V roce 935 připadalo 28. září na pondělí. V ten den, brzy ráno, nechal Boleslav zavraždit, před vraty uzamčeného kostela, svého staršího bratra Václava. V roce 2016 připadá 28. září na středu. A ta je volným dnem, neboť slavíme Státní svátek. Tak jsme, jak už bylo dříve v oddíle – a na poslední výpravě, sděleno, vyrazili na bicyklech do okolí města. Cíl byl daný jasně: prozkoumáme objekty lehkého opevnění v Chotěbuzu, zda hoši z Klubu vojenské historie ve dnech výročí „Mnichovského diktátu“, jemuž Den české státnosti předchází, nepřipravují nějakou připomínku.  

A mohu s jasnou myslí prohlásit, neb žádné známky nějaké činnosti nebyly objeveny, nepřipravují!
Jo, a taky jsme se „srazili“ až v 10.00 hodin, protože někteří Trojkaři mají problém se vstáváním v brzkých ranních hodinách. Pak jsme frčeli po cyklostezce do Louk, kolečko kolem kostela a dál k Rybímu domu. A až na druhé křižovatce, u božích muk, jsme odbočili do strání.

Říkal Mona, ať napíšu zápis z výpravy, bo on by to moc rozmazával. A potom by to nikdo nečetl, bo by to bylo moc dlouhé. Tak to zkusím. A budu se snažit, aby to nebylo moc dlouhé. Tak! Za prvé: na Ivančenu se vůbec nešlo, bo bychom to nedali – to říkal Mona. A že ho bolí nohy a nemůže dýchat. A ještě ke všemu hodinky měl pouze Shrek a ten chodil furt vzadu, takže jsme nevěděli, kolik je hodin. Ale Shrek potom chodil aji vpředu. A to jsme už věděli kolik je hodin. Ale pěkně po pořádku.
Rychlíkem jedeme do Svinova a stihli jsme to tak tak! Bo ta paní u pokladny na nádraží se chtěla s Monou stále bavit a nakonec mu prodala jízdenky skoro o polovinu levněji, bo kdybychom jeli jindy, tak to už by nešlo. Nebo tak nějak to bylo. Jo, a taky jsme jeli od prvního toho, jak odjíždí vlak. Pěkně to jede, jsme v kupéčkách a někdo, už si nevzpomínám, se chce stále zamykat. Jenom Jack ne, bo stojí na chodbičce s Monou a dívají se do kraje. A potom ve Svinovš přesedáme do vlaku na Frýdlant.

„Naprosto pohodový podnik, naprosto „libové“ cyklobraní, naprosto vstřícné počasí, dokonalá idyla“ – tak takhle začíná zápis z cyklobraní, avšak z minulého tábornického roku. Pravda, letos slovo „libové“ bych tak trochu pozměnil na slovo „prorostlejší“, obzvláště pasážemi z lužních partií „Nivy Olše“, hlíny na Velkých lánech a kostrbatou stezku před samotou Bezdínek, ale jinak všechno souhlasí.
Zlatým hřebem cyklobraní bylo koupání na navigaci Olše za dětmarovickou elektrárnou. Moc se mi do toho nechtělo, ale jednou se napsaly do výstroje plavky, tak je bude nutno použít. Co by si potom pomyslela ta maminka, co mi žalovala, že syn neví – kdy se jede, kam se jede – ale to, že má mít plavky, to ví naprosto přesně?!
Také jsem si uvědomil, že jsem se letos ve volné přírodě ještě nekoupal, (nepočítaje tábor). Bylo by tedy vhodné to napravit.