Šifrovací adventní kalendář 2022
aneb vánoční tradice a zvyklosti z celého světa.

Přátelé, kamarádi,
doba čekání na Ježíška se neskutečně vleče. Ráno je dlouho tma, odpoledne zase brzy. Venku bývá vlezlo a pošmourno. Pro zpestření tohoto času poslouží šifrovací adventní kalendář!

Na každý den od 1. do 24. prosince je připraven jeden šifrovací úkol. Některé šifry je potřeba si vytisknout a rozstříhat. Výsledkem každého úkolu bude vždy jedno smysluplné české slovo. Věříme, že se vám podaří odhalit všechna hesla.

Závěrečná šifra (24.) šifra využije všechny předchozí. Pro vyřešení závěrečné šifry je potřeba, abyste si uschovali všechna předchozí zadání a měli zapsaná jejich hesla.

103. Podzimní RODEO na Tvrzi  (klikni na obrázek)

  středa 16. listopadu 2022
Meteorologové se zase jednou předvedli. Sleduji předpověď a nestačím se divit. Každých osm hodin změna předpovědi. Jednou má sněžit a mrznout, pak zase pršet a nemrznout, mlhy a inverze. Kromě vichřice a lesních požárů předpověděli všechno, co šlo. A ono jim to nakonec vyšlo. Zažili jsme každou z předpovědí, teda kromě vichřice a lesního požáru.
Ještěže jsem nekouknul na předpověď na D1. To bychom asi raději ani nikam nejeli.
Jako předvoj odjíždím já s Tonckem, Infinem, Pištou a Donutem. Jedeme už v 13:00. U Olomouce míjíme těžkou dopravní nehodu. Dálnice v protisměru stojí. Na místě je kompletní záchranný sbor, včetně vrtulníku. Volám Ursusovi, který jede z Prostějova do Karviné pro další kluky s odjezdem v 16:00. Nehodu sice objel, ale zůstal viset v koloně u Hranic. Jeho osádka (Vítek, Séba, Startér a Júňo) jsou odvoláni ze sraziště u klubovny a čekají na auto u Vítka doma. Dalších sedm členů nabírá Jirka. Přemluvil jsem ho, ať nasadí zadní sedačky. Původně měl jet ještě Meďák, ale onemocněl a bylo pro něj lepší, když zůstal doma.

„Když to slunce tak svítí do těch očí ani mě nepřekvapuje, že může dojít k nějaké dopravní nehodě!“, plácá Lála. To slunce, toho velmi chladného rána, opravdu valilo do naších očí a celou cestu na kolech do tělocvičny nás doprovázelo. Z Petrovic k Tesarčíkovi, pak dále ke kasárnám – kolem pískovny – přes „Mizerov“, až na točnu autobusové linky číslo 9, dnes 519 – bacha, ale to je už v „Ráji“. Polovina oddílu je zde. A ještě nějaký „rybízák“ v půlčtvrtečním kabátu, kraťasech a s čepicí „bekovkou“, se tu poflakuje. Málem mě oblilo, když mi ruku podává a já poznávám, že je to Sob! Cpu do sebe marmeládový koblih, to abych se uklidnil.

"Je ráno, Sámbhar zatroubil, jednou a vícekrát, a při jezírku hlubokém laň vyrazila poskokem. Sám jsem tam také zabloudil, jednou a vícekrát.
Je ráno, Sámbhar zatroubil, jednou a vícekrát. Slídivý vlk jelena zhled, smečce to běžel povědět. Po stopě se pak hnali vpřed, jednou a vícekrát.
To ráno zle houf vlků vyl, jednou a vícekrát. Země se nohy nedotknou, zrak pronikne i hustou tmou, tak v džungli za kořistí jdou, jednou a vícekrát."

Lovecká píseň séónijské smečky (Knihy džunglí)

Proč tento úvod? Jednoduše proto, že tato báseň (píseň) vypůjčená z knihy Rudyarda Kiplinga, provázela hochy po celou výpravu. Ale pěkně popořadě…