„Když to slunce tak svítí do těch očí ani mě nepřekvapuje, že může dojít k nějaké dopravní nehodě!“, plácá Lála. To slunce, toho velmi chladného rána, opravdu valilo do naších očí a celou cestu na kolech do tělocvičny nás doprovázelo. Z Petrovic k Tesarčíkovi, pak dále ke kasárnám – kolem pískovny – přes „Mizerov“, až na točnu autobusové linky číslo 9, dnes 519 – bacha, ale to je už v „Ráji“. Polovina oddílu je zde. A ještě nějaký „rybízák“ v půlčtvrtečním kabátu, kraťasech a s čepicí „bekovkou“, se tu poflakuje. Málem mě oblilo, když mi ruku podává a já poznávám, že je to Sob! Cpu do sebe marmeládový koblih, to abych se uklidnil.
Ta výprava mě moc bavila děkuju za ni. Jak nás...
DanKam těm skautům ze Skaličky zmizel ze znaku pes?...
MOnaMoc zajímavý článek „Heydrichův mercedes našli ve...
MOna