1. Zahajovačka – 4. září 2026

Bulhar o prázdninách rozdává na ulici hochům, které potká, vlastnoručně vyrobené pozvánky do oddílu. Věc nevídaná, pro mne neuvěřitelná. Byl trochu zklamán, prý čekal víc, já byl překvapen, čekal jsem nulu. Přišli čtyři nováčci (celkem 12 členů).
Odcházíme na venkovní hřiště. Nemám nic „extra“ připraveno. Hrajeme klasicky Jirásko, přebíhanou, ragbiovku a kopanou. Nic neboduji, nezapisuji. Spíše chci nové kluky trochu zaujmout. Nemáme rozděleny ani družiny, ani rádce. Takto to většinou bývá v září.
V klubovně pohovořím k nováčkům. Berou si nadšeně přihlášky, tak uvidíme za týden.
Zaujal mě Josef – poslední Pepík v oddíle, nepočítám-li Monu, byl Garo. Že by nějaké znamení?Propouštím nováčky dříve, tak máme půlhodinovou radu. Probíráme vše, takový pelmel, ale snad jsem řekl vše, co jsem chtěl. Infin odchází ještě před touto radou.Uvidíme, co z toho vzejde, třeba máme ještě nějakou naději.
18:05 odcházíme z klubovny. U dveří zjišťuji, že se spustil alarm. Někdo nás zakódoval. Propouštím hochy a před školou čekám na „zásahovku“. Volám na nouzové číslo školy, ale to už jsou tu měšťáci. Vše se snad vysvětlilo a nebude z toho průser. V pondělí volám do školy. Závěr – nebyla to naše chyba, zapomeňte na to.