Když přicházím pár minut před časem srazu na zastávku, vidím dvě skupinky oddílu stojící na dvou různých místech. Proč to? Ovšem to se rychle mění a navzájem se zdravíme. S Krokym a Matym nemáme jízdenky. Aplikace dopravního podniku v telefonu mi hlásí, že služba je momentálně nedostupná. Vydávám se je tedy koupit v papírové podobě. Ale co to? Trafika na zastávce je zavřená! No nic, koupím je tedy v automatu. Naneštěstí jsou oba automaty obsazeny pravděpodobně neolomoučáky, kteří evidentně tápou nejen s obsluhou, ale i s porozuměním tarifních zón. Naštěstí má peripetie s nákupem jízdenek dopadla dobře a jehličky tiskárny automatu už „valí na plné pecky“. Kupuji totiž i jízdenky na cestu zpět…

V počtu 13+1 se necháváme dopravit na konečnou do Radíkova.

10+2. Dva Rysi, tři Lišáci a pět Vyder. Navíc ještě Modrý racek Kay. To je, vzhledem k přetrvávajícím vlnám nemocnosti, celkem slušné.

Často využívaným rychlíkem „Praděd“ fičíme směrem k Bruntálu. Ve vlaku rozdávám klukům tabulku obsahující dvacet pět věcí, osob či zvířat. Úkolem je pozorně sledovat ubíhající venkovní krajinu a snažit se zahlédnout jednu z těchto položek. Jedině takto ji lze z kartičky vyškrtnout. Soutěž končí ve Valšově, poslední zastávce před naší cílovou. V Bruntále se přesunujeme několik desítek metrů na futuristicky vyhlížející autobusový terminál. Cestou busem ušetříme tři kilometry nudné cesty městem.