Poté, co jsem se dozvěděl o družinových výpravách, tak jsem si delší dobu lámal hlavu, kam to pojedeme? Musel jsem zvolit místo, kde to dobře znám a ideálně, kde oddíl ještě nebyl. Upřímně netuším, jestli Kassa či Griffin podnikli výpravu na tohle krásné místo (když teda neprší). Po zdlouhavých minutách ticha a přemýšlení jsem se rozhodl pro slavonínský hájek. Žiji tam odmalička a okolí znám snad lépe než vlastní boty. Pak už jen stačilo udělat informační listinu s důležitými věcmi na vícedenní výpravu a vymýšlení programu pro Vydry. Vzbouzel jsem se do zamračeného rána a doufal, že při nejhorším spadne jen pár kapek. Cestou do klubovny trochu sprchlo, ale žádná hrůza a předpovědi vypadaly slibně.

Dorazil jsem první společně s Bubnem. Chvilku jsme klábosili o mých zážitcích z tábora a přesvědčoval ho, jak je to super na tábor jet. Kouknu na hodinky a devátá hodina už odbyla a já tu byl jen s Bubnem.

Když s Júněm přicházíme na nádraží, čeká tam pouze Osi. Ostatní se trousili jen pozvolna a já čekám s nákupem lístků, dokud si nejsme jistí, že by se nikdo další neměl objevit. Je nás celkem osm. Júňo, Pišta, Mýval, Osi, Kubka, Honzík, Vrána a Já. Jako nezávislý pozorovatel se přidává Lála a Sir, kteří jedou na vlastní jízdenku.
Ve vlaku „Elefant“ se nám daří obsadit mezipatro. Jen co se vlak rozjede, rozdávám všem lístečky s Eulerovým číslem, napsaným na sedmdesát desetinných míst. Cílem je si zapamatovat co nejvíce z nich. Eulerovo číslo krátce představím, aby si nemysleli, že jsem si ho vymyslel. Moc toho nevím, je to stejně jako pí nekonečná konstanta. Jestli to chápu dobře, nachází využití v grafech funkcí a taky souvisí s úročením.

1 . den sobota 22.4.2023

V sobotu ráno při příchodu ke klubovně jsem zjistil, že už na místě čekají čtyři kluci z družiny, kdy společně se mnou ke klubovně přišel i Pavlásek jako nejmladší člen družiny v doprovodu maminky. Jelikož jsem si jako sobotní program připravil výpravu do Náměště na Hané, kam oddíl pravidelně jezdí, nechal jsem členy družiny uložit své krosny pro přespání v klubovně a poté jsme se přesunuli na nádraží Olomouc město, odkud nám vyjížděl vlak v 08:43 hod. Při odchodu na nádraží jsem klukům rozdal text dvou starších oddílových písní, které jsem našel ve starém zpěvníku. Všichni dostali společný úkol, a to naučit se po dobu cesty vlakem krátký text obou písní, Kroky rozdělil texty podle odstavců a každý se poté naučil svou část textu.

Když nám Kassa na oddílové radě sdělil, že v dubnu podnikneme družinové výpravy, hned jsem dostal nápad, kam bych mohl se svou družinou jet. Jako cíl výpravy jsem chtěl zvolit rozhlednu na Háji, kde jsem byl před osmi lety s oddílem na své první výpravě. Do Šumperka je to ale celkem daleko a přeci jen jsem tam byl už celkem dávno a moc jsem nevěděl, kam bychom kromě rozhledny mohli jít. Začal jsem tedy pátrat v paměti po nějakém jiném místě. A pak jsem na to přišel. Pojedeme do Moravského Berouna! Navštívíme Křížový a Kočičí vrch, uvidíme medvěda a v neposlední řadě sejdeme skalku s ferratou!

Tak místo bych měl, teď si jen musím připravit program. To nebyl moc velký problém. Využil jsem hry, které normálně hráváme na výpravách, a přidal jsem k tomu nějaké soutěže z Rodea. Jediná věc, z které jsem měl vrásky na čele, bylo počasí. Celý den mělo být zataženo a po poledni měl přijít i déšť…