Stojím odstrojený na chodbě kolébajícího se elefantu a zírám skrz zasklené dveře na míjející se zamrzlé hladiny rybníků. Hoši luští klínové písmo – 10. úsek radistické olympiády. A už se ke mně sápe Sněžka. Dnes zde nemá své hlavní pronásledovatelé Borutu a Dannyho. Je nás totiž pouze devět, což mě zaráží. Polovina oddílu zůstala doma. Jede s námi však Antek a Fili.

Vystupujeme v Bohumíně. V nádražní hale na nás očekává babička Globuse a ptá se Antka, v kolik se budeme vracet z bazénu. Určité to bude až po čtvrté odpoledne. Dříve naše putování po linii bohumínských bunkrů nezakončíme. Rozcházíme se do přednádražní večerky. Je výborně zásobena. Nakupujeme si cukrovinky a nějaký ten koblih, či banán na cestu. A jdeme do sedel. Valíme si to po zelené značce přes rondl k BILLE.
 

Filimu jsem jeho nadšení nebral, když na konci října přišel s tím, že by se pokusil s několika Modrými racky uspořádat další oddílové pařeniště. Po nahlédnutí do kroniky zjišťuji, že poslední takový podnik se konal před čtyřmi roky a současná generace Trojkařů ho nepamatuje.

A tak na našich stránkách založil diskusi a po té, co Antek navrhl, že by se mohlo pařeniště konat u nás ve sklepě, téměř už nic nestálo v cestě podnik uskutečnit. Zpočátku reagovalo pouze několik jedinců. Ti přislíbili, že své "pecko" možná přinesou nebo dokonce, že se možná i zúčastní. To bylo opravdu povzbuzující. Ještě týden před daným termínem neměli organizátoři jasno ohledně pilotní hry.

Tak nás opět dostihl datum podzimního RODEA. Tak dlouho jsme plánovali, až jsme doplánovali. Ano, byli RODEA odehrávající se na sněhu – ale kalendářně ještě na podzim. Vždyť Zima začíná tři dny před narozením, ehm... Ježíška. Je nabíledni, že pokud se tradiční závod mezi družinami neuskuteční ihned po srazu BVÚ, se zlou se potážeme. A tak tomu bylo i letos.
Chtěl jsem na Větroňovu zahradu. Pěkné by to bylo. Zopakovat si RODEO na Starém městě. Už jsem viděl, jak se brodíme na boso skrz tokem Olzy. (Tato vize má realné kořeny. Jednou jsem se potápěl pod, dnes už snesenou, lávkou na Sovinec. To když Rysům na 50. RODEU při calfatu spadl kotlík pod hladinu a nikdo si netroufl jít ho vylovit. Bylo to 27. října 1991 a tak trochu mrzlo). Ale konec přemítání. RODEO musíme odehrát za každou cenu tento pátek a v sobotu!

Již podruhé v tomto, nedávno zahájeném, tábornickém roce máme sraz před výpravou u klubovny. Oproti plánu však nepojedeme k Čelechovickým lomům, nýbrž vystupujeme o několik zastávek dřív - opět v Drahanovicích. Přímo před zavřenou nádražní budovou vyhlašuji Všímandu. Následně se Nadík odebral k nejbližšímu šípkovému keři. Ne, nebojte se, nepočítal červené plody. Mělo to daleko prozaičtější důvod! Při pohledu na oblohu přemítám, zdalipak dnes nezmokneme. Když si po několika metrech chůze rozevírám poznámkový papírek a chápu se pera, nikdo netuší, copak že si to zapisuji jako první otázku.

Sraz v 7.35 byl tentokrát členstvem dodržen. Čibyl přivezl Qéčka přesně na čas, a byl na sebe náležitě hrdý. Po malé chvilce dorazil i Ludva se svým osobním šoférem (sestrou) a psem. Nevěděl, zda nebude mít psa i Bubák, a tak si raději ponechal variantu, že by pes zase cestoval domů. Naštěstí Bubákův pes před osmou hodinou ranní nevstává, takže mohl zůstat. (Popravdě, ani nevím jeho skutečné jméno, ale celý den na něj Ludva vola Asu (pozn.: jmenuje se Asuka)) Venku sice poprchá, ale nakonec nás to neodradilo a Ludva šel koupit lístky, zatím co osazenstvo obdivuje psa.

Bez Nadíka, jehož trápí kašílek, se scházíme u klubovny a z přilehlého nádraží vyrážíme žlutou RegioNovou směrem k Senici na Hané. Nejprve stojíme v uličce, jen Jiřík sedí na volném místě. V Horce nad Moravou vystoupila snad polovina cestujících a my obsazujeme místa vedle sebe. Jelikož v naší nástupní stanici Olomouc – město nefunguje výdejna jízdenek, dostávám do svízelné situace pana průvodčího, když po něm chci jízdenku SONE+ pro Olomoucký kraj. Po několika minutách ťukání do přenosného přístroje nakonec požadovaný lístek pomalu „leze“ štěrbinou ven. Sláva, nechtěl jsem se ptát, jestli náhodou nehraje Tetris!

Plánovaná brigáda na Tvrzi

20. - 21 říjen 2012

Tak nějak jsme se s Kassou dohodli na pracovní brigádě na Tvrzi v Bouzově Kozově. V plánu je pouze mýcení lesa a možná bourání kamen (neděle). Ostatní práce podle toho, co nás napadne.

Nápady, "přihlášky", dotazy uvádějte v komentářích tohoto článku.

Po půlšesté hodině ranní jsem vyrazil s šelmou psovitou na procházku. Na jihovýchodním nebi se hrdě pnul lovec Orión, u nohou mu seděl jeho pes Lailapsos, se zářícím modrým okem – Síriem. Na východě se začaly rdít červánky a jasně zářila planetu Venuše, nade mnou doprovázena Jupiterem. A já si kladl otázku – bude dnes pěkně? Vždyť na NETu svítí u dnešního dne mráček s deštěm!
A pak se na západním nebi, kolem času 6.06, objevila jiná, zářící hvězda. Pomalu stoupala v nadhlavník a svůj svit zvětšovala do úplného rozjasnění. Kosmická stanice ISS 20. Kdo neviděl, nepochopí. Znamení? 
Lála má moc času, a tak při útěku na dřívější autobus až na zastávce zjišťujeme, že jediný kdo není připraven na dnešní výpravu, je Sir (pes kokršpanělský), protože mu chybí řemínek.

Ybbstaler Alpen  (Rakousko)

18. září 2012  (16. - 19.9.2012)

Ještě večer řešíme, co podnikneme zítra. Původní záměr pro delší ferratu padnul. Možnosti jsme nakonec vybrali dvě. Ferratu Kaisergams, na které byl Jóňa už v neděli. Vzdálenost od kempu je 5 km. Druhá možnost, přidat se k Jóňovi a Irče. Ti zítra končí a rozhodli se cestou zastavit na ferratě Heli - Kraft - Klettersteig . Vzdálenost kolem 20 km od kempu.

Hochschwab  (Rakousko)

17. září 2012  (16. – 19.9. 2012)

Dlouho se snažím někoho přesvědčit, aby se mnou ještě na ukončení sezony zajel do Alp. Nevím už přesný počet oslovených, ale nakonec jsem zůstal s Tonckem sám. Naštěstí na poslední chvíli potvrdil svoji účast Mour a také Jóňa s Irenou.

Cíl jsem měl jasný, zdolat ferattu Kaiser Franz Josef a pokud to půjde, tak další dny ještě něco navíc.