31. ledna 2025 (pátek)
Vyjíždíme v 9:00, operativně, každý je nabrán u svého bydliště. Naše auto musí ještě nakoupit potraviny v Mohelnici. Infin se proto rozhodl vyrazit s lehčím zpožděním.
V Kaufu zjišťujeme, že ajvar je jen pálivý. Volám proto do škodovky Infina s návrhem na koupi jiné, výborné omáčky. Nepřichází v úvahu. Oddílová pochutina ajvar musí být. Ajvar jsem kdysi vůbec neznal, nezná to slovo ani word a furt mi to opravuje na avar. Chuťově kečupový humus, ale Infin to v oddíle prosadil a teď se obětovali a zajeli nakoupit ajvar do Globusu.
Nečekané a větší překvapení než ajvar byl padnutý strom, spíše trojstrom přes příjezdovou cestu k Tvrzi. Naštěstí v místě spodní louky. Jenže stromy ležely až do poloviny louky. Poprvé jedu přes tuto louku. Trocha strachu tam bylo, ale projeli jsme a později i Infin a Maroš.
Snažíme se okamžitě rozdělat oheň, teplota ve Tvrzi je lehce nad nulou.
Po příjezdu druhého auta rozdělujeme práce. Úklid půdy, zajištění vody na všechny dny, stáhnutí a nařezání dřeva a příprava bramborového salátu.

Dlouhé roky už je to od poslední návštěvy Hasičského záchranného sboru v Ostravě. Je to už tak dlouho, že ani Větroň, náš průvodce, není u hasičů. Pracuje hned vedle, jezdí se sanitkou a se svým hasičským týmem má stále dobrý vztah. Nyní jsme zde byli potřetí a předpokládám i naposled.
Na parkovišti u HZS na nás čeká auto s Infinem, Kubkou, Honzou, Lupenem a Fildou. Já vezu Mývala, Talíka a Goliho. Po oddílovce se vrátily horečky Matějovi, a tak svoji účast musel zrušit. Přidává se k nám ještě kolektiv mojí dcery s malými dětmi. Taky jich mělo být podstatně víc, ale nemoci řádí.

Vše začalo vlastně tím, že jsem ve výhledu prosincového kalendária neuvedl výpravu, která měla být právě tuto sobotu. V lednovém se již objevila jako dobrovolná. A dopadlo to nakonec ještě trošku jinak. Naplánoval jsem přespání v klubovně spojené s pracemi na klubovně s tím, že v neděli půjdeme na laser game a na driftovací motokáry. A jako bonus jsem na večer na hodinu rezervoval kluziště v Hlubočkách.

V klubovně zůstávalo přes noc 13 borců. V pátek s námi v klubovně pracoval i Gorka, v sobotu dopoledne se připojil i Sky. Jedinou kaňkou na jinak povedeném podniku tak bylo onemocnění Nereza.

Z 4459 fotek jsem vybral následující, leč z bruslení nemám ani jednu. Třeba někdo fotil...!

Sněhová výprava na Skalku a Severku.
Z přihlášených na výpravu nedorazí pouze Goli. Ranní vstávání bolí. Filda a Matěj se pro nemoc omluvili.
V týdnu jsem nervózní, po napadnutém sněhu má přijít obleva a následně zase sněžení. Ve čtvrtek mi odpoledne ukazuje teploměr 13°C. Vysoké teploty jsou i na horách, sleduji webkamery na Severce a sníh jde rychle dolů. V pátek je zvrat počasí, mrzne a sněží. Vydatné sněžení má přijít teprve až v sobotu večer. Chvíli uvažuji, zda výpravu nezrušit, ale co, pojedeme, uvidíme.
Poprvé jedu novou vlakovou soupravou RegioPanter. Oddíl už s ní jednou jel na některou výpravu s Infinem. Obsadíme hned první místa skoro u strojvedoucího. A stále stejný nešvar, hoši si sednou a nehodlají se nijak odstrojit. Někteří si nechali i čepici, rukavice a na zádech batoh. Pokaždé mne to lehce, ani neudiví, ale spíše rozčílí.

Přijíždím k tělocvičně, a co nevidím – paní Geschwinderová je tu. Že by mi včera podala nepřesné informace? Ne, je to prozaičtější, její dcera zapomněla v tělocvičně mobil…

Hoši ze Slatinek hlásí zpoždění. Ještě než odstartuje program, Dan mi ukazuje ploštici a za chvíli bonbónek na chodbě. Asi má pocit, že to potřebuji vědět! Uklidíme později…

Již zavedeným úvodem jsou Zaváté stopy a Jirásko. Známky za Jirásko získali Kayak s Pavláskem v prvním kolem, Maty a Dan v druhém kole a překvapivě Paolo s Bubnem ve třetím kole.