Původně jsem chtěl tento článek vymazat. Jeho oznamovací hodnota vypršela. Už netřeba psát kamarádům, zda se dostavím, či nikoliv. Už netřeba ani rozvádět věci s Vánoční nadílkou nemající nic společného. Větroň a Kulajda (po kolikáté už?), spískali další adventní posezení Modrých racků v hospodě „Výměník“ – zasvěcení ví, že jsme o tento objekt, co by klubovnu, usilovali. Podnik se počal  zařizovat na konci října. Snad byly původní představy organizátorů krapet odlišné. Ale aby se nás sešla „taková síla“ jako letos, tak to nepamatuji. Pobyl jsem mezi vámi jen několik desítek minut, když jsem se vracel z oddílové Vánoční nadílky a následně valil do „roboty“.
Viděl jsem tváře dávno neviděné, a rád jsem je viděl. Prohodil jsem několik slov i vět s Trojkaři, co jsem roky nemluvil. Půlku „smaženky“ mi hoši nechali a Kulajda mi koupil „americký nápoj“, protože „Výměník“ není na kofolu zařízený. A židli mi neustále podstrkovali. A setkal jsem se s Píďou. Třicet čtyři roky jsme se neviděli!!

Už, už jsem chtěl jít kupovat lístek, když do haly karvinského „vakzálu“ vpadávají uřícení Koumes, Tomáš a Dodo. Tomáš se omlouvá, že mu ujel autobus ze starého Ráje a kdesi po cestě narazil na pádící bratry Sznapkovi. Koumes tak doplňuje stav Rysů – Aidy, Koumes, Dalmi, Sid; kdy nuluje „nejpočetnější družinu“, jež si dosud nárokovali Modří racci – Fili, Kulajda, malý Kulajda a Mona. Taky Lišáci dorovnávají stav na složení: Sochor, Tomáš, Tříska, Martin. A tak nejslabší družinou jsou dnes Vydry – v současné době nejpočetnější družina oddílu. Jejich barvy budou hájit pouze Švejk, Dodo a Mates. Karamba – to je slabota. A taková pěkná výprava to dnes určitě bude (tedy jak pro koho!).
„Městský slon“ nás vyvrhnul v Bohumíně, kde přesedáme na osobák do Svinova. A hned zčerstva vedoucí rozdává lístečky s desátým úsekem radistické olympiády – egyptské písmo, což se u mnohých Trojkařů setkává s nepochopením a zírají na mně, jako by je zrovna teď rozbolely zuby.

Před brankou areálu školy u jídelny se nás sešlo celkem třináct. Čtyři Vydry, šest Rysů, Kassa s Ludvou a Vojťas, Nadíkův bratr, jenž Vydry „posílil“. Přes staveniště upravovaného koridoru nás paní Geschwinderová vpouští do šatny a připravuje smlouvy k podpisu. Ochotně nám zapůjčuje i kompresor pro nahuštění našich míčů.

Ludva, ještě nepřevlečený, schovává po tělocvičně lístečky Zavátých stop a já v šatně oddílu vyprávím legendu a pravidla této první soutěže Zimní sedmičky. Zdá se, že všichni všechno chápou, proto můžeme odstartovat! Had hochů vyráží ze šatny, aby se hned za dveřmi dělil a poté všichni na vlastní pěst pátrají po Zavátých stopách. První sestavu odevzdávají Rysové. Celkem sestavili tři dvanáctice, Vydry jen dvě a po prvním kole získávají Rysové 25 bodů a Vydry 15 bodů.

Dnes v kraťasech nedorazili ani Koumes, ani Mona, ani nikdo jiný. Naštěstí. Na trávě a chodnících leží zmrazky včerejšího sněhu. Pan školník mi kyne z vestibulu a předává klíč od nářaďovny. Tak si libuji, že nám to všechno pěkně klaplo, ale ono, jak vzápětí seznávám – ouha. Rysové jsou pouze dva. Lišáků a Vyder je po pěti. Z Modrých racků jsem tu sám.
Hrneme se do šatny a já pádím do tělocvičny rozházet zaváté stopy. Ale když zkouším klíč od dveří nářaďovny, zjišťuji, že jsme od školníka dostali špatný klíč. A protože se mi následně nedaří školníka jakýmkoliv způsobem vyrozumět, jsem naprosto zdrcen. Nedostaneme se ani k žíněnkám, ani k matracím – zkrátka se nedostaneme k ničemu. Tím bude dnes náš program pěkně ořezaný. Ještě nám mohli schovat lavičky a míče jsem mohl nechat doma. A tak jediné, co mě u srdce hřeje je to, že máme granáty!
 

Ještě nikdy naše oddíly – Grifinovy TROJKY, neměly dohromady RODEO. Podnikli jsme společné tábory, letní i zimní. Uskutečnily se jarní ROBINSONÁDY, zimní ANTARKTIRIÁDY. Výpravy i expedice, tělocvičny, „spanilé jízdy“ a brigády Modrých racků. Odehrály se – MAFIE, putování „Po stopách Rychlých šípů“, Závod napříč městem, airsoftové bitvy. Ale ještě nikdy ne RODEO.
Oddílové RODEO je prestižní podnik. Koná se dvakrát do roka – na jaře a na podzim. Je to nejvyšší klání mezi družinami. Soutěže, úpolové hry, testy, zručnost, rychlost, síla, um, bojová morálka, tábornická praxe.
RODEO prověří soudržnost družin, schopnosti družiníků, kázeň, odpovědnost, povinnost, družinového ducha – dnes pojem naprosto nehmatatelný, ale o to silnější.
 

„Ty, Bobře, proč mám na fotkách z tělocvičny taková kolečka, či bubliny? Já vím, že ten foťák co jsem podědil, není nic moc. Ale ty bubliny mi vadí. A dokonce tak, že ani nemám chuť ty snímky představit!“, oslovuji Bobra. A Bobr mi vysvětluje, že příčinou bude nejspíše blesk, co zachytí i prachová zrnka. To jsou ty bubliny.

Ráno je pošmourné. Mezi domy a v ulicích se povaluje mlha, ale je docela teplo. Dnes je zde s námi i Antek, a tak zatím všechno dobře klape. Míče máme, i dveře jsou otevřeny. V kraťasech přijeli Koumes, Dodo, Štěpka a ... (Sněžka??); a samozřejmě Mona, co tvrdil, že šortky pověsil na hřebík, protože má letos 212 dnů v kraťasech bez přerušení. Nikdo další z Racků nedorazil, tak se vedoucí vydává do tělocvičny rozházet zaváté stopy zcela sám. 

Již z dálky směřuji svůj zrak k zastávce s označníkem D v prostoru přednádraží, abych zjistil, kolik Trojkařů v dnešním nevlídném počasí na výpravu dorazí. Vidím hrozen lidí v němž rozeznávám „naše“ hochy. Za malou chvíli zjišťuji, že kluků se sešlo jedenáct a k tomu ještě musím připočítat Bubáka s Bertem. Ano, to je „ten s náhonem 4x4“.
První spoj po deváté hodině si, spolu s námi, vybralo dalších asi sto cestujících a tak jsme nuceni podstoupit strastiplnou cestu linkou č. 11 na Svatý Kopeček. Naši hoši jsou schopni se jen velmi sporadicky držet některého z madel, některé menší pak drží „za límec“ i ochotní spolucestující. Ani šofér nás nešetří. Zatáčky „řeže“ jak závodní pilot a tak se celá masa cestujících kolíbá ve voze ze strany na stranu, což zapříčiňuje téměř nepříčetné hulákání hochů. Navíc cítím, jak mi začínají po zádech a nohou stékat kapičky potu.

Ráno je mlhavé a chladné. Narážím na z obchůdku kráčejícího Koumese, pouze v kraťasech a tričku, jak se cpe pečivem. U školy nejsme sami. V budově probíhají volby do Poslanecké sněmovny, proto nám už školník otvírá dveře do tělocvičného traktu. Zjevuje se i Fili, vrážím mu tedy do ruky zaváté stopy. Rysi a Lišáci mají 100%, Vydrám chybí rádce a nováčci Špejlík a Kiška. A taky nám chybí míče. Údajně v klubovně není žádný, protože jsem si je vzal domů, abych je mohl nahustit. To je zajímavé, že o tom nic nevím. Po rozhození zavátých stop nám Fili obstarává dva míče, na panu školníku vylouděné.

Na signál pádíme do tělocvičny a družiny pátrají po lístečcích znamení Franklinovy výpravy. Zahajujeme další ročník Zimní Třináctky pokřikem Hochů od Bobří řeky. Sčítáme zaváté stopy. Rysi hlásí 60, Lišáci 43 a Vydry 40 stop. Dávám do oběhu novou tabulku Zavátých stop.

Na včerejší oddílovku dovezl Kay do klubovny nové oddílové batohy The North Face, které Bubák v závěru oddílovky rozdává přítomným Trojkařům. Ještě jednou díky, Kayi!

 Sešlo se nás celkem dvanáct, což je super a nové batohy taktéž. Už nevypadáme jak kolotočáři! Náš rychlík Peklák má hlášenu desetiminutovou „sekyru“, ale nutno dodat, že ještě před příjezdem do stanice dvě minuty ze ztráty stáhnul. Obsazujeme první kupé vedle prostoru určenému k zavěšení kol a teprve posléze zjišťujeme, že je přednostně určeno bikerům, aby měli průhledem své miláčky stále na očích. Nikdo však nic nenamítal a tak tedy zůstáváme. Družinám rozdávám postupně pět zašifrovaných zpráv, jejichž řešení se hodí do bubliny kreslených Kerlesových vtipů. V průběhu luštění pozoruji okénkem rodící se krásný den!

Doma, při snídani a ranní kávě, ještě dolaďuji technické detaily vylepšení mého draka, kterého jsem „spíchnul“ včera večer z rozměrné igelitové tašky Hervis, když mi přišla krátká textová zpráva. To mi Goblin oznamuje, že na výpravu nepojede, neboť blinká. Později (na další oddílovce) se ukázalo, že zřejmě opravdu chytnul nějaký bacil, kdy ještě v pondělí nešel do školy, a nejednalo se tak o nervozitu, zda jeho drak poletí, či nikoliv. Chybí také Sky, který je pro změnu po nemoci.

Hoši, vyzbrojeni létavci uloženými v pestrých igelitkách, a já vyzbrojen vzduchovkou, míříme na čtvrtý perón a usedáme do sedaček kupodivu ještě poměrně prázdné RegioNovy.