Články - 2016

Prosinec 22nd

23. Vánoční nadílka - 22. prosince 2016 * K3

Jako chlapec – „Trojkař“, neřku-li dítě (to ještě daleko dříve, než jsem „Trojku“ poznal), jsem Vánoce miloval. Já je vlastně miluji dodnes, ale nějak divně se to vždy – obzvláště v posledních letech – „zkroutí“, (i tento zápis z tradičního oddílového podniku jsem chtěl především pojat úplně jinak!), ale budiž – pozorný čtenář mi určitě porozumí.

Vánoční nadílka se v oddíle (tradičně), odbývá vždy poslední pátek před Štědrým dnem. Ale ne tak letos. Dětičky – a tím pádem i „ZŠ Prameny“, mají v pátek už vánoční prázdniny. Škola je zakódovaná, a my do klubovny nesmíme. Obyčejný smrtelník si nedokáže představit, s jakými obavami jsem ve čtvrtek do naší klubovny mířil. Bude už vstup „zapovězený“? Nebo, přijdou jiní uživatelé – stolní tenis, tlupa fousatých chlapů z futsalu, borci z juda, dívenky z gymnastiky, žáci autoškoly, a já ještě nevím kdo, či kýho výra?

Prosinec 18th

19. Vánoční klubovna, 16. - 17. prosinec 2016 * O3

Prosinec 18th

22. Adventní výprava - Smolkov, 17. prosince 2016 * K3

Jako psát „neznabunkrákům“ (rozuměj těm, co nemají s bunkry nic společného), o cíli dnešní „Adventní výpravy“, či psát „jiným neznabohům“ (teďko rozuměj – těm, co postrádají základní znalosti o křesťanství) – o „Očekávání“, je zbytečné! To je jako házet hrách na stěnu. Anebo – žíznivému chleba nabízet. Tak o tom ta dnešní výprava byla. Ale nebojte se, nikdo neumřel, akorát jste mě namíchli, že svíčky „adventní“ mnozí neměli! Ale jinak, byla to paráda. (Až na tu mojí ztracenou tužku!*)
Ráno je nás na nádraží slušné množství. A mnozí, i Dalmi, v maskáčových kalhotách. A přichází i Kamo s Moby-Dickem. Hurá! Nebudu sám. Nějaké „šachy“ se dějí na perónech. Nádraží není pod napětím. Soupravy vlaků jsou vytlačovány motorovými lokomotivami. A už jedeme! Zprvu pomalounku, ale pak se „Hanička“ odpoutává od „brejlovce“, a už si to peláší k Bohumínu, a dál – až do Svinova. Luštíme 9. úsek radistické olympiády – ptáky.

Prosinec 13th

Vánoční nadílka, 10. - 11. 12. 2016 * MR

ZMĚNA

Tento článek bude pojednávat o více změnách, ale jen jedna je ta důležitá!!! Jedná se o místo konání našeho každoročního předvánočního srazu starších členů. Ale nebudu předcházet.

Vše začalo někdy v listopadu při jednom společném sezení s Větroněm a Mozolem. Organizátor Větroň nám sdělil, že tentokrát chce tento podnik změnit od základu. Pojedeme na jednodenní výpravu na Skalku. A hle, proběhlo nadšení a okamžitý souhlas. Odklepnuto.

Pár členů už dopředu avizovalo, že nepojedou. Zůstala nás jen hrstka a já jsem navrhl jiné místo, Boudu na Slovensku. Pár lidí to překvapilo, ale souhlasili. Uběhl týden a Větroň mi před odjezdem volá, že chce jet na Skalku běžkovat, je tam moc sněhu. Popravdě musím říct, že jsem byl zklamán, ale co, vše jednou přebolí. Uběhl další týden a přichází to slovo z nadpisu, je volná chata Hasičského záchranného sboru v Horní Lomné. Vy kteří jste sledovali fotky z Boudy, jste museli vidět ten rozdíl. Slovy, nebe a dudy. Ano, jedem.

Prosinec 10th

20. Opičí dráha – II. tělocvična Zimní 13, 10. prosince 2016 * K3

Já nevím, co mě to napadlo, když jsem dnešní podnik hodnotil. Zkrátka jsem viděl ty tuny hovězího loje, namazané na dubové podkladnice, a potom „tock“, a mohutný trup TITANICU klouže směrem k vodní hladině. Ne že by tělocvična byla TITANICEM. To ne! Ale to, jak to pěkně klouzalo, to byla paráda. A zasloužili se o to Antek, (byť se nezúčastnil), především však Bobr a Sochor – Modří racci, co mi přišli pomoci. II. tělocvična Zimní 13 je totiž nejnáročnější, protože se na ní odehrává „opičí dráha“.

A co je to ta „dráha opic“? To se zkrátka vytáhne z nářaďovny veškeré nářadí, (karamba – pryč je gymnastický stůl, bradla i kladiny, a žebříky jsou také pryč – to pro bezpečnost dětí – mnozí školáci tato nářadí ještě nikdy neviděli! A to zbylé nářadí se rozestaví po tělocvičně a pak se pískne, a celá družina běží, šplhá, podlézá, skáče, plazí se a houpe se, a koně přeskakuje, a podlézá je, trampolíny, a po kozách běží, a na laně překonává díru parket!

Prosinec 3rd

18. oddílové RODEO - podZIMNÍ; oddílovky - 25. 11., 2. a 9. 12. 2016; ZŠ Prameny * K3

Jako lamentovat nad tím, že nám opět utekl termín RODEA už asi nemá smysl. Spoléhat na přívětivé počasí, co nám před dvěma roky umožnilo 13. prosince uspořádat celodenní klání na Podzámčí, na to si netroufnu. A RODEO neuskutečnit – to už si vůbec netroufnu. Tak jsem tak nějak, před týdnem, neurčitě v doplňcích uvedl, že snad v pátek by to šlo, že bychom tedy rozehráli podzimní RODEO s pořadovým číslem 96.

Jaké bylo mé překvapení v sobotu v tělocvičně, když mi Antek předával výsledky páteční schůzky a z těch jsem odpozoroval, že už se tak stalo. Včera na oddílovce odehráli první tři závody: souboj jezdců, kovbojské přetahy a kombinované uzlování. Signalizace je rozehraná. Zarazilo mne, že souboj jezdců uskutečnili v tělocvičně. Je to tak historicky první klání na dřevěných parketách, pokud mě má slabnoucí paměť nešálí. 

Listopad 26th

17. S.A.C. – I. tělocvična Zimní 13, 26. listopadu 2016 * K3

Ráno je zamračeno, mlha, teploměr na kole mi ukazuje 5,3 °C. Ano, jak jsem již několikrát psal, to je pravý čas jít do tělocvičny, to je pravý čas rozehrát další ročník Zimní 13. Mažu si to na bicyklu k ZŠ U Lesa. Už stojí před vchodem do spojovací chodby hrozen cvičenců a další hoši přichází a pomáhají Antkovi se sportovními kabelami. A je tu i Fili, nebudu muset lozit po šplhadlech, abych „zavál“ zaváté stopy. Ještě že mě včera Šunka obeznámil s tím, že je dnes tělocvična. Já bych normálně nepřišel! V doplňcích, ani v kalendáriu jsem nic nenašel. Ale dostavil jsem se. 

Ale nepřišli jiní. Shrek, Onďas, Vláďa, Véna a Júňo, ale ten se dopředu omluvil. A už je tu i Kamo s malým Satanem. Zaváté stopy jsou rozhozeny, nezbývá než písknout signál a hledači stop se rozeběhnou. A horda se dává do pohybu, přibližuje se, kolem mne probíhá a mizí za mohutného řevu ve dveřích. Je zahájeno!!

Listopad 19th

15. Weißes Kreuz – Bílý Kříž, 19. listopadu 2016 * K3

Opět jeden z těch podniků, co ti dojde až dávno po té, co skončil. Opět jedna z těch výprav, kterou prožiješ naplno až večer, umytý a sytý usínáš v posteli, s rukama založenýma pod polštářem. A jako právě dostříhaný film, se ti celé to uplakané a větrné putování pomalu začíná opět promítat. Ale už necítíš chlad a zimu, nemáš hlad a ani žízeň, nejsi promoklý, jen v nohách ti lehce škube. A vidíš to kalné dopoledne, drobně mží, po loukách se válí cáry mlhy. Potok pospíchá kamsi dolů, šplouchá a zurčí přes balvany, přes splávky. Jako košťata čarodějnic jsou k nebi vztyčeny stvoly bedrníku, či to snad je kerblík?
Stoupáš mokrým lesem, napité větve černých smrků ti kývají. Kolem cesty jsou poslední zmrazky sněhu a ledu. Potok zmizel dávno kdesi v údolí. Je velebné ticho. Celá horská krajina kolem tebe je zavalena bílou mlhou. Ale občas ji vítr profoukne, záclonu vodních par odhrne a potom zíráš na blízké vrcholky a vzdálené hřebeny.

Listopad 14th

62. podzimní RODEO - 11. - 13. listopad 2016 * O3 - pokračování č. 5

Tak jsem si poslední týden pro sebe pořád říkal, zda-li jsem nenaplánoval listopadové Kalendárium nevhodně, když jsem pouhý týden po jednodenní výpravě na Jedovou naplánoval 62. podzimní RODEO, třídenní "podnik nejvyšší priority". Ani předpověď počasí, kterou jsem s každou aktualizací pomyslně hypnotizoval, mým chmurám zrovna nepomáhala... Kolik hochů se Rodea zúčastní? Neochořeli snad někteří? ...Nicméně, co je psáno, to je dáno! Rodeo se uskuteční!

Tak, jak jsem byl celý týden nesvůj, tak v pátek jsem byl naopak až v neuvěřitelné pohodě. Kluci doma byli v pohodě, vše, co jsem chtěl, jsem měl nachystáno, sbaleno. Vlastně vše ne! Zapomněl jsem na jednu věc, kterou s sebou vozím téměř všude, nejen na oddílové podniky. Ale o tom až později... Krátce po půl paté bylo neoficiálně zahájeno 62. podzimní RODEO v historii Olomoucké TROJKY.

Říjen 23rd

Operace „Braník“, 21. - 23. 10. 2016 * MR

Tentokrát si odpustíme to otravné licitování o tom, kdo pojede a kdo ne, kdo může a komu to nevychází. Zkrátka, po čtvrté odpolední si to v pátek valíme jedním devítimístným automobilem po dálnici, nynčko pod Oderskými vrchy, do Olomouce k prvnímu cíli – chrámu lidských požitků – ke Globusu. Slunce se dere z pod okraje zubatých mraků, vrchy jsou osázeny nosiči měděného listí a Antek praví, že Kassa je ještě na oddílovce.

U Globusu přivazuji Sira k nějakému javoru, je již tma, a hrneme se mezi regály, protože nikdo z nás nic k snědku nemá. Jsme tu: Antek, Maco, Meďák – řidič, a já. A venku hlídá dodávku Sir. Ale moc se mu to nelíbí a dává to hlasitě najevo. Nakupujeme a košíky ládujeme, až v jednom okamžiku mne kdosi cizí osloví: „Ahoj Mona“. Dívám se, a on je to Dym s manželkou. (Dym je fotřík Nadíka a chodil do Trojky v Olomouci). A slibuje, že se za námi v sobotu staví.