co to jde. Louka už není normální loukou, ale opravdu prasečím hřištěm. Divoká prasata změnila celou louku na něco, co se už hřištěm nedá nazvat. Řešíme to už od jara a vlastně nevíme, co s tím.
Něco málo Infin posekal. Bylo to trápení. Chtěl jsem ho i vystřídat, sekání v tom terénu bylo pracné. On totiž Infin ještě před vyjetím odstranil poničený kryt pohonu i roztržený řemen pohonu.
A pak to přišlo, rána, prapodivný zvuk a stop. Šasi na sekačce prasklo. Sekačka je definitivně mrtvá. Teda ne jako srneček, ale určitě už nic neposeká.
Odjíždím s Infinem za majitelem pozemku Ondrou. Předem jsem s ním byl telefonicky domluven, že se pokusíme vyřešit, jak ten pozemek upravit. Setkáváme se u něj před zahradou. Hned mi ukazuje, kde si můžeme když tak nabít baterku z Tvrze. Tady na sloupu mám zásuvku…
Ondra nejprve volá někomu, kdo má větší bránu. Že by se pozemek celý přetáhl bránou a drny někde na kraji vyházely. Hovor byl nahlas. Podle hlasu postarší pán hovoří hanáčtinou a hovor je nekonečný. Mě ta hanáčtina baví, nádherný dialekt. Závěr, mohl by tak za tři týdny a dal Ondrovi další typ na traktoristu z Vranové Lhoty.
Vracíme se zpět na Tvrz. V zápětí mi volá Ondra a popisuje, kde najdeme onoho traktoristu. Rozhodujeme se, že tam sjedeme až po obědě. Opékané špekáčky.
Přijíždí Bubák s Fanouškem a Kubíkem. Domlouváme se, že na další jednání pojedu s Bubákem. Informace od Ondry: „Fialový dům za kostelem…“ A tak jsme projeli Vranovou Lhotu tam a zpět. Až dotaz u místních nás navedl správně. Jméno jsme znali. Jen jsem špatně zaslechl a popletl za kostelem. Bylo to před kostelem. Ale jediný fialový dům ve Vranové Lhotě to byl.
Do dvora nás zve Lukáš Hederich. Vesnický kutil odloží svářečku a navrhuje nám řešení. Na pozemku byl se svým synem a vyhodnotil to jedině na hlubokou orbu, pak nechat chvíli sednout a v zápětí rozmělnit. Trochu mne berou mrákoty, ale jiné řešení stejně asi není. Navíc bylo vidět, že jsme konečně narazili na odborníka, který je ochoten to i realizovat. I tak se děsím toho, jak to dopadne, kolik to bude stát a zda si prasata pak řeknou: „Jé, tady je to hezký, tady si znova zarejeme…“
Ve Tvrzi hoši řeší hlavolamy, hrají hry a po nějaké době polehávají. Dnes je krásně, je třeba vyrazit alespoň na nějakou menší vycházku. Nic dalekého. Jen obejdeme vrchem, okolo tábořiště. Vracíme se přes horní propustek a studánku.
K večeru zorganizuje malý Kubík, na posekané části louky, honěnou bez pravidel. Nejprve nemohl nikoho přesvědčit. Pak tam jsou skoro všichni. Jen pravidla zůstala stejná.
Večer bubákovic rodinka odjíždí. My zkoušíme sušeného klokana, čuchnu si k otevřenému sáčku a měl jsem pocit, že cítím srnečka. Odvahu, vyzkoušet toto další darované masíčko od Odry, už všichni neměli.
Hrajeme hry. Infin hraje s Donutem. Během hry mu Infin oznámí, že už půjde asi spát. „Je ti snad šedesát, že chodíš spát v deset?“ otázal se Donut. Vzápětí mu to docvaklo, podíval se na mě: „Promiň Antku, oprava, je ti snad sedmdesát Infine?“
Večerka před půlnocí.
Už skoro spím, když se z půdy ozve děsná rána. Oba s Infinem vyskočíme, ale když se dál nic neděje, s nezodpovězenou otázkou: „Co to bylo?“ jdeme zase spát.

3. den – neděle 5. května 2024
Výprava na Bradlo a návštěva na chalupě v Nedvězí.
Ráno opět palačinky. Když vstanou všichni, vykládá nám Talík, že se ráno vzbudil a zjistil, že spí s oknem. Vypadnutým oknem. Nikdo nahoře se u toho v noci nevzbudil.
Odjíždíme po desáté hodině. V Nedvězí nás u své chalupy už čeká Kassa, Kavka, Kroky a Maty. Plán je výprava na Bradlo a Tři kameny. Kavka s námi nejde, prý pro nás připraví buchtu. Tak jsem se optal i na oběd…
Kassa nás vede neomylně značenou i neznačenou trasou a vzpomíná na noční setkání s divočáky. Teď přes den je určitě nepotkáme, ale večer prý měli celkem nahnáno.
Skalní útvar Bradlo. Pěkná skalní vyhlídka, na vrcholu se zábradlím je moravská vlajka.
Zůstávám dole a chci udělat fotku hochů. Jenže k zábradlí se cpe i jediný cizí návštěvník. Hned ho bodře nabádám: „Ne, ty ne, ty tam nelez!“
Vystoupím nahoru a hned po pozdravu se mu omlouvám za drzost. Uzemní mne slovy: „Zdravím Karvinskou Trojku“ …a něco o Grifinovi. Přesnou formulaci jsem si nezapamatoval, neboť mne to trochu rozhodilo. Dáváme se do řeči. Velký fanda Grifina, má doma jeho knihy a téměř vše, co oddíl kdysi vydával. Později mi i poslal fotky TTT a dopsal, které mu schází.
Uděláme si společnou fotku i s Petrem Holasem a postupujeme dál. Krátce se zastavujeme ještě u trampského tábořiště T.O. Mezi sruby, pod skálou Bradlo. Pak naše kroky míří přes studánku Běžinka na skalní útvar Tři kameny. Cestou se začíná bouřit, neboť na Bradle jsem se rouhal a pomlouval naše meteorology. Prý má přijít ochlazení, bouřky a velké deště. Příště budu raději pokornější.
Právě na Třech kamenech nevíme, zda na ně vůbec jít, nebo raději jít dál, do bezpečí. Ale zvědavost a krása Třech kamenů nás přesvědčila. Cestou zpět najednou přišel několikasekundový vichr, jaký jsem snad zažil naposledy při pádu stromů na táboře. Pak nás ještě překvapil majestátní hřebec, naštěstí v oboře. Rozběhl se proti nám takovým způsobem, že z něj šel děs a hrůza. U elektrického ohradníku se naštěstí zastavil. Nebyl jsem sám, koho vyděsil.
Polévka, nápoje a buchta od Kavky nás už nevyděsili. Kromě Lupínka, ten polévku nechtěl. Tak jsem mu řekl, že buchta je z dýně. Tím jsem ho dorazil a buchtu raději taky nechtěl. Nakonec si teda vzal, ale stravování Lupínka končilo většinou jen u krajíce chleba.
Po výborném občerstvení, nám Kroky na moji žádost, předvedl cyklotrial. Vypadalo to parádně a zároveň tak jednoduše. Po dokončení jízdy nás Kroky vyzval: „Chce si to někdo zkusit? Prosím Antku, předveď se.“
Se zbláznil. Naštěstí to první zkusil Infin. A tak jsem se odhodlal i já. Sakra, kde to má sedlo? Převod děs, šlapeš a nejedeš. Vypadalo to tak jednoduše. Já jednou upadnul a sotva jel. Nevím, kdo z kluků se ještě odvážil. Kroky sklidil zasloužený potlesk.
Děkujeme za vše a odjíždíme zpět na Tvrz. Cestou se stavujeme v Kaufu na nákup potravin na večeři a na další den.
Na večeři je ajvar s vepřovým masem a těstovinami. Odehrajeme pár her. S opatrností vnucuji Donutovi, Osimu a Infinovi detektivní hru od Ravensburgeru – Echoes. Hra pracující s mobilní aplikací. Moc nevěřím, že je to bude bavit. Odcházím na latru a po návratu se nestačím divit. Hrají všichni a hra má obrovský úspěch. Se zájmem vše sleduji, neboť příběh a řešení znám. Někteří opravdu vytváří správné konstrukce a jejich logické myšlení vede hráče úspěšně k cíli. Další díl necháváme na zítřek.
Chystáme se spát nečekaně brzy. Při čištění zubů rozjíždí Talík své ochotnické představení. Objevil kufr, který jsem zde získal k narozeninám před 14 dny. Je plný roušek, snad stovky.  „Krásný“ dárek od Šamota.
Talík si nejprve nasadil jen roušku na ústa. Pak to začalo. Čepička, vyrobena podprsenka, dokonce i majtky. K tomu samá průpovídka. Večerka odložena skoro o hodinu.
Už spím, budí mne Infin. Venku někdo chodí s čelovkou na hlavě a prý jsou všichni hoši na půdě. Všude tma, i tak vidím Infinovi vyděšené oči. Nevím jestli ho vyděsil ten mrtvý srnec, který si vzal čelovku a pobíhá po louce, nebo... (Kubka šel na latrínu).

4. den – pondělí 6. května
Laser Mania a Aquapark Olomouc.
Snídáme makovec a kakao. Budíček je dnes plánovaný, neboť lasergame je objednáno na určitou hodinu. Máme domluven azyl u Bubáka v jeho bytě. Na oplátku nás Bubák doplní do hry. Jinak bychom byli liší. Takto můžeme hrát pět na pět.
Za modré hraje Infin, Donut, Kubka, Talík a Goli. Zelení jsou Antek, Bubák, Osi, Honzík a Lupínek. Hodnocení hry: Zelení dostali všechny čtyři hry takovou nakládačku, že jsem se až styděl. Celkově jsem byl předposlední, před Lupínkem. Samotná hra skvělá, všichni si dobře zahráli, ale výsledek pro zelené byl žalostný.
Chvílemi mi utíkají nervy. Dvacetkrát vystřelím a netrefím. Kubka a mnozí jiní, mne trefí jediným výstřelem, i když jsem v běhu. Infin mě trefil přes rameno. Jednou padám na záda. Zpoza rohu se objeví Donut: „Co se tu válíš jak dědeček hříbeček?“
Propocená trika vkládáme do jednoho LOAPu a cestou k Bubákovi probíráme zážitky. Čeká nás přesun na fastfood oběd. Kromě mě a Infina všichni končí McDonald´s.
Ve 14:00 nás čeká Aquapark. Řádíme, od plavčíka získáme svolení i pro Goliho a Lupínka na tobogán (když si je ohlídáme). Jednou zkusím i trychtýř. Rada ostatních – nesmíš se snažit na závěr regulovat dopad, jinak spadneš na hlavu. Chci dírou propadnout nejdříve nohama, skvěle koriguji…, dopadl jsem na pravé ucho a od toho momentu na něj neslyším.
Bazén se navštěvuje také kvůli hygieny. Do potoka se na Tvrzi nikomu nechce. Ve sprše rozdávám šampón. Lupínek si mít hlavu nechce. Proč? Protože on nechce. Jedno upozornění stačilo, hlava umytá. Talík si bere tolik šampónu, že mu vytéká z dlaní. Až venku zjišťuji, že si vlasy vůbec neumyl. Proč? On je chce mít mastné. Na tento argument se špatně reaguje.
V Lidlu nakupujeme závěrečné potraviny na večer a zítřek.
Ve Tvrzi vybalujeme herní trička. Sušíme je na lavici, děsně smrdí až do posledního dne. Pozor reklama! – moje triko CityZen nesmrdí. Nevím jak to dělají, ale je to tak.
Začíná pršet, déšť se mění v neuvěřitelný liják a ten vydrží skoro až do rána.
Na večeři otevíráme konzervy, které mi daroval pro oddíl na srazu Juzek. Jsou od jeho kamaráda, který je vyrábí a prodává. Mnohé mají skvělé názvy: vepřová konzerva = česká svině. Vše je lahodné chuti.
Večer už zkoušíme další hru Echoes. Výsledek opět dobrý, jen příběh nezaujal tak, jako díl Tanečnice.
Uleháme všichni na rohovou postel a začíná volná diskuse. Nijak se nezapojuji, spíše poslouchám. Historky ze školy v podání Talíka a Donuta… Chvílemi se smíchy dusím. Vše je nepublikovatelné, ale Talík by mohl napsat povídkovou knihu – školní panoptikum. Odcházíme spát s dobrou náladou.

5. den – úterý 7. května
Výprava na hrad Globus.
Po snídani, dietní párky, máme v plánu hrad Bouzov. Ještě čekáme jak to dopadne s počasím. Ráno má stále ještě pršet. Spíše jen mrholí. Goli je vyděšen hladinou potoka. Z malého potůčku se stala divoká řeka.
Stala se i věc nevídaná. Mrtvý srnec se posunul asi o dva metry. Kosti mírně rozházeny. Tápu, kdo to mohl udělat. Podle mne nějaký pes utekl majiteli z cesty a chvíli si pohrál.
Vyrážíme na hrad Bouzov. Plán je návštěva Bouzovské věže. V pokladně zjišťuji, že věž je přístupná jen o víkendech a o svátcích. Moje chyba. O celkovou prohlídku nemáme zájem. Příliš drahé a museli bychom čekat. Před námi jsou nějaké školy. Dobrá, dáme si zmrzlinu a pojedeme zpět na Tvrz. Navrhuji, že bych zajel sám do Globusu v Olomouci a koupil další hry Echoes. Při čekání na zmrzlinu, kde je ona škola ve frontě a fronta se nehne, přemýšlíme jestli tu budeme vůbec čekat. A pak se Infin zeptal, zda je v Globusu zmrzlina, že bychom jeli všichni. Tak jsme vyjeli na hrad Globus všichni.
Koupím další dva díly Echoes, každý nějakou drobnost, nanuk atd. a frčíme zpět na Tvrz.
Vaříme rizoto a po obědovečeři hrajeme Echoes – Kokteil. Teď už mohu hrát i já. Téma, mafie. Na závěr hodnotí všichni jako nejlepší díl. Prostě mafie. Vůbec mne udivuje, kluci během výpravy neustále citují dialogy z úspěšné PC hry Mafia. Znají celé repliky. Já tuto hru hrál v roce 2002 a považuji ji za jednu z nejlepších her. Inspirovalo mne to také k vytvoření ODH Lucky Luciano.
Pozdní večeře, masové a paštikové konzervy od Juzka. Pak už se všichni těší na další volné povídání. A opět skvělý večer.
Před spaním hoši na půdě objevili velkého pavouka. Musel být hodně velký, asi jako kočka, protože to, co se mi dělo nad hlavou, bylo srovnatelné se zemětřesením. Řev, strach, úprk všech až k únikovému schodišti. Já a pavouk jsme se nasmáli. Myslím, že pavouk se směje ještě teď a vykládá všude kolem, jak zastrašil a zahnal sedm statečných hochů.

6. den – středa 8. května
Výprava do HEIPARKU Tošovice.
Snídaně „zase“ palačinky. Vyhodnocuji soutěž v hlavolamech. Donut vyřešil, jako jediný, hlavolamy všechny. Druhý byl Osi a další pořadí už nevím. Ono to není podstatné. Důležité pro mě bylo to, že se hlavolamy líbily. Navíc si všichni dva hlavolamy mohli nechat (dinosaurus a jezdci na koních). Vítěz Donut navíc obdržel svítící kelímek Bacardi. Věnoval jej Talíkovi. První den všichni získali taky sluneční brýle Bacardi. Radost převeliká, většina je z hlavy nesundala ani večer u her. (Dárek od Sorryho – Miloše Kubaly).
Šestý den, únava je trochu znát. Občas mi ujíždějí nervy (ne moc). Nemám rád, když něco opakuji vícekrát a nefunguje to. Rodiče určitě pochopí.
Balíme a chystáme se na odjezd. Poslední oběd je gulášová polévka s chlebem. V plánu je ještě zastavení v Odrách v HEIPARKU Tošovice. Tvrz opouštíme po 13 hodině.
Kdo neviděl HEIPARK, neuvěří, co vše je zde vybudováno. Hlavní lákadlo je samozřejmě bikepark, ale je zde i pumpark, sjezdovka, přírodní koupaliště, bobová dráha, trampolíny, golf, restaurace. Nebudu vypisovat vše, podívejte se na odkaz. Jen mě zklamalo zrušení velkých nerezových klouzaček. Byly zdarma. Teď leží vytrhané na jednom bočním svahu. V místě, kde byly, se něco ještě buduje, tak snad klouzačky zase někde osadí.
Každý si sjede dvakrát bobovou dráhu, pak projdeme několik atrakcí, které jsou zdarma a je čas loučení. Každé auto už jede domů samostatně.

Herdek to je dlouhý zápis, sem to asi dočte málokdo.

Hodnocení z mého pohledu. Jedna z nejlepších výprav na Tvrz. Více se nebudu rozepisovat, vše je v samotném zápisu. Poprvé jsme měli problém s obsazením. V podstatě jeli skoro všichni z činných členů. Na tábor jsem to počítal a myslím si, že pojede devět členů. A po táboře? Nevím…

Poděkování. Nebýt Infina, výprava by se nejspíš neuskutečnila. Druhé auto bylo velmi důležité. Najít dnes někoho, kdo by na výpravu takto jel a navíc s členy pracoval (myšleno hrál si s nimi), je téměř nemožné.
Děkuji také Talíkovi a Donutovi, neboť ti dva mě neuvěřitelně bavili. Dodali mi endorfin na dost dlouhou dobu.

A to ucho jsem odšpuntoval až doma. Nevěřil bych, co z něj pomocí stříkačky dostanu.