Tak nás opět dostihl datum podzimního RODEA. Tak dlouho jsme plánovali, až jsme doplánovali. Ano, byli RODEA odehrávající se na sněhu – ale kalendářně ještě na podzim. Vždyť Zima začíná tři dny před narozením, ehm... Ježíška. Je nabíledni, že pokud se tradiční závod mezi družinami neuskuteční ihned po srazu BVÚ, se zlou se potážeme. A tak tomu bylo i letos.
Chtěl jsem na Větroňovu zahradu. Pěkné by to bylo. Zopakovat si RODEO na Starém městě. Už jsem viděl, jak se brodíme na boso skrz tokem Olzy. (Tato vize má realné kořeny. Jednou jsem se potápěl pod, dnes už snesenou, lávkou na Sovinec. To když Rysům na 50. RODEU při calfatu spadl kotlík pod hladinu a nikdo si netroufl jít ho vylovit. Bylo to 27. října 1991 a tak trochu mrzlo). Ale konec přemítání. RODEO musíme odehrát za každou cenu tento pátek a v sobotu!

Již podruhé v tomto, nedávno zahájeném, tábornickém roce máme sraz před výpravou u klubovny. Oproti plánu však nepojedeme k Čelechovickým lomům, nýbrž vystupujeme o několik zastávek dřív - opět v Drahanovicích. Přímo před zavřenou nádražní budovou vyhlašuji Všímandu. Následně se Nadík odebral k nejbližšímu šípkovému keři. Ne, nebojte se, nepočítal červené plody. Mělo to daleko prozaičtější důvod! Při pohledu na oblohu přemítám, zdalipak dnes nezmokneme. Když si po několika metrech chůze rozevírám poznámkový papírek a chápu se pera, nikdo netuší, copak že si to zapisuji jako první otázku.