Mám takové malilinkaté podezření, že cíl dnešního podniku nebyl vybrán náhodně. Zkrátka – Antek navrhnul, abychom zrobili výpravu do Obřího dolu – na legendární oddílové tábořiště (poprvé zde oddíl oheň rozdělal 4. 10. 1964 – to jsem ještě neměl dva měsíce, a Antek necelých šest), bo jsme tam už dlouho nebyli. Pravdu měl „skarbowy“! Například: druhá výprava Třísky, (jedná se o nejstaršího činného Trojkaře), byla do Obřího dolu. A Tříska má u svého jména číslovku 6,7 – to znamená, že v oddíle pracuje šest roků a sedm měsíců. Tak tedy jo. Pojedeme do Obřího dolu.
Jen málokoho napadlo (nikoho!), že Antek se chce opětovně podívat na místo své první výpravy, které byl zúčastněn v Karvinské Trojce. Pozorný čtenář našich stránek se určitě dovtípí, proč tak činí, protože napevno četl Antkův příspěvek s názvem „Karvinská Trojka pokračuje…“ (takový malý nekrolog ke čtyřicetinám svého působení v oddíle). Těm ostatním je to šumafuk.

Ráno škaredě, zamračeno, mokro, zima. Počasí nám jde na ruku. A my jdeme do tělocvičny. Pro výzbroj k nám dovalil Rybařík a odvezl mě i s ní do Ráje. U hlavního vchodu školy je už chumel hochů. Vybízím je k odebrání bedny s kyrlingy, míčů a brašen s florbalkami. Suneme se ke vchodu do spojovací chodby. Pan školník nám otvírá a vpadáme do šatny. Přichází Fili. Aidi už dostal zaváté stopy určené k poslednímu rozhozu.

Dobíhají poslední opozdilci. Převlíkáme se a na povel pádíme do tělocvičny a vrháme se po zavátých stopách. Nástup, prezentace. Rysům chybí nemocný Filo, Tomáš a Shrek na jehož účet se vtipkuje, zda ještě nezametá listí před blokem. Rádce Lišáků je na lyžařském výcviku a Vydrám schází Vítek. Družiny hlásí počet nalezených stop. Vytahujeme velké žíněnky a na rozcvičení honička ve trojicích a hned jdeme na dohrávku buch-buchu.

Včera na oddílovce se při závěrečném nástupu tři hoši, kromě těch, kteří na oddílovce nebyli, přihlásili, že ví, že nepojedou na výpravu. Hepík je po nemoci, což je pochopitelné, ovšem další dva byli rádcové, kteří mají rodinnou oslavu!! No, co k tomu dodat?

V sobotu ráno se u nových eskalátorů v nádražní hale tlačí hrozen lidí a vedle něj již vidím naše hochy. Celkem nás jede jedenáct plus Asuka, Ludvův pes. Rysi jsou zde v sestavě Gorka, Čedar, Mink, Sigi a Kroky, za Vydry budou bojovat Sky, Twist, Rafan a Maty. Přesouváme se na přeplněný perón pátého nástupiště, kde po chvíli zavládl zmatek, neboť přijel pouze jeden vagón. Situaci uklidňuje svým pronikavým až zvonivým hlasem bodrá železničářka.

Ve vagónu s námi cestuje i další oddíl a já později v Domašově zjišťuji, že se jedná o sedmý oddíl skautů, a že mají naplánovánu shodnou trasu s námi. Je jich jen devět (karamba, to zní, jako by nás bylo moc!) a my je necháváme jít před námi.