Když přicházím pár minut před časem srazu na zastávku, vidím dvě skupinky oddílu stojící na dvou různých místech. Proč to? Ovšem to se rychle mění a navzájem se zdravíme. S Krokym a Matym nemáme jízdenky. Aplikace dopravního podniku v telefonu mi hlásí, že služba je momentálně nedostupná. Vydávám se je tedy koupit v papírové podobě. Ale co to? Trafika na zastávce je zavřená! No nic, koupím je tedy v automatu. Naneštěstí jsou oba automaty obsazeny pravděpodobně neolomoučáky, kteří evidentně tápou nejen s obsluhou, ale i s porozuměním tarifních zón. Naštěstí má peripetie s nákupem jízdenek dopadla dobře a jehličky tiskárny automatu už „valí na plné pecky“. Kupuji totiž i jízdenky na cestu zpět…
V počtu 13+1 se necháváme dopravit na konečnou do Radíkova.
10+2. Dva Rysi, tři Lišáci a pět Vyder. Navíc ještě Modrý racek Kay. To je, vzhledem k přetrvávajícím vlnám nemocnosti, celkem slušné.
Často využívaným rychlíkem „Praděd“ fičíme směrem k Bruntálu. Ve vlaku rozdávám klukům tabulku obsahující dvacet pět věcí, osob či zvířat. Úkolem je pozorně sledovat ubíhající venkovní krajinu a snažit se zahlédnout jednu z těchto položek. Jedině takto ji lze z kartičky vyškrtnout. Soutěž končí ve Valšově, poslední zastávce před naší cílovou. V Bruntále se přesunujeme několik desítek metrů na futuristicky vyhlížející autobusový terminál. Cestou busem ušetříme tři kilometry nudné cesty městem.
To tak vždycky bývá. (Překvapilo by mě, kdyby...
MOnaNěkteré návrhy byly dosti zvláštní!
Kassa105 let od schválení naší vlajky. Podívejte se jak...
MOna...
@ntek