Ráno je na nádraží devět členů, Mona, Lála, Infin a já. Ostatní členové se tak nějak omluvili.
Věkový průměr si ani netroufám spočítat. Oddíl je tuze přestárlý. Cestou na Skalku, kdy jsem šel v podstatě jen s dospělými hochy, jsem to s nimi rozebíral. Další rok všichni musí do vedení oddílu, anebo z oddílu odejít a účastnit se akcí jen jako hosté.
Už po několikáté při placení jízdenky zažívám nepříjemné chvilky. Slevový program ČD je tak šikovný a kombinačně různorodý – prostě jednou storno jízdenek, rozsáhlá debata a pak nějaká prapodivná sestava jízdenek. Ve vlaku už průvodčí vyžadují průkazky, tak jen trnu, kdy ještě doplatím nějaký bonus.
Na perónu potkáváme Bubáka s jeho novým elektrokolem. Na nástupu vysvětluji všem, jak funguje rotační, kódový zámek a jakou má číselnou kombinaci. Ve vlaku se každý pokusí na čas zámek otevřít.