Na nádraží Olomouc město, tedy u klubovny, se nás sešlo poměrně dost. Vlastně kromě Kayaka a Nikiho všichni. Štěpánovi se udělalo nějak ouzko, popotahuje a nechce s námi jet, respektive se nechce rozloučit s rodiči. Nakonec jsme se dohodli, že to zkusí a v případě potřeby zavoláme jeho tatínkovi a ten by si ho někde vyzvedl. A dobře jsme udělali, protože Štěpa byl po celou výpravu naprosto v pohodě!

Nastupujeme tedy do Regionovy, dokonce si i většina kluků sedá. Panu průvodčímu zabralo dvě zastávky, než z jeho příručního strojku “vylezl” patřičný cestovní doklad. Skoro to vypadalo jako by hrál nějakou digitální hru. Ale byl vstřícný, hledal nejlevnější variantu…