“Je hezká představa přivést tady oddíl” říkali jsme si s Lálou a Júněm minulý rok, když jsme stáli na Vikštejně poprvé. To jsme ještě nevěděli, že se to o rok později skutečně stane. Když se naskytla příležitost podniknout s oddílem výpravu, tak jsme neváhali! Jenže to zrovna vyšlo na první jarní výpravu. “Ale co Hradec Nad Moravicí?” říkám si. Však to je tradice! Lála, ale přišla s nápadem protáhnout trasu až do Hradce. Bude se jim to líbit? Zvládneme to ujít za jeden den? Ujdou to všichni? Spousta otázek, které se mi honili hlavou a já neznal odpověď. Byl jsem ale ujištěn, že se to určitě zvládne. A nemůžeme přece přerušit tuto tradici! A tak bylo rozhodnuto!

Obvyklý čas ráno se scházíme na nádraží v Karviné. Potkávám Donuta a Talíka. Po chvíli přichází i Sysel a Júňo. Cinká mi mobil. Mýval píše, že onemocněl, že nedorazí. Po chvíli zjišťuji, že brácha od Osiho také nepojede. “To nás pojede tak málo?” říkám si. Tak v tom případě nám chybí už jen 2 lidé.  Je poměrně smutné vidět tak nízkou účast na výpravě. Jediným zástupcem mladších hochů je tady Talík, který na nádraží rozpoutává diskuzi ohledně názvu trafiky “Moje trafika”. Po chvíli míříme na vlak. Tentokrát na druhé nástupiště, kde je Talík zmaten a ptá se, zda ten vlak v druhém směru není náš. Je pravda, že tímto směrem (do Ostravy) nejezdíme příliš často. V Dětmarovicích se k nám přidává Osi. Tak a poslední člověk se k nám připojí v Suchdolu, kde budeme pokrčovat do Vítkova. Čeká nás dlouhá cesta vlakem. Pojedeme necelé 2 hodiny a budeme dvakrát přestupovat. Celkem jedou jen tři členové. Mám připravené hry, ale v takovém počtu nemá cenu cokoliv začínat. Ani by si to pořádně neužili. Přijíždíme do Suchdolu se 17minutovým zpožděním. Tady na nás čeká poslední člen výpravy – Lála. Nasedáme do motoráčku a vyrážíme do Vítkova.

Po desáté hodině vystupujeme ve Vítkově. První zastávka je nečekaně v Penny, kde si každý kupuje povinně nanuk. A tím je výprava oficiálně zahájena! “Další zastávka Vikštejn!” oznamuju. Bál jsem se, že Sysel bude celou cestu hrát Dračák. To se ale nestalo, protože přešel na jinou hru. Nějakou počítačovou hru, o které se celou dobu bavil s Osim. “Toto téma nemůže být přece tak dlouhé” říkám si. Asi ale je, protože toto téma nebylo změněno po celou dobu výpravy. Cestou na Vikštejn potkáváme stůl s knihami od jehovistů. Strávili jsme tady nějakou dobu studováním jehovistických receptů a jejich názorů na UFO. Sysel nám také dal velice naučný výklad z Bible. Dokonce kolemjdoucí pán se nás ptá “A vy jste také jehovisti?”. Všichni rychle oponujeme.

Na Vikštejně dávám rozchod ať si mohou hoši celou zříceninu projít. Já mezi tím začínám sbírat první dřevo na rozdělání ohně. Zatímco ostatní prozkoumávají podzemní prostory Vikštejna. I ono místo, kde se hrála hra na krysy bylo objeveno! Po chvíli už začínáme rozdělávat oheň a první špekáčky se začínají vznášet ve vzduchu. Včetně mojí Mexické klobásy z Penny, kterou vřele doporučuji. Jen škoda, že v ní nebyly i fazole.  Chvíli ještě sedíme a povídáme si, než nám Donut začne předčítat další přírodní recepty od jehovistů. Najdeme tam i recepty součástí kterých je podmínka – Víra v boha!

Scházíme na červenou trasu, která se tyčí celým údolím podél řeky Moravice. Čeká nás ještě dlouhá cesta. Čas ale plyne rychle. Cestou se kocháme údolím a povídáme si o různých tématech. Samozřejmě není vynechaná ani sekce trapných vtipů, která nám velice zpříjemňuje celou cestu údolím. Trasa, po které jdeme vede přes Weisshuhnův kanál, proto taky značnou část cesty jdeme právě po zdi tohoto kanálu. Zde se setkáváme i mimoúrovňovým křížením kanálu a potůčku. Po chvíli ale scházíme k občerstvení U Čápa. Zde se všichni posilňujeme velkou kofolou a chvíli načerpáváme síly. Následně se napojíme opět na Weisshuhnův kanál a pokračujeme po zdi. Na konci scházíme na žlutou trasu, která nás dovede do cílové stanice – Hradec Nad Moravicí.

Po sedmnácté hodině vycházíme z údolí a před námi se tyčí Červený a Bílý zámek. “A jsme tady!” s radostí oznamuju. Procházíme Mariánskými loukami a pod zámkem se opět posilňujeme další velkou kofolou. Nemáme, ale moc času. Kofolu rychle sosáme a utíkáme na vlak, který nám za 20 minut odjíždí. Do Karviné přijíždíme večer ve 20 hod.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kteří dorazili na výpravu. Když jsem ráno viděl ten počet, začal jsem se bát toho, jak celá výprava dopadne. Ale myslím si, že i přesto že nás bylo tak málo, tak po celou dobu panovala příjemná atmosféra, a tak věřím, že si to všichni užili 

Trasa k dispozici zde.