Na zasněžené louce před vesnicí stojí bubeník ve starém, ale dobře udržovaném kabátě. Zabubnuje, počká až se lidé začnou scházet, rozbalí zprávu a začne svým hlubokým hlasem číst:

“Pozor, pozor, naši princeznu unesl drak,
pan král proto na vědomí dává,
že kdo ji osvobodí,
toho čeká odměna vskutku královská.

Hrdinové, princátka, hloupí Honzové a chytré Jarmily
na hrad spěchejte a princeznu se hledat vydejte.”

Advent už je v běhu a mě se do rukou dostal šifrovací adventní kalendář. Původně jsem jej nechtěl pouštět dál, ale protože mnohé šifry jsou celkem příjemné a během roku vlastně nepoužitelné, posílám odkaz pro všechny (zájemce). 
Nejúspěšnější řešitelé snad získají nějakou odměnu. Přinejmenším jim zůstane dobrý luštitelský pocit. Šifrovací adventní kalendář je určen pro Karvinskou i Olomouckou Trojku a samozřejmě pro každého, kdo si jej stáhne a budě luštit a řešit. 
Přečtěte si dobře návod, je tam jasně uvedeno, že dětem mohou pomoci s řešením rodiče. (Pitris, nemusíš kvůli tomu za maminkou).

Zápis z výpravy provedl Čedar. Posuďte sami, jak se mu povedl. Díky, Čedare!

Ve středu nám Kassa přes WhatsApp oznamuje, že kvůli zhoršující se epidemiologické situaci neproběhne Podzimní Rodeo během plánovaného přespání v klubovně z pátku na neděli. Místo toho v pátek proběhne normální oddílovka, na které Rodeo zahájíme a pokračovat budeme v sobotu na jednodenní výpravě do Domašova.  

Bohužel na oddílovce zjišťujeme, že ani tuto variantu uskutečnit nemůžeme, neboť nás dorazilo sedm. Zbylých deset hochů je omluveno (karanténa, nemoc). Nezbývá nám nic jiného než Rodeo odložit na dobu neurčitou. Kassa se nás ptá, jestli chceme jet v tomto počtu zítra na výpravu. Všichni souhlasí, a tak je rozhodnuto – na výpravu pojedeme!

Zápis z výpravy napsal Talík. Berte prosím v potaz jeho věk (10 let). Mě tam chybí více osobních pocitů a zážitků. Myslím, že jich bylo hodně. Desetiletý chlapec ale vidí svět svýma očima a neutkvějí mu v paměti věci jako mně. Pod čárou proto připíšu pár svých postřehů a doplňujících informací. V Talíkově zápise jsem doplnil jen věci v závorce. Také jsem vyměnil obrázek řešení hlavolamu z vlaku, za zadání. Takhle si jej můžete vytisknout a vyzkoušet i vy ostatní.
                                                                                                         Děkuji Talíku.

Výprava s Cecilem
Tato výprava dostala název Výprava s Cecilem, protože tady opravdu byl a Antek říkal, že to je dobrý nápad. (Cecil byl na výpravě naposledy v roce 2019. Vstup do oddílu 2017. Všechny jeho výpravy by se daly spočítat na prstech, možná i jedné ruky).

Kapitola 3 - 5

Nejdřív jsem si Kaliforňany pískal na plné pecky, potom, jsem ten zvláštní nápěv začal broukat polohlasně a nakonec jsem si ho bzučel jenom pro sebe, víte jak, to trochu pohnete bradou, docela malinko, a v tu ránu vám zalehnou uši - no, a teď si bzučíte melodii v sobě, máte úplně sevřené rty, a přesto vyzpíváte každý tón. Lidi o dva kroky dál neslyší nic, ale vám se až třesou bubínky, ta písnička vám duní v celé palici.

Když jsem spatřil u Čedara popsaný první A4 list z dění na výpravě, požádal jsem ho, zda by nenapsal celý zápis z Podzimního RODEA pro naše stránky. Trochu se mu orosilo čelo, lehce začal koktat, že neví, neumí, ještě nikdy... Ale já umím lidi přesvědčovat a musím se pochválit, byl to dobrý nápad. Posuďte sami. Děkuji Čedare.  
Výprava bez Chocapicu  (zápis provedl Čedar)
Po páteční oddílovce se bavím s Kassou, jestli o podzimních prázdninách proběhne dobrovolná výprava, která byla uvedena ve výhledu na říjen, ale v kalendáriu je uvedeno jen volno. Sděluje mi, že výprava neproběhne. Navrhuje mi, že bych se mohl domluvit s Antkem, jestli nemohu jet s nimi Tvrz. Tohoto návrhu využívám a hned po oddílovce píšu Antkovi. Ten s tím nemá problém, a tak mu, rozradostněn jeho odpovědí, odepisuji, že mě můj táta ve smluvený čas přiveze.

Děkujeme

Stalo se to 28. července, před večeří...
Jezdím na toto tábořiště mnoho let, vlastně si ani nedokáži vzpomenout, kdy jsem zde byl poprvé. Viděl a zažil jsem na tomto místě spoustu krásných chvil. I těch padajících stromů v údolí bylo nepočítaně. Teď to ale bylo trochu jiné. Při vichřici, která přišla opravdu nečekaně, jsem běžel z lesa do tábořiště a vedle mne letěl obří smrk, směrem do lesa. Musím uznat, že to nebyl zrovna suprovní zážitek. Možná ve filmu ano, ale v reálu mi to jednou stačilo. Spolu se mnou si to prožili ještě Jaryn, Infin a Startér. Ostatní byli včas schováni ve Tvrzi.
Celé to trvalo jen pár minut. Chvíli jsme to vše rozdýchávali, Startér šel hledat na louku své boty, které v úprku z lesa ztratil. Poprosili jsme ho, ať se mrkne na naše auta, zda tam nespadla nějaká větev. Zakrátko přichází a sděluje nám, že máme na všech autech spadlý strom. Tak nějak jsme mu samozřejmě nevěřili. Chyba...!