Mne nesmíš se ptát, jak bylo mi. Mysli si třeba, jak ten čas spěl, že jsem to všechno už zapomněl. To září, ten říjen. Že v sobě mám hrob a nad ním ani ta vrba už nešumí.
Mysli si všechno a nic. Já mlčím dál. Tu svou řeč najdu zas a to mi věř, až rozkvete železný keř. Jenom z úst nevypusť, že jsem se bál. Patroni čeští, stál jsem tam? Stál!    
                                                                                                       Fráňa Šrámek - Podzim 1938*

Původně jsem zápis z této výpravy chtěl pojat úplně jinak. Protože se jedná o Adventní výpravu – Advent – očekávání narození Ježíše Krista, mělo by se mluvit tedy o narození Ježíška, na jehož příchod se tak všichni hoši těší. Na maskáčové kalhoty, a na čelovku, a na zálesácký nůž, co jim Ježíšek nadělí. Ale okolnosti tomu chtěly jinak. Již drahnou řadu let pořádáme v mrazivých, někdy i bíle zasněžených dnech, výpravu na bunkry. Na linii těžkého opevnění začínající v Bohumíně.

Poslední bodovaný podnik v pomalu končícím kalendářním roce jsme si naplánovali jako oddílovku s vánočním přespáním v klubovně a zároveň s turnajem v ping-pongu v rámci prosincového DOD.

Kromě nemocných Skye a Jiříka jsme se sešli všichni, ovšem Twist a Bubla se značným zpožděním. Také jen zhruba polovina chlapců měla oblečenou oddílovou krojovou polokošili!

Zahajujeme desátým kolem radistické olympiády, ve kterém se luštily klíny. Se zprávou "Pak promluvil ještě Mirek" si chlapci ve stanoveném limitu poradili v pořadí Nadík, Xury, Mink, Gorka, Čedar, Sigi a Hepík.

Dnes měla proběhnout Adventní výprava, ale protože na příští víkend obsadí tělocvičnu ZŠ U Lesa Modří rackové, neboť první část jejich Vánoční nadílky se bude odehrávat zde, jsme nuceni přehodit pořadí podniků. Těšil jsem se, že dorazí i Antek, proto jsem se nikterak nezabýval převozem výzbroje a výstroje. Ale nestalo se tak. Jsme tedy opět bez míčů a dokonce i bez dresů. Naštěstí mám zde Sochora a Aidiho. Později přijeli Kulajdovci a Kulajda se nabízí, že pro dresy a míče zajede k nám. Paráda. Nezbývá než zahájit III. tělocvičnu Zimní 13.

V zavátých stopách jsou nejlepší Rysové – 29 stop. Vydry pouze devět. Mohu snad já za to, že jsou zde v počtu pouhých tří družiníků? Na rozcvičení chobotničky. Už se mi zajídají krkem, ale hoši si je žádají. Proč jim tedy nevyhovět? V rolích rybářů se otočili Aidi a Sochor. Ale, že by to byl nějaký zázrak, tak to ani omylem.

Výroční, 60. podzimní RODEO Olomoucké TROJKY, se nakonec odehrálo po třetinách, jelikož původní záměr uskutečnění společného RODEA obou oddílů na Tvrzi vzal za své. Ještě před vlastním zahájením, o kterém ze členů nikdo nevěděl, jsem určil seznam soutěží a také data jejich uskutečnění.

Na oddílovce v pátek 4. prosince RODEO slušně rozehrála družina Rysů. Hoši, vedeni podrádcem Gorkou, zvítězili ve všech naplánovaných soutěžích. Tři body si připsali v Pavoučích číslech, Zprávě z lístků, Osmisměrce, Mluvících čtverečcích i Goniu. Průběžný (tzv. dívčí) stav tedy byl 15:12.
Na sobotní tělocvičnu přišla jen a pouze jedna jediná Vydra - Twist. Nemocný Nadík za sebe poslal náhradu, bráchu Vojťase. Také rádce Rysů nebyl přítomen, byl na jakémsi dni otevřených dveří své školy. Dvěma Vydrám se i přes tento hendikep nebývale dařilo a ze šesti soutěží jich hoši opanovali hned pět - Kovbojské přetahy (jen velmi těsně), Kombinované uzlování (kdy se Vojťas v rychlosti naučil potřebné tři uzly), Hod na krále (zcela překvapivě), Hod na cíl a také Choboty.

S hrůzou jsem si uvědomil, že nevyšetříme žádný volný víkend, abychom mohli uskutečnit podzimní RODEO. Ano, to, které mělo proběhnout na TVRZI v polovině listopadu. Proč se tak nestalo, se můžete dočíst jinde. Ale co teď? Doplňky už napsány a vyvěšeny. Tak udělám překvapení. Zkrátka na oddílovce nepůjdeme do tělocvičny, ani boty si nebudeme zouvat a vydáme se hned za školu na hřiště.

Je pátek 4. prosince, počasí je chladné, ale neprší, dokonce i sluníčko po poledni vylezlo. Hoši jsou na chodbě mým oznámením zaskočeni, ale nic se neděje. Když jsem rozhazoval zaváté stopy, dala se se mnou do rozhovoru babička, co přivedla do oddílu svého vnuka. Na hřiště ji za mnou doprovodil Véna. Vracím se do klubovny. Hoši jsou už připraveni. Bereme lasa, šátky a plni bojové nálady valíme ven ke složenému altánu. Zahajujeme 94. oddílové RODEO – podzimní.

Venku je nevlídno, ale neprší a kdyby nefoukal ten vlezlý vítr, možná bych napsal pohodové počasí na výpravu. Ale protože jdeme do tělocvičny, vůbec nám to nevadí. Scházíme se ve vestibulu školy. Jsme zde téměř všichni. Sobík a Runy se omluvili už včera, Shrek byl viděn jak hrabe a zametá před panelákem listí (asi nucené práce), a o Pumbovi nevíme. Z Modrých racků jsou zde Kamo a Kulajda, s dětičkami a Aidy, už si beroucí zaváté stopy s úmyslem rozmístnit je po tělocvičně.
Pan školník nás pouští po deváté hodině a nabádá nás, abychom se chovali kultivovaně, protože na škole je paní ekonomka a dělá „uzávěrky“. A zrovna dnes mám dojem, že jsme se chovali nezvykle hlasitě a loudali se po spojovací chodbě víc, než kdy jindy, protože venku před školou se odehrával hod granátem – závod do listopadového DOD. Ale o tom až dále. Stopy rozházeny, píšťalka i fotoaparát připraveny, nic nám nebrání zahájit II. tělocvičnu Zimní 13.

Na smluveném místě v nádražní hale se nás schází poměrně málo. Pět Rysů (Xury, Gorka, Čedar, Sigi a Lukáš K.), pouhé tři Vydry (Nadík, Twist a Sky) a já s Ludvou. Transport do Moravského Berouna proběhl celkem v pohodě. Hoši měli pouze jeden vážnější spor, a to kolik tunelů budeme projíždět. Někteří hlásí svůj tip na tři, další, hlavně hlasitě lobující Gorka, trvají na čtyřech. No, byly opravdu čtyři! Tři mezi Hrubou Vodou a Jívovou a jeden mezi Jívovou a Domašovem nad Bystřicí.

Na nádraží v Moravském Berouně jsme se vysypali z „regíny“ a před nádražní budovou si dáváme nástup. Dostrojujeme se a hned vysvětluji pravidla dlouhodobé (to jsem si mylně myslel) soutěže.

Říkala mi Lála, že jsem ji měl vzbudit, že by se mnou do té tělocvičny šla, fotoaparát si vzala, a nějaké pěkné snímky snažila by se pořídit. Ale já ji neberu – já ji nevěřím! Pokud někdo nechce „strašlivě chtít“, je každá snaha marná. Nejenom u ní – u vás všech!
A tak na podnik „I. tělocvičny Zimní 13“, se z Modrých racků dostavil pouze Kulajda. (A jeho dva hošíci – Vojta a Ondra). Málo Racků, k tomu ještě rozmazané snímky.
Tak bytostně jsem potřeboval u jednoho z nejtěžších závodů Zimní 13, naprosté zkoušky motoriky každého Trojkaře, asistenci – pomoc, zkušeného Modrého racka – a ona tam nebyla. Naštěstí se nic nestalo, nic se nepřihodilo, děkuji Pipifárkovi, neboť závod „S.A.C.“ (Sportovně Akrobatické Cvičení), je zkouškou pro opravdové chlapy, a to bez vší nadsázky. Do oddílu tento závod přinesl Fero (druhý oddílový vedoucí), koncem 70. let – z prezenční dvouleté vojenské služby socialistické vlasti. Ale pojďme pěkně popořadě.

Tak, konečně tu máme první výpravu v novém tábornickém roce! Na ni vyjíždíme od klubovny, z nádraží Olomouc – město. S jedním přestupem v Senici na Hané na motoráček jsme na místě relativně brzy. Hned na panelové ploše přiléhající k železniční stanice zahajuji Všímandu, kterou ukončíme hned, jakmile dojdeme do místní části Střížov. Drahanovicemi postupujeme po nově vydlážděném chodníku, míjíme „Jamajské lokál“ (budoucí čtvrtá otázka Všímandy) a putujeme po cestě směrem ke Střížovu. Trháme si žluté i červené špendlíky, hochy nechávám ochutnat šípek i černý bez. Ve Střížově, na dřevěném odpočívadle hodnotíme odpovědi ze Všímandy. Ze sedmi otázek vědí Vydry pouze jedinou, a Rysi ani to!! Plán s návštěvou Zahradní železnice bere rychle za své, neboť je otevřeno pouze v sudé týdny a teď pomalu končí sedmatřicátý. Škoda.