„Promiňte pane presidente, že s vámi nesouhlasíme. Na tomto hradě vládli čeští králové samostatnému státu a určovali často dějiny Evropy.
Zde na tomto hradě se ale nikdy neustupovalo. Měli jsme se bránit. Ustoupili jsme sami. Příští generace nás odsoudí, že jsme bez boje odevzdali své kraje. V čem má národ vidět sílu a v co má věřit, když jsme mu vzali armádu, která bez výstřelu opustí pozice?
K té cizí zbabělosti připojujeme zbabělost vlastní. Je pravda, že jiní nás zradili, ale my zrazujeme sami sebe.“

                            Výbor na obranu republiky             Ladislav Rašín – 30. září 1938

Antek říkal, že je sraz v 6.00 hodin u Lídlu. Když jsme tam přišli, Antek dal nástup a rozdělili jsme se do aut. Začalo pršet, tak jsme vyjeli. Jeli jsme dlouho. Asi dvě hodiny jsme jeli. Až jsme přijeli na Slovensko, tak jsme vystoupili u jednoho hotelu Diery. Oblékli jsme se. Počkali jsme na řidiče, co odjeli převézt jedno auto do vedlejšího údolí. Pak jsme vyrazili. Podél potoka, mezi veliké skály. Mona říkal, že je to vápenec. Když jsme přišli na Ostrvné, Antek řekl, že půjdeme přes Nové diery. Tak jsme šli.
Po cestě bylo několik (dvě) výhleden. Les byl mokrý, skála klouzala. Když jsme přišli na Podžiar, řekl Antek, že bude svačina. Když jsme dosvačili, vyrazili jsme dále. Mostečky přes potok, soutěsky, řetězy, žebříky, vodopády. Moc se mi to líbilo. Všude bylo ale mokro, ani sluníčko jsme neviděli.