Ráno je na nádraží devět členů, Mona, Lála, Infin a já. Ostatní členové se tak nějak omluvili.
Věkový průměr si ani netroufám spočítat. Oddíl je tuze přestárlý. Cestou na Skalku, kdy jsem šel v podstatě jen s dospělými hochy, jsem to s nimi rozebíral. Další rok všichni musí do vedení oddílu, anebo z oddílu odejít a účastnit se akcí jen jako hosté.
Už po několikáté při placení jízdenky zažívám nepříjemné chvilky. Slevový program ČD je tak šikovný a kombinačně různorodý – prostě jednou storno jízdenek, rozsáhlá debata a pak nějaká prapodivná sestava jízdenek. Ve vlaku už průvodčí vyžadují průkazky, tak jen trnu, kdy ještě doplatím nějaký bonus.
Na perónu potkáváme Bubáka s jeho novým elektrokolem. Na nástupu vysvětluji všem, jak funguje rotační, kódový zámek a jakou má číselnou kombinaci. Ve vlaku se každý pokusí na čas zámek otevřít.

Jako každá pracovní výprava... 
I přes nepřízeň počasí spousta odvedené práce a mezi pracemi skvělá zábava. Kamo slaví opožděně svou padesátku (narozen 16. února před půlstoletím).
Práce - posekána celá louka. Sekalo se i v dešti. V pátek seká Dan, v sobotu se u sekačky vystřídalo více lidí. Stala se i neuvěřitelná věc, sekal dokonce Kelvin. Vždycky přijede na pracovní brigádu s tím, že on nepřijel pracovat. Tentokráte mu to asi poprvé nedalo. Když mohou pracovat dobrovolně i inženýři z Prahy, proč by nemohl karvinský chachar.
Oprava latriny - veškerý materiál a zároveň dopravu zajistil Maroš. Nové plechy na střechy dodal Jirka Nádvorník. Na opravě se podílel Patka, Maroš, Miki, Bubák, Kassa a Toncek. Ostatní čistí les od větví a tvoří přírodní stěnu tak, aby latrína nebyla z cesty tolik vidět.
Ursus a Dan také nařežou nějaké dřevo.

...a pak už jen ta kytara, zpěv a volná zábava.