Toto je zpráva o vykonání „Spanilé jízdy“ do Malé Skály, kde jsme měli, (nebo máme?), v úmyslu letos uspořádat letní tábor, spojený s putováním labyrintem pískovcových skal Českého ráje.  Co to však v oddílovém „žargonu“ značí „Spanilá jízda“? Pilný žáček okamžitě zbystří a z mysli mu vytane husitské období českých dějin, kdy se vyslanci husitských stavů rozjížděli do okolních zemí, aby vysvětlovali a obhajovali dílo mistra Jana Husa.
My samozřejmě nic neobhajujeme, byť nám je „mistr“ příkladem, neboť prvním oddílovým zákonem je „pravdomluvnost“!! Ale přinejmenším od roku 1971, kdy byly organizovány spanilé jízdy na Bouzovsko (nepočítaje tábory v Jeseníkách (1968 a 1969), a syrový „Tábor psanců“ na Malé Fatře v roce 1970), se téměř před každým táborem podniká již výše zmiňovaná „spanilá jízda“.

Jelikož v březnovém termínu „naší tělocvičny“ již byly práce spojené se zateplením pavilonu školy v plném proudu a tělocvična tak nebyla přístupná, zvolili jsme na sobotní dopoledne náhradní program. Vypravili jsme se do Vlastivědného muzea, kde je instalována putovní výstava libereckého IQ Parku s názvem „Poznej se“.

Nadík hned u dveří hlásí, že Monty s Rikim se omlouvají, nepřijdou. Zmínění výtečníci dorazili vzápětí. Bůhví, co měli původně v plánu. Goblin má podle jedné verze zápas v karate, podle druhé hraje někde na saxík. Každopádně nedorazí.

Po zahájení čekáme ještě chvíli, jestli nedorazí Goblin. Čekání si krátíme studiem konečné tabulky Matematika a Pexesa.Nakonec začínáme Morseovku bez Goblina. Dneska je na pořadu zapeklitá amharština.

Dobytí Severního pólu Čechem Karlem Němcem 5. dubna 1909

Den první – čtvrtek, 2. únor

Začátek dne je v 15:45, což je sraz. Z členů jako první přišel Nadík, po něm Goblin (já) a Peťa (já) (pozn.: zápis prvního dne psali Rysové, proto „já“ a „já“). Borci Riky a Monty nepřišli. Chtěli jsme Montymu zavolat z Nadíkova telefonu Nokia – starší model, ale dobrý design. Byl od jeho bráchy Vojťase a on tam Montyho číslo nemá. Jo a paní (velmi, velmi opilá) požádala celkem zdvořile o zapálení cigarety. Nemohli jsme.

Venku zuří blizzard - sněhová bouře. Jak Maco později poznamená - Bílá tma. Jsou tři hodiny po půlnoci. Pracuji v kanceláři, mám noční směnu a dokončuji přípravu na dnešní výpravu. Na výpravu do míst jak jsem sliboval, kudy prchali desítky příslušníků zahraničního odboje v touze bojovat proti hilterovskému Německu. 17-ti letý Jirka Staněk - náš literární hrdina, i skuteční Josef František, Matěj Pavlovič, Josef Balejka, Oldřich Kosař - znáte z legendy; npor. František Fajtl nebo pplk. Svoboda, pozdější armádní generál a prezident Československé republiky. (Jeho podpis máme v oddílové kronice). Na Bílý Kříž. Éterické pomezní místo Zadních hor, hranice mezi Slovenskem, Moravou a Slezkem. Pro nás, karviňáky, složitě dostupná krajina. Po zrušení dráhy do Bílé je na železnici na všechny směry, bratru 20 - 25 km, daleko. Chůze po tradičních turistických chodnících - jak dnes očekávám, by byla pro tušenou záplavu sněhu - nemyslitelná. Zbývá tedy autobus. A venku se stále snáší mračna sněhových vloček. Zavírám zápisník. Odcházím na kontrolu svých podřízených.

Ráno je pošmourno, sice neprší, ale sněhu taky nevidět. A ani školníka. Stojíme před vestibulem školy U Lesa. Jsme zde téměř všichni. Chybí pouze Lvíče a Sochor - neomluveni! Z Modrých racků dorazil jen Fili, Antka a sebe nepočítám. Před devátou na nás píská školník. Vstup do spojovací chodby je otevřen. Valíme se dovnitř a převlékáme se. Fili mezitím "zafújal" na sedmdesát zavátých stop. Dalších třicet jsem přidal já. Školník nemůže najít klíče od nářaďoven, ale podařilo se. Antek dává signál k pátrání po Johnu Franklinovi. Řítíme se do chladné tělocvičny.  
Tradičně se největší přenice o zaváté stopy odehrává pod kruhy a následně v prostoru šplhadel. Zde se soukají nahoru Evans a Roman. Dříve než však dosáhnou kýžené traverze s lístky zavátých stop, se ty snesou jakou motýlí křídla nad parkety, kde jsou postupně uchváceny družiníky.

V sobotu ráno je zataženo, ale neprší. Ve vzduchu je cítit sníh. Před nástupem v 9.00 hodin valím do konzumu vyměnit dvě 10 kg PB láhve. A hned zatápíme. Po chvíli se klubovnou line teplo. Stále čekáme, že ještě někdo dorazí. Rysové jsou totiž pouze dva – bratři Urbančíci. To, že Koumes je nemocný, víme už od včerejší oddílovky. Ale kde jsou Peggy, Dragon a Tomáš? Lišákům chybí nemocní Tříska a Jack. Honza je už od včerejška v Praze. Nepřijel ani Dodo od Vyder. Chytil nemoc od bratra. A nedorazil nikdo ani z Modrých racků! Rozdáváme si propozice k Vánoční nadílce.
Zahajujeme morseovkou. Luštíme úsek do radistické olympiády. O první místo se poprali bratři Śniežkové. Jak jinak? Stavíme věžičky z dřevěných kostek kubusu. Lišákům a Vydrám padají jejich stavby několik desítek vteřin před koncem. Vydrám se podařilo Rysy, jimž věžička nespadla, překonat, Lišákům ne.

Celý den se honí po obloze černé mraky. Vítr mocně duje v korunách stromů. Na stadión musíme na okolo. Branky jsou zavřeny. Zahajujeme podzimní 86. RODEO. Na počátku trochu historie a potom padáme z klubovny k prvním rodeovým závodům. Vracím se zpátky pro foťák, ale Dragon mi vesele zvěstuje, že už klubovnu zavřel. V tu ráno by se ve mne krve nedořezal. Nikdo z nás, co jsme venku, nemá od klubovny klíče. Všem zůstaly zabouchnuty v klubovně. Co budeme dělat? Čekám, že přijede Vitas. Spojíme se s Antkem, má odpolední směnu, a ten nám snad své klíče půjčí.