V sobotu ráno je zataženo, ale neprší. Ve vzduchu je cítit sníh. Před nástupem v 9.00 hodin valím do konzumu vyměnit dvě 10 kg PB láhve. A hned zatápíme. Po chvíli se klubovnou line teplo. Stále čekáme, že ještě někdo dorazí. Rysové jsou totiž pouze dva – bratři Urbančíci. To, že Koumes je nemocný, víme už od včerejší oddílovky. Ale kde jsou Peggy, Dragon a Tomáš? Lišákům chybí nemocní Tříska a Jack. Honza je už od včerejška v Praze. Nepřijel ani Dodo od Vyder. Chytil nemoc od bratra. A nedorazil nikdo ani z Modrých racků! Rozdáváme si propozice k Vánoční nadílce.
Zahajujeme morseovkou. Luštíme úsek do radistické olympiády. O první místo se poprali bratři Śniežkové. Jak jinak? Stavíme věžičky z dřevěných kostek kubusu. Lišákům a Vydrám padají jejich stavby několik desítek vteřin před koncem. Vydrám se podařilo Rysy, jimž věžička nespadla, překonat, Lišákům ne.

Celý den se honí po obloze černé mraky. Vítr mocně duje v korunách stromů. Na stadión musíme na okolo. Branky jsou zavřeny. Zahajujeme podzimní 86. RODEO. Na počátku trochu historie a potom padáme z klubovny k prvním rodeovým závodům. Vracím se zpátky pro foťák, ale Dragon mi vesele zvěstuje, že už klubovnu zavřel. V tu ráno by se ve mne krve nedořezal. Nikdo z nás, co jsme venku, nemá od klubovny klíče. Všem zůstaly zabouchnuty v klubovně. Co budeme dělat? Čekám, že přijede Vitas. Spojíme se s Antkem, má odpolední směnu, a ten nám snad své klíče půjčí.

Po zorganizování a uskutečnění několika společných podniků Karvinské a Olomoucké TROJKY padl návrh na uspořádání společného tábora v Lužických horách – konkrétně v Rynolticích, kde bychom měli základnu v místní škole.

Hoši z Karvinské TROJKY již s podobným typem tábora měli zkušenosti, ovšem pro nás to byla zkušenost dočista nová. S odstupem času můžu s klidným srdcem říct, že akceptování návrhu na tento společný tábor bylo rozhodnutím správným.

Již včera na oddílovce byly odehrány tři zápasy podzimního RODEA, již třiapadesátého v historii oddílu. Po Matematiku, Kimovce a Sudoku vedou Vydry o jeden bod. Uvidíme, jak se družinám povede na Rabštejně, kde bude Rodeo pokračovat…

Ranní mlha se, díky srazu až v 9:20, rozplynula, nicméně stále je zataženo, po sluníčku ani vidu, ani slechu. Blížím se na hlavní nádraží. Asi padesát metrů přede mnou vidím Goblina, jak vstupuje do nádražní haly. Beru to zadním vchodem a u trafiky, místa srazu, jsme téměř současně.

Toto je už druhá zpráva o expedici "LABYRINT". Je vytvořena na výslovná přání Romka, Marťase a Lály - majitelů přístrojů na pořizování fotografických záznamů. Ti, (a já také), pořídili několik desítek snímků pomocí mobilu NOKIA, a "kapesníčkového" digi SONY → Antek tyto přístroje trefně označil jako "zapalovače". Marťas vlastní ještě nějaký fotoaparát, tuším že CANON, ale ten rovněž pamatuje "krále KLACKA" a Marťas se zatím neobtěžoval dodat jím pořízené záběry. (Za to mě a Romkovi vyčinil, že jsme mu v práci nakreslili na ochrannou přilbu modrou turistickou značku. Zasvěcení pochopí, nezasvěcení se snad později dočtou! Ale... POZOR! - Marťas šel do sebe a ihned po zveřejnění této části "zprávy" mi do kanceláře doručil svůj "zapalovač"). Tak tedy tady nabízím několik "fotéček", které se v žádném případě nemohou srovnávat se snímky "pánů fotografů" - Antka, Bubáka, Ludvy, Kassy a Rendyho, na jejichž prezentace se všichni těšíme.

Téměř celý týden je nádherné, letní počasí. I předpověď na víkend je ohlášena jako bezoblačná a teplá. Protože mám konečně volný víkend, na poslední chvíli se rozhoduji zorganizovat výpravu na Malou Fatru. Trochu mne udivil slabý zájem, ale dvě auta pro potřebu přechodu hřebenovky jsme dohromady dali. Přihlásil se Danny, Kubula, Rendy, Roman a Vitas. Rendy odpadne ještě večer, rodiče ho nepustí a Kubula zazmatkuje ráno. Nechá se autobusem odvést trochu jinam, než byl plán srazu. Čekáme na něj 15 minut, pak to vzdáváme a vyrážíme na Slovensko.

Když nás ráno v neděli vysypal autobus před nádražím (mně a Lálu), vítá nás právě odcházevší Marťan (otec Jacka) se slovy, že už tam je několik vedoucích. Prý nějaký brýlatý, kudrnatý a jeden dlouhovlasý. Tak jsem přemílal kdo by to mohl být, abych vzápětí seznal, že oddíl už „richtují“ Maco a Harry. V cuku letu vybíráme penízky na jízdné. Rysům chybí Dragon, Orel a Runy. Lišáci hlásí 100% účast. Kubula oznamuje, že Lvíče nemůže, protože hlídá psy babičce. Sochor se má připojit až v Mostech, kde je s rodiči na chatě. Racek Kulajda je zde s celou rodinou. Tak jsem se ho obligátně zeptal, kam že to jedou. A on mi odpověděl, že na Gírovou. „No, tak to se tam setkáme!“ (No to se rozumí, že Kulajdovci jedou s námi!)
Přesouváme se na III. perón. Na nástupu jsou vyzvány šarže, aby si upravily svoje družinu a že ve vlaku vypukne první předúsek nové dlouhodobé hry, jejíž název je zatím „těžce“ tajen.

První výprava 48. tábornického roku, předeslána už na zahajovačce, byla podniknuta na tzv. divokou kartu. V doplňcích nastíněna s tím, že se domluvíme na oddílovce. Antek to zařídil bezvadně. Sraz v sobotu v 9.00 hodin v Petrovicích – u nás v garáži. Akorát Racek Fili si později stěžoval, že vystrojen už v cyklistickém, stále čekal na signál srazu, zatímco my už projížděli lutyňskou ptačí rezervací.
Ráno je podmračené, hřebeny Beskyd nevidět, ale NET zvěstuje, že bude pěkně. No, nevím, nevím! Evans a Rendy (Lvíče se nedostavilo na místo srazu včas!), přivezeni Antkovou astrou a na místě jim jsou zapůjčena kola. Ostatní Trojkaři dorazili dle úmluvy. V prádelně jsou mančaftu poskytnuty nezbytně důležité informace, duše jsou dofoukány a vyrážíme krátce po deváté pod vedením Kulajdy do polí směrem k Oblázku. Přes železniční koleje si to šineme polní cestou k Závadě.

Oslava kulatých narozenin Saši a Grifina se mezi Modrými racky, mající v paměti vydařená setkání v roce 2001 na Věžnické TVRZI, a o pět let později ve Vikanticích, přemílala při každém větším setkání družiny starších již od zimy. Nakonec se tohoto úkolu zhostil opět Antek – s pečlivostí sobě vlastní, za vydatné pomoci Kassy a později i Kima. Ferda, Antkova pravá ruka, bohužel už nebyl k dispozici. O místu bylo rozhodnuto okamžitě. Nedokázali jsme si představit, ačkoliv to bylo Grifinovým přáním, uspořádat oslavu narozenin na Věžnické TVRZI. V případě deštivého víkendu bychom se zde asi pošlapali. Počasí totiž ještě Antek neumí zajistit. Volba tak padla na pensión Pohoda manželů Linhartových v malebném Šubířově, jen několik kilometrů vzdálené vesnici od Bouzova. Pensión, i jeho technické zázemí, znaly oba oddíly. Vždyť zde proběhl týdenní zimní tábor v roce 2010.

Dnešním dnem ukončuji provoz našich stránek na Spolužácích. Všechny informace už je třeba hledat a zadávat zde. Schází mi ještě vytvořit poděkování Mourovi. Snad ještě chvíli počká a bude dál pracovat na zlepšení a provozu těchto stránek.