V neděli jsme uspořádali výpravu na Kamennou chatu. Vyrazili jsme v sestavě: já (Mýval), Kubka, Hanzi, Talík a vedoucí výpravy Infin. Jeli jsme vlakem až do Jablunkova a tam jsme se vydali na cestu. Modelem dne se stal Kubka po výhře v „kámen, nůžky, papír“. Na Skalce jsme si dali tři polévky (všechny česnekové) a sedm kofol, protože si Talík a Infin dali ještě jednu. Infin (jako správný labužník) si k tomu dal i jablečný štrůdl se šlehačkou. Měli jsme dost času, a tak jsme si natočili scénku – kdo ví, kdy ji Kubka sestříhá.

Solidní "poklička", říkám si ráno při pohledu z okna, když protější stranu bloku domů vidím jen zcela nezřetelně, zahalenou mlhou. Mám obavu, zda někdo nepodlehne atmosféře a nezůstane doma…

Obava se naštěstí ukázala jako lichá. Chybí jen marodi Pavlas s Nerezem. Ve Velké Bystřici začínají prosvítat sluneční paprsky, v Hlubočkách již po mlze a mracích není ani památky.

Na konci upraveného nástupiště zastávky nejsou schody. Tři čtvrtě metru hluboký výškový rozdíl nás nemůže přimět k návratu. Překonáváme Bystřičku (správně Bystřici) a začínáme stoupat k Posluchovu. To už začínáme sundávat svršky, neboť sluníčko svítí „na plné pecky“ a také topíme vnitřně...