Vánoční nadílka, DOD - střelba, DOD - ping-pong; úkolů pro jednodenní šestihodinovou tělocvičnu víc než dost. 
Předem domlouvám ping-pongové stoly, tedy spíš domlouvám, nedomlouvám. Půjčujeme si je skoro bez dovolení. Snad jsme tím nikomu neublížili. Mohu tímto majitelům jen poděkovat a zároveň doufat, že to číst nebudou.
Předem domlouvám vzduchovku od Kassy. Testujeme ji na setkání starších na Tvrzi. Tahle španělka, je spíš malorážka než vzduchovka. Razance střel je proti Slávii brutální.
Předem domlouvám Toncka pro střelbu. Má zbrojní průkaz, je u armády, určitě to zvládne lépe než já.
Pomoc mi slíbil také Dalmi a Kamo.

Posledním podnikem oddílu v roce 2018 je spojená vánoční oddílovka s finálovým turnajem ping-pongu. Již v týdnu v odpoledních hodinách se uskutečnily družinové turnaje, ze kterých postoupili vždy tři nejlepší. V úterý se o postup do sobotního finále utkali Lišáci. Z jejich družiny postoupili Sigi, Gorka a Kayak. Ve středu, pod bdělým dozorem Kaye, proběhl družinový turnaj Vyder. Z něj se kvalifikovali Sky, Pedro a Maty. Čtvrteční odpoledne bylo vyhrazeno pro Rysy. Jejich turnaj odšéfoval rádce Čedar.  Do finále se dostali Čedar, Mink a Hepík.

pí = 3,1415926535 8979323846 2643383279 5028841971 6939937510 5820974944 5923078164 

Nevíte proč takto divně začíná zápis z výpravy? Ve vlaku družiny dostávají na lístku tuto informaci. Jejich úkolem je, naučit se ve vlaku, co nejdelší počet číslic, za desetinou čárkou. Startér prohlašuje, že on ten papír nepotřebuje, protože pí zná celé (nekonečné číslo). Skoro jako Chuck Noris. Pro upřesnění, v družinách jsou tři osoby a odpověď, nebo-li zkouška bude až na Kamenné chatě, asi za 5 hodin. Jak se s tím hoši poprali? To se dozvíte až na Kamenné chatě. 
Na nádraží v Karviné se scházíme: Rysové - Infin, Séba, Roy; Lišáci - Shrek (R), Sysel, Júňo; Vydry - Mates, Vítek a Startér. S Rybaříkem jede Honzík, se mnou Toník, Maroš je sám.
Na nádraží přijíždí jako poslední Shrek, který smskou avizuje, že jede blbym busem. Já si teda myslím, že inteligence busu byla o trochu větší než Shrekova, protože ho na nádraží včas dovezl.  

Na den početí Panny Marie (8.12. - svátek má zdůraznit, že Panna Maria byla uchráněna dědičného hříchu, aby se mohla stát matkou Krista, křesťané na tuto skutečnost věřili od prvokřesťanských dob, tento svátek se slavil už v 6. století pod názvem "Početí svaté Anny". Neposkvrněné početí bylo vyhlášeno jako církevní dogma 8. prosince 1854 papežem Piusem IX. Dogma tvrdí, že Marie jako jediný člověk byla počata (svými rodiči) bez dědičné nedokonalosti všeho lidstva - prvotního hříchu. (to jen tak, mimochodem)) se před polednem sjelo nemnoho (Anděl, Antek, Kamo, Kassa, Lazar, Ludva, Maroš, Patka, Šamot) oddílových veteránů na tento avizovaný podnik.

Čtyři dny volna..., tento termín jsem si blokoval v práci snad už v září, s tím, že něco určitě podnikneme.

A pak se to začalo všechno hroutit. Pavučinka byla obsazená a další místa nikdo nezjišťoval ani neobjednával. Poslední možností byla Tvrz. To, jak mi to začala nechtěně komplikovat žena, ani nebudu popisovat. Raději jsem nic nehlásil dopředu. První zmínka byla vydána tuším v diskusi u doplňků. Tam ale nikdo nepotvrdil zájem. Napsali jen ti, co nemohou. No co, v nejhorším to na oddílovce odpískám. Na oddílovce se najednou členové hlásí, že by jeli. Tak to je pěkné. Dáváme dohromady počty. Někteří si to ještě ověří doma a potvrdí. Celkový počet – devět. To je o jednoho víc, než je míst ve dvou autech. Pišta si nebyl jistý, stanovil jsem ho jako náhradníka. Podle situace, když někdo vypadne, pojede on. Jenže všichni potvrdili účast a on se neozval, tudíž jsem to neřešil. Jediný, kdo měl ještě zájem byl Sobík. Dokonce si chtěl přesunout plánovanou operaci. Ale to by asi doma a v nemocnici neprošlo.
Hlavní informace se v kalendáriu objevily v pátek po oddílovce. Odjezd je naplánován na neděli 28.10. v 15:00.

Jen čistě dokumentačně (možná, že zatím...)

Říkal Kamo, že mám napsat něco do kroniky. Do té jejich „osadní“ kroniky. Sedím na Boudě, no – nebudu říkat kde, mnozí se dovtípí. Fouká lehký vánek, oblažuje mě! Přede mnou je na papíru vytisknuta písnička Karla Plíhala! Ano, mnozí se již dovtípili kde to sedím. A v rukách mám „osadní kroniku“. Už ta kronika je „divokým samorostem“, protože veškeré zážitky, fotografie a vzkazy (pokud nejsou prezentovány ještě někde jinde), jsou psány do tabulek obyčejně vázané knihy, kdysi za socialismu sloužící při předávání ubytovacích zařízení ROH – Revolučně Odborového Hnutí.

Já vím, že takové řeči – ve stínu 100. oddílového RODEO, jdou tak trochu mimo mísu, ne-li svatokrádežně! A to i vůči Boudě!! Ale nemějte obavy – „Genius loci“ Boudy – toho místa, kde se jubilejní podzimní RODEO odehrálo, tím nijak nepřišlo k úhoně. Spíše naopak. V mých očích stouplo až na samý vrchol těch nejsilnějších zážitků.

Jak začít, jak to jen vše popsat, jak dostat na papír všechny myšlenky a pocity, kterých bylo tentokrát víc, než bych čekal. Mohl bych možná napsat, byl to neuvěřitelný zážitek, jedna z nejkrásnějších výprav mého života, i když tohle škatulkování nemám rád. Přeci jen jsem těch krásných zážitků měl víc a už bych je na prstech svých rukou nedokázal spočítat. Vždyť i na Velkém Rozsutci jsem byl letos podruhé a oba výstupy pro mne znamenaly hodně.

V březnu tohoto roku jsem podnikl výstup při -16°C s Tonckem. Scenérie, jaké jsem v životě neviděl. Ráno na začátku Jánošíkových dier potkáváme dva Slováky s čelovkama na hlavách. Na můj dotaz, zda se to nedá projít, odpovídají, že se vrací z Rozsutce. Šli se podívat na východ slunce. A tady vznikla ona myšlenka, touha, jednou to také zkusit. Jen najít ten správný termín a pár ochotných lidí, kteří by šli se mnou.