Víte, zůstávám na rozpacích když přemýšlím o nejsilnějším zážitku z „marše“. Byl to noční pochod zasněženými lesními svahy, holinami a vršky – s třepotající se čs. vlajkou na vrcholu „Polední“ u pomníku generál Šnejdárka? Sníh, tma a mlha. A myriády světel dole v údolí. A zmrzlou sněhovou krustou obalené větve smrků a jedlí. Jako Jupiter na severním horizontu svítí světélko na bájné Čantoryji. A tajemná Loučka, samoty na Filipce, ani pes nezaštěkl, ani kůň neodfrkne a ty sestupuješ do mrazivého údolí Hluchové. Rozsvícené světlo hájenky na ostrožně říčky Hluchové je naprostým balzámem pro duši i tělo.

Nebo to jsou ta ranní vstávání, kdy celé osazenstvo hájenky spí, venku se rozednívá, z kamen a krbu vymetáváš zbytky horkého popela, na sporáku se ohřívá čaj a voda na kafe – konvice už píská, se vaří? A co ty ranní rozcvičky?