26. - 28. dubna 2024 - Vikantice

Zažívám podobný pocit jako před deseti lety. Trocha nadšení, snaha něco podniknout, komunikace s mnoha bývalými členy, prohrabávání starých kronik a čtení historických zápisů.
Mnohdy znova vyplují vzpomínky na věci dávno v paměti ztracené. No a nesetkat se s členy všech oddílových generací na jednom srazu, na to se přeci můžete jen těšit. Proto se připravuje tento sraz. 

Otevři si prosím tento článek a níže uvidíš pozvánku a informační list. Ostatní informace a dotazy jsou, případně budou v diskusi. Nejsi-li přihlášen (registrován), diskusi neuvidíš a nemůžeš ani reagovat.

Kontakt na mne je:
mobil: 605 436 472; e-mail: tonda.prerovsky@gmail.com

Ha, změna! Vynucená změna. Tělocvičnu nezahajujeme tradičními Zavátými stopami, neboť jsem je nechal doma. A tak nechtěně musím podniknout cestu domů. Tělocvičnu tedy zahajují Čedar a oba Gorkové. Jirásko nemůže chybět. Známku si vybojovali Pedro a Scott, Kroky a Sevak a Maty s Pedrem. Následuje Řetězová honička, ve které jako poslední zůstali Filip, Theo a Kryštof. Dovezené lístečky zavátých stop byly poschovávány i mezi již připravenou Opičí dráhou, což bylo zajímavé. No, aspoň něco!

Šifrovací adventní kalendář 2023
aneb Vánoce s knihou

Přátelé, kamarádi,
doba čekání na Ježíška se neskutečně vleče. Ráno je dlouho tma, odpoledne zase brzy. Venku bývá vlezlo a pošmourno. Pro zpestření tohoto času poslouží šifrovací adventní kalendář!

Na každý den od 1. do 24. prosince je připraven jeden šifrovací úkol. Některé šifry je potřeba si vytisknout a rozstříhat. Výsledkem každého úkolu bude vždy jedno smysluplné české slovo. Věříme, že se vám podaří odhalit všechna hesla.

Závěrečná šifra (24.) šifra využije všechny předchozí. Pro vyřešení závěrečné šifry je potřeba, abyste si uschovali všechna předchozí zadání a měli zapsaná jejich hesla.

Za vše může Grifin. Přeberte si tu větu jak chcete, ale pod ní se skrývá z mého pohledu vše.
Nyní, teda spíše ne nyní, ale dlouhodobě se snaží zkatalogovat, vytvořit kroniku a soupis všech našich táborů. Letos měla Karvinská Trojka 55. tábor. To už je myslím slušné číslo.

Denně korespondujeme mezi Kassou, Grifinem, Monou a teď už i s pár členy a pracně doplňujeme chybějící data. Pro mne je nemyslitelné na něco si vzpomenout. Co není zapsáno, vyfoceno a uloženo, je pro mne skoro ztraceno. Ne že bych si nepamatoval zážitky z táborů, a to je myslím to nejdůležitější, ale schází mi kdo tam byl, kdy to bylo, jaká byla dlouhodobá hra a kdo vyhrál.
Berte prosím na zřetel, že všechny poslední tábory pro mne vypadají na první pohled stejně (jako ten na fotografii).

Scházíme se v 8:50 na hlavním nádraží v tomto složení: Mlčoch, Paolo, Vega, Kroky, Sevak, Theo, Maty, Pedro, Buben, E.T., Kryštof, Filip a já s Gorkou.  Ujímám se výběru mýtného a zakoupení jízdenek. Ve vlaku hochům s Gorkou rozdáváme Bingo.  Oproti plánovanému odjezdu ale nabíráme patnáctiminutové zpoždění, a tak hoši netrpělivě čekají, až mohou začít hrát. Čeká nás asi hodinová cesta vlakem do Valšova. Mezitím, co se chlapci věnují bingu, já a Gorka probíráme, jaké hry jsme si na dnešek připravili. Když na mě Gorka zkoušel jednu z jeho her, šly na něho mdloby. Připravil si obrázky méně známých věcí (prampouch, monokl atd.). Ze všech obrázků jsem poznal tak stěží polovinu …

Dvacet dnů dopředu jsem oznámil tuto výpravu, nabídnuto celkem jedenáct míst pro členy. Poprvé jsme nedokázali obsadit všechna místa v autech. Na jednu stranu mi to moc nevadí, raději jsem v komornějším a příjemném kolektivu, na druhou stranu mne to mrzí. Prostě není zájem a s tím nic nenadělám. Mohu hledat chybu v kdečem, a tak začnu u sebe. Asi něco už nestíhám a nemám sílu přesvědčovat.
To nic nemění na tom, že se výprava vydařila. Chtěl jsem jet hlavně s nováčky, a to se povedlo. Jel s námi poprvé Goli a Lupínek. Myslím, že si to oba užili.

Příští rok se Karvinská TROJKA dožívá nepřetržité oddílové činnosti neuvěřitelných 60 let. Antek navrhl, že bychom při příležitosti šedesáti let založení oddílu mohli znovu vydat moje dva romány, které jsem vytěžil z činnosti oddílu za období roků 1968 až 1970. Obě knížky byly v minulosti pod názvem Můj první skautský rok a Můj druhý skautský rok v našem oddíle vydány. Souhlasil jsem.
Dva nerozluční kamarádi Jirka a Flint zoufale touží po prožití jakéhokoliv vzrušujícího dobrodružství. Pouhé shlédnutí dobrodružných filmů v místním kině jejich touhu nedokáže ukojit. Když už si myslí, že v jejich městě se nedá nic dobrodružného prožít, nastává 21. srpen 1968 – obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy, iniciované Sovětským svazem. Mezi stovkami vylepených protestujících letáků proti okupaci, najdou v jedné zapadlé uličce ve staré části města náborový letáček do nově vznikajícího skautského oddílu. Výzvy uposlechnou a od tohoto okamžiku se stávají účastníky velkého dobrodružství, o kterém předtím jen snili. Vydrželo to ale jen dva roky a Junák byl z politických důvodů opět, už po třetí ve své historii, zakázán.

Do Mostů jsme dorazili v sestavě: Osi, Honzík, Kubka, Mýval, Talík a já. Ve městě se zrovna připravovala pouť. My se ale zastavili až u bobovky, kde jsem měl nachystanou malou kimovku. Po cestě jsem ukazoval listy a ptal se na červenou turistickou značku. Tu všichni znali. Taky jsem hochům vyslal morseovkou zprávu „Girova“.
Na chatě Gírová jsme byli cobydup. Někteří z nás si dali polévku nebo kofolu, ostatní se posílili na vrcholu. Tam jsme také odehráli turnaj v kohoutích zápasech.
Předtím, než jsme se vydali zpátky, jsem vytáhl igelitový pytel a každému dal igelitové rukavice s tím, že budeme sbírat odpadky.
Pytel jsme naplnili asi v půli cesty. Zaslechl jsem, jak si tu a tam kolemjdoucí povídají o našem sbírání. Pán obsluhující bobovku si nás sám všiml a ukázal mi, kde jsou popelnice.  Pak nám všem nabídl dvě jízdy zdarma. Vděčně jsme přijali.

Pátek, 20. října 2023

Poznali už jste ten pocit, že dorazíte z právě odbytého podniku domů a stále vám nedochází, co jste vlastně prožili? (Čím delší „nedocházení“, tím silnější zážitek!). Ještě mám stále na levém zápěstí proužek – vstupenku, co mi zde nalepila jedna slečna v průchozím vstupním altánu. Na té vstupence je číslo 0313.
Na peróně v Bohumíně, už před naším odjezdem parním vlakem do Petrovic, jsme se srazili s Vitasem a malou Barčou, v ručičce mačkala model modré tramvaje „T3“.
„Jsi tady jen s osobním doprovodem nebo se jedná o oddílovou výpravu?“, udeřil na mě. Dušoval jsem se, že se jedná o normální výpravu. To, co vidí je opravdu můj osobní doprovod, protože chodí stále v mých patách a dává na mě pozor – a kde je oddíl? Tak to opravdu nevím. Snad je odradilo nevlídné počasí. Podnik byl včas odhalen, zde chyba nebude. Hoši jsou asi churaví nebo jeli s rodiči k babičce na narozeniny. Omluvil se pouze Sysel.