„...Když mě někdy v noci tlačí noční můra, slýchávám Ben Gunnův bláznivých smích a křik. A žvatlání Silverova papouška „kpt. Flinta“. Praskání nadouvaných plachet Hispanioly a brnčení jejích stožárových lan. A příboj, burácející kolem pobřeží Ostrova pokladů, který vypadá, jakoby se právě vynořil ze dna oceánů. Leží na něm stín mrtvého piráta, co s obličejem modrým od rumu huláká rouhavé odrhovačky a bohapusté kletby.
U břehu ostrova hnijí vraky potopených lodí a zarůstají kvetoucím býlím. Bahenní zápach močálů, vzlet poplašených ptáků, vůně pryskyřice borových lesů na náhorních plošinách pod Dalekohledem, zarůstající lidská kostra v trávě, a ranní mlžné opary vzdálených skalisek. Ocel a krev, ocel a smrt. Příslušníci „Rytířů štěstěny“ neznají slitování!
Tam se ukrývalo pohádkové bohatství, za které mnoho lidí zaplatilo svými životy. A které jsme se jednoho dne vypravili hledat i my...“ *