Ráno, po páté hodině, se nad poli – tam u nás, vznáší zlatý prach. To slunce vyšlo a jeho paprsky prosvěcují cáry mlhy, která se trhá. Ale Sira to nezajímá, šmejdí podél remízků a značkuje lopuchy.
Teď sedím ve vlaku a Vitas na proti mě vypráví o své maturitě. Za okny ubíhá krajina nad níž, jako velká poklička, visí olověná mračna. Dnes určitě zmokneme. Ne nadarmo jsem včera na oddílovce připomínal pláštěnku.
Pod nohama leží Sir a bezelstně pouští větříky. Okno máme otevřené. Čtveřice Trojkařů se baví tiše za námi. Ano, je nás pouze šest. Ale v Bocanovicích nás bude čekat Sochor. Bude?
Je tu! Vyskakujeme na panely "čapovické" zastávky. Sochorova sestra se ubezpečuje, kudy že se to budeme vracet z hřebene. Odjíždí. A jsme tu sami. Panťák si to pádí k průsmyku a Sir do blízkých bylin, kde si vyprazdňuje střeva. To jsme si všichni oddechli.