Scházíme se v 8:50 na hlavním nádraží v tomto složení: Mlčoch, Paolo, Vega, Kroky, Sevak, Theo, Maty, Pedro, Buben, E.T., Kryštof, Filip a já s Gorkou.  Ujímám se výběru mýtného a zakoupení jízdenek. Ve vlaku hochům s Gorkou rozdáváme Bingo.  Oproti plánovanému odjezdu ale nabíráme patnáctiminutové zpoždění, a tak hoši netrpělivě čekají, až mohou začít hrát. Čeká nás asi hodinová cesta vlakem do Valšova. Mezitím, co se chlapci věnují bingu, já a Gorka probíráme, jaké hry jsme si na dnešek připravili. Když na mě Gorka zkoušel jednu z jeho her, šly na něho mdloby. Připravil si obrázky méně známých věcí (prampouch, monokl atd.). Ze všech obrázků jsem poznal tak stěží polovinu …

Dvacet dnů dopředu jsem oznámil tuto výpravu, nabídnuto celkem jedenáct míst pro členy. Poprvé jsme nedokázali obsadit všechna místa v autech. Na jednu stranu mi to moc nevadí, raději jsem v komornějším a příjemném kolektivu, na druhou stranu mne to mrzí. Prostě není zájem a s tím nic nenadělám. Mohu hledat chybu v kdečem, a tak začnu u sebe. Asi něco už nestíhám a nemám sílu přesvědčovat.
To nic nemění na tom, že se výprava vydařila. Chtěl jsem jet hlavně s nováčky, a to se povedlo. Jel s námi poprvé Goli a Lupínek. Myslím, že si to oba užili.

Příští rok se Karvinská TROJKA dožívá nepřetržité oddílové činnosti neuvěřitelných 60 let. Antek navrhl, že bychom při příležitosti šedesáti let založení oddílu mohli znovu vydat moje dva romány, které jsem vytěžil z činnosti oddílu za období roků 1968 až 1970. Obě knížky byly v minulosti pod názvem Můj první skautský rok a Můj druhý skautský rok v našem oddíle vydány. Souhlasil jsem.
Dva nerozluční kamarádi Jirka a Flint zoufale touží po prožití jakéhokoliv vzrušujícího dobrodružství. Pouhé shlédnutí dobrodružných filmů v místním kině jejich touhu nedokáže ukojit. Když už si myslí, že v jejich městě se nedá nic dobrodružného prožít, nastává 21. srpen 1968 – obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy, iniciované Sovětským svazem. Mezi stovkami vylepených protestujících letáků proti okupaci, najdou v jedné zapadlé uličce ve staré části města náborový letáček do nově vznikajícího skautského oddílu. Výzvy uposlechnou a od tohoto okamžiku se stávají účastníky velkého dobrodružství, o kterém předtím jen snili. Vydrželo to ale jen dva roky a Junák byl z politických důvodů opět, už po třetí ve své historii, zakázán.

Do Mostů jsme dorazili v sestavě: Osi, Honzík, Kubka, Mýval, Talík a já. Ve městě se zrovna připravovala pouť. My se ale zastavili až u bobovky, kde jsem měl nachystanou malou kimovku. Po cestě jsem ukazoval listy a ptal se na červenou turistickou značku. Tu všichni znali. Taky jsem hochům vyslal morseovkou zprávu „Girova“.
Na chatě Gírová jsme byli cobydup. Někteří z nás si dali polévku nebo kofolu, ostatní se posílili na vrcholu. Tam jsme také odehráli turnaj v kohoutích zápasech.
Předtím, než jsme se vydali zpátky, jsem vytáhl igelitový pytel a každému dal igelitové rukavice s tím, že budeme sbírat odpadky.
Pytel jsme naplnili asi v půli cesty. Zaslechl jsem, jak si tu a tam kolemjdoucí povídají o našem sbírání. Pán obsluhující bobovku si nás sám všiml a ukázal mi, kde jsou popelnice.  Pak nám všem nabídl dvě jízdy zdarma. Vděčně jsme přijali.

Pátek, 20. října 2023

Poznali už jste ten pocit, že dorazíte z právě odbytého podniku domů a stále vám nedochází, co jste vlastně prožili? (Čím delší „nedocházení“, tím silnější zážitek!). Ještě mám stále na levém zápěstí proužek – vstupenku, co mi zde nalepila jedna slečna v průchozím vstupním altánu. Na té vstupence je číslo 0313.
Na peróně v Bohumíně, už před naším odjezdem parním vlakem do Petrovic, jsme se srazili s Vitasem a malou Barčou, v ručičce mačkala model modré tramvaje „T3“.
„Jsi tady jen s osobním doprovodem nebo se jedná o oddílovou výpravu?“, udeřil na mě. Dušoval jsem se, že se jedná o normální výpravu. To, co vidí je opravdu můj osobní doprovod, protože chodí stále v mých patách a dává na mě pozor – a kde je oddíl? Tak to opravdu nevím. Snad je odradilo nevlídné počasí. Podnik byl včas odhalen, zde chyba nebude. Hoši jsou asi churaví nebo jeli s rodiči k babičce na narozeniny. Omluvil se pouze Sysel.

Zde budu prezentovat výběr svých fotografií z tábora. Pokud mi dodají ostatní fotografové své fotky a mě se budou líbit, přidám je zde také. 
Letos jsem tomu focení moc nedal. Prostě, když nemám zapálení, nefotím. 
Protože zítra odjíždím do Julek, stihnul jsem zpracovat jen portréty účastníků.
Další zpracuji až se vrátím a dosuším molitany a vyúčtuji tábor..., bez vytáček, nestíhám. Jsem rád, že jsem vysušil a zabalil polovinu molitanů a pouklízel, co se dalo.
Děkuji rodičům Saliho a Infina za převzetí stanů a postupné vysušení. Moc nám to pomohlo. 

Výprava plánovaná podle počasí, bude hezky jedeme. Proto sleduji předpověď a zprávy horské služby ze Slovenska. Hlavně mne zajímá, zda je ferrata otevřená a není tam ještě sezónní uzávěra, či nějaká těžba, oprava, myslivecký hon. Ferrata je otevřená, předpověď počasí vychází a tak na oddílovce dávám dohromady skupinu, která by chtěla. Místo předběžně domluveného Donuta nakonec jede Talík.
Z Karviné je odjezd naplánován na pátou ranní. Na parkovišti v Martinských holách jsme v sedm.
Cestou baštíme gumové bonbóny, jak je u mne v autě zvykem. Tentokrát jsme to trochu přehnali, cestou tam a zpět jsem zbaštili celkem jedenáct sáčků.
Hned v úvodu cesty u nás zastaví lesácké auto a šofér nás informuje, že ferrata je zatvorená, probíhá tam těžba dřeva. Je to prý na papíru dole na nástěnce. No to mě...  Jdeme dál a až pak se rozhodneme, co s tím. Při vstupu k Pivovarnickému potoku jsou nějaké informace a cedule. U nich, nad námi je slyšet motorová pila. Ani jedna cedule a popisy nehovoří o zákazu vstupu. Je jen napsáno, že probíhá těžba a mohou padat kameny. Vstup na vlastní nebezpečí. 
Pila dořezala, spadl strom a je ticho. Dávám pokyn k urychlenému přesunu přes tento úsek. Těžba a riziko je jen v tomto snad 100 metrovém úseku, pak už je vše bez problému.