Dnes v kraťasech nedorazili ani Koumes, ani Mona, ani nikdo jiný. Naštěstí. Na trávě a chodnících leží zmrazky včerejšího sněhu. Pan školník mi kyne z vestibulu a předává klíč od nářaďovny. Tak si libuji, že nám to všechno pěkně klaplo, ale ono, jak vzápětí seznávám – ouha. Rysové jsou pouze dva. Lišáků a Vyder je po pěti. Z Modrých racků jsem tu sám.
Hrneme se do šatny a já pádím do tělocvičny rozházet zaváté stopy. Ale když zkouším klíč od dveří nářaďovny, zjišťuji, že jsme od školníka dostali špatný klíč. A protože se mi následně nedaří školníka jakýmkoliv způsobem vyrozumět, jsem naprosto zdrcen. Nedostaneme se ani k žíněnkám, ani k matracím – zkrátka se nedostaneme k ničemu. Tím bude dnes náš program pěkně ořezaný. Ještě nám mohli schovat lavičky a míče jsem mohl nechat doma. A tak jediné, co mě u srdce hřeje je to, že máme granáty!
V těchto dnech stojí za to opět si připomenout...
MOnaTo tak vždycky bývá. (Překvapilo by mě, kdyby...
MOnaNěkteré návrhy byly dosti zvláštní!
Kassa105 let od schválení naší vlajky. Podívejte se jak...
MOna...
@ntek