Je rozhodnuto, pojedeme v sedm ráno, o hodinu dříve než obvykle. Kdysi jezdily autobusy ke každému rannímu vlaku, teď už to tak není. Do Košařisk-Milíře toho opravdu moc nejede. Naštěstí všichni ráno vstali – tedy všichni, kteří se na výpravu chystali. Mýval se ještě večer omluvil kvůli horečce. Členů jede nakonec jen pět. Plánoval jsem dvojice, proto musel Infin vypomoci a nastoupit ke Golimu. V Loukách oznamuji první „logickou hádanku“. Otázka zní: „Proč mohu Louky nazvat také Las Vegas?“ Hned upřesňuji, že to není kvůli lehké děvě, která tam pravidelně stává u silnice. Správnou odpověď vyřkne Talík až v autobuse.
Na Milíř nás autobus bezpečně doveze po kluzké vozovce. Už v Bystřici na sněhu uklouzne autobus jedoucí do Nýdku – trochu si pochroumal nárazník a zpětné zrcátko. Asi jsme měli lepšího šoféra.
Na konečné je větrno a sněží. Zima je velmi nepříjemná. Bude to dnes asi krušná výprava.