Dvacet dnů dopředu jsem oznámil tuto výpravu, nabídnuto celkem jedenáct míst pro členy. Poprvé jsme nedokázali obsadit všechna místa v autech. Na jednu stranu mi to moc nevadí, raději jsem v komornějším a příjemném kolektivu, na druhou stranu mne to mrzí. Prostě není zájem a s tím nic nenadělám. Mohu hledat chybu v kdečem, a tak začnu u sebe. Asi něco už nestíhám a nemám sílu přesvědčovat.
To nic nemění na tom, že se výprava vydařila. Chtěl jsem jet hlavně s nováčky, a to se povedlo. Jel s námi poprvé Goli a Lupínek. Myslím, že si to oba užili.

Příští rok se Karvinská TROJKA dožívá nepřetržité oddílové činnosti neuvěřitelných 60 let. Antek navrhl, že bychom při příležitosti šedesáti let založení oddílu mohli znovu vydat moje dva romány, které jsem vytěžil z činnosti oddílu za období roků 1968 až 1970. Obě knížky byly v minulosti pod názvem Můj první skautský rok a Můj druhý skautský rok v našem oddíle vydány. Souhlasil jsem.
Dva nerozluční kamarádi Jirka a Flint zoufale touží po prožití jakéhokoliv vzrušujícího dobrodružství. Pouhé shlédnutí dobrodružných filmů v místním kině jejich touhu nedokáže ukojit. Když už si myslí, že v jejich městě se nedá nic dobrodružného prožít, nastává 21. srpen 1968 – obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy, iniciované Sovětským svazem. Mezi stovkami vylepených protestujících letáků proti okupaci, najdou v jedné zapadlé uličce ve staré části města náborový letáček do nově vznikajícího skautského oddílu. Výzvy uposlechnou a od tohoto okamžiku se stávají účastníky velkého dobrodružství, o kterém předtím jen snili. Vydrželo to ale jen dva roky a Junák byl z politických důvodů opět, už po třetí ve své historii, zakázán.

Do Mostů jsme dorazili v sestavě: Osi, Honzík, Kubka, Mýval, Talík a já. Ve městě se zrovna připravovala pouť. My se ale zastavili až u bobovky, kde jsem měl nachystanou malou kimovku. Po cestě jsem ukazoval listy a ptal se na červenou turistickou značku. Tu všichni znali. Taky jsem hochům vyslal morseovkou zprávu „Girova“.
Na chatě Gírová jsme byli cobydup. Někteří z nás si dali polévku nebo kofolu, ostatní se posílili na vrcholu. Tam jsme také odehráli turnaj v kohoutích zápasech.
Předtím, než jsme se vydali zpátky, jsem vytáhl igelitový pytel a každému dal igelitové rukavice s tím, že budeme sbírat odpadky.
Pytel jsme naplnili asi v půli cesty. Zaslechl jsem, jak si tu a tam kolemjdoucí povídají o našem sbírání. Pán obsluhující bobovku si nás sám všiml a ukázal mi, kde jsou popelnice.  Pak nám všem nabídl dvě jízdy zdarma. Vděčně jsme přijali.

Pátek, 20. října 2023