
Na nádraží jsem dorazil se zpožděním jako poslední. Zbylých šest účastníků, Infin, Mýval, Talík, Kubka, Honzík a Lupínek na mě už čekalo. Jedeme vlakem jen do Třince, odkud budeme pokračovat autobusem. Infin dal hochům na výběr z několika cílových chat, už ve vlaku vedl Ostrý, na kterém jsme se definitivně shodli i později.
Původně to měla být být společná výprava našeho oddílu a skautů od Poutníků. Ovšem došlo k jedné nečekané změně a od Poutníků jela drobotina, rozuměj vlčata a světlušky.
Výprava byla v podstatě bez programu, bobovací. Tuto kratochvíli jsme provozovali na nepříliš zasněžené bývalé sjezdovce v Domašově nad Bystřicí. Zpět na vlak jsme šli přes kopec, kde jsme se napojili na moravskou část Svatojakubské stezky. Jelikož jsme měli ještě poměrně dostatek času do odjezdu vlaku, zašli jsme se ještě podívat na místní hřiště...

„Ty si kupuješ boby? Vždyť ti bude za čtrnáct dnů osmnáct let.“ zeptal se spolužák Mývala.
Podle mne pořád lepší než flašku rumu.
Nebudu psát dlouhý zápis, prostě klasická, bobová výprava na Skalku. Plán je jasný – nahoru na chatu Skalku, polévka a sjezd dolů.
U prvního testování jízdní dráhy se potkáváme s Rybaříkem a jeho belgickým ovčákem.
První testovací jízda. Mýval vyráží na svém novém bobu. Po pěti metrech předvádí parádního eskymáka. Na rovné, skoro uježděné cestě.
A ta kudlanka je jako kde?...
KassaTož jednoduše a pěkně jsi to napsal....
Macopěkný zápis a děkuji za tábor
TalíkNebuď smutný, já to čtu pravidelně, jen tu nic...
Meďák6599 - 182 - 17 - 5 - 2
6599...
Kassa