Tento podnik byl připravován na minulou sobotu, ale počasí tehdy rozhodlo jinak. Tak mi bylo navrženo, prý bude pěkně, abychom podnik zopakovali o týden později. V doplňcích jsem tuto možnost naznačil, ale ozval se pouze Júňo. Na oddílovce zvedli ruce ještě Mates a Sysel – a snad, tak trochu nerozhodně, dívaje se přitom na své soukmenovce, Švejk – ale ostatní na mě rozpačitě zírali. Nu což! Podnik už není bodovaný!
Ráno si pro mě před osmou hodinou přijel Mates. Spolu, zadem kolem bývalé panelárny, kde svého času pracovali vězni, valíme na „Stalingrad“. Je osm hodin, stojíme na červené, a před PRIOREM se kočkují Sysel a Júňo. Pro vedoucího cyklobraní – naprostá „sebevražda“! Bez Racků, bez starších Trojkařů, zkrátka bez nikoho. Leč, skutečnost, jak se později ukáže, bude zcela odlišná od prvotních pocitů, a to bylo to, co toto cyklobraní pozvedlo na jedno z těch mých nejlepších, co jsem zatím „zažil“. Ale nepředbíhejme.