Po oddílovce mi to nedá a znovu si kontroluji spojení na Hrčavu. Hlavně jsem si chtěl zapsat číslo autobusové linky. Umělou inteligenci používám celkem často, dalo by se říct, že jsem její fanoušek. Ovšem pokud jí bezmezně věříte a nekontrolujete si fakta, můžete se při odhalení omylu dočkat věty: „Ano, omlouvám se vám, máte pravdu.“ Pak vám začne vysvětlovat, kde udělala chybu, a nejlepší na tom je, že vše zpestří dalším nesmyslem, ve kterém se sama zacyklí.
Zkuste se jí například zeptat, kde byl před druhou světovou válkou vybudován poslední řopík v obranné linii na severovýchodní hranici. Tvrdila mi, že v Hrčavě. Věděl jsem, že je to blud, tak jsem chtěl identifikaci na mapě. Poslala mi souřadnice. Když jsem jí oznámil, že tam nic není, navigovala mě od poslední chalupy č. 93 směrem k lesu. Prostě kupa lží. Vše končilo obligátním: „Ano, omlouvám se vám, máte pravdu.“ A pak mě se stoprocentní jistotou začala navádět k řopíku v Bukovci. To už jsem jí na klávesnici vynadal. Odpověděla: „Chápu vaši frustraci…“
Perlou byly výpočty pro zákrytovou hvězdu Algol. Poté, co nebyla schopna přijít na to, kde dělá ve vzorci chybu, vložila do pomocné buňky koeficient, aby výsledek prostě „vyšel“.

Oddílová činnost – březen 2026

Sraz jsme měli na nádraží v 7:30. Infin podle svého zvyku nezklamal a dorazil jako poslední, navíc se zpožděním. Nakonec jsme se sešli v sestavě: Mýval, Kubka, Honzík, Talík, Infin a Lupen. Protože jsme neměli jasný plán cesty, Infin rozhodl, že dojedeme na konečnou do Mostů a tam uvidíme, co dál.

Oddílová činnost – únor 2026

První diplomek za věrnost (malé orlí pero) jsem obdržel v roce 1978.
Bylo 25. února 1976 (středa). I dnes je středa 25. února, jen o padesát let později. Chtěl jsem se krásně rozepsat, zavzpomínat. Napsal jsem dva odstavce a pak jsem si přečetl článek vydaný před deseti lety. Text se téměř shodoval. Tak jsem vše zase vymazal.

Tak nějak se nám doma nezadařilo. Chatu jsme měli objednanou už v listopadu. Pobytový termín se blíží, Toncek odjíždí na misi, Eda a Terka mají chřipku, žena kucká a soplí také.
Uvažuji, co s tím. U chalupy je k dispozici stodola a uvnitř ping-pongový stůl, stolní fotbal, kulečník, šipky a vířivka pro pět osob. Pro náš malý oddíl je to úplně super. Škoda toho nevyužít. Z oddílu nemůže pouze Lupen, už měli domluveno nějaké lyžování.
V pátek jedu s Kubkou a Honzou jako předvoj. Musím chatu převzít a doplatit. Na místě jsme těsně po čtrnácté hodině. Po seznámení s tím, co a jak, hrajeme pinec a koukáme na hokej Česko – Francie. V autě s Infinem jede Mýval, Osi, Talík a Pieči.
Po rozdělení pokojů a zabydlení odcházejí všichni do herny. Hrajeme ping-pong do DOD a stolní fotbal, který je zařazen do Zimní 7. Ke slovu přijde i samotná vířivka.
Vlastně ani nevím, nepamatuji si na takový luxus pro oddíl. Spaní v postelích, v peřinách, vytápění – včetně stodoly – tepelným čerpadlem. Vířivka by prý byla dobrá i na Tvrzi…