Na nádraží Olomouc město, tedy u klubovny, se nás sešlo poměrně dost. Vlastně kromě Kayaka a Nikiho všichni. Štěpánovi se udělalo nějak ouzko, popotahuje a nechce s námi jet, respektive se nechce rozloučit s rodiči. Nakonec jsme se dohodli, že to zkusí a v případě potřeby zavoláme jeho tatínkovi a ten by si ho někde vyzvedl. A dobře jsme udělali, protože Štěpa byl po celou výpravu naprosto v pohodě!

Nastupujeme tedy do Regionovy, dokonce si i většina kluků sedá. Panu průvodčímu zabralo dvě zastávky, než z jeho příručního strojku “vylezl” patřičný cestovní doklad. Skoro to vypadalo jako by hrál nějakou digitální hru. Ale byl vstřícný, hledal nejlevnější variantu…

Nestydím se za to, že se mi slzy do očí tlačí, když vzpomenu na chvíli, kdy do „Údolí Věčného mládí“ – na Věžnickou TVRZ, dorazili naší dva oslavenci – Sašenka a Grifin. Čekala na ně spousta chlapců, chlapů a dědků. Nejmladší snad šestnáctiletý, nejstarší si odškrtnul jednasedmdesátý křížek. Několik desítek – co desítek? – více než šedesátka gratulantů (a méně než málo hostů a dětiček), se těší na příjezd dvou neobyčejných lidí. Manželů, co věnovali značnou část svého života nám, úplně cizím chlapcům – a těch „úplně cizích chlapců“ je více než půldruhá tisícovka.

Nejsou zde všichni! Někteří nemohou – z jakékoliv příčiny – zdravotní neduhy, pracovní zaneprázdnění, velmi důležité rodinné podniky. Jiní nevědí – nikým nebyli zpraveni, malá část z principu (co si budeme namlouvat), nechce vědět. A zbývá poslední „družina“ – její členové už nejsou mezi námi! Ti zasednou k slavnostně zapálenému táborovému ohni tam někde „nahoře“. A snad zazní i „Jižní kříž“.

Vždycky mě fascinovala planeta Mars, a stále se tak děje. Schiaparelliho kanály – snad Valles Marineris, polární čepičky kysličníku uhličitého, Terra Cimmeria, Syrtis Major, Rima Tenuis z Běhounkova románu, nejvyšší hora Sluneční soustavy – Olympus Mons (21 287 m/n. m). Jeho dva měsíce Phobos a Deimos - Strach a Hrůza. Nikdy jsem nechtěl letět na Merkur, ani na Venuši. Je tam moc velké horko. Lunu (rozuměj Měsíc), jsem si odpustil, tam bude velký nával. Ale Mars – to je jiná pečínka. ostatně nejvíce sond ze Země vyletělo právě k Marsu. (Nebo se mýlím?)

Jupiter je plynný veleobr, snad Io, Europa, Callisto nebo Ganyméd – jeho čtyři největší měsíce, co jsme letos nespatřili, (ačkoliv hvězdářský dalekohled byl připraven). Následující Saturn se svými měsíci a Uran a Neptun jsou už moc daleko. A pro mou generaci ještě Pluto se svými měsíci Charón, Nix, Hydra, Kerberos a Styx – tak to už je ale opravdu moc daleko.

Tuto hru vymyslel Howard Garns v roce 1979 a publikoval ji v pod názvem „Number Place“. Své velké obliby se dočkala v Japonsku. O dva roky později dostala hra jméno "SUDOKU", je to zkratka ze "súdži wa dokusin ni karigu", což znamená japonsky něco jako číslo v políčku nebo číslice samostatně stojící.

Po částečném uvolnění pravidel Protiepidemického systému ČR (PES), které umožnilo pobyt 10 osob ve vnitřním prostředí budov, jsme odehráli prosincové DOD - turnaj v ping-pongu.

Jsem rád, hoši, že jste si vše odřídili sami - i družinové turnaje, i ten finálový. Zde je přiložena konečná tabulka.

Snažím se v době covidové, (ale i mimo ni), trénovat trochu mozek. Jednak mne hlavolamy a šifry vždy přitahovaly, ale také se obávám alzheimera a toto prý pomáhá.
A tak řeším sudoku, různé hlavolamy, křížovky, šifry a podobné kratochvíle.
Nedávno jsem narazil na šifru, která mne trochu rozhodila. Žádné zadání, teda ten obrázek je zadání, spíše tedy žádný doprovodný text. Jen nadpis „Šifra“. Koukám na to, a nic mne nenapadlo. Tak jsem si řekl, že odzkouším, zda jsem jen já tak slabý v luštění.
Zkuste se podívat sami, jestli s tím hnete. Pokud mi do týdne nikdo nedodá řešení, zveřejním, co je zašifrováno a nechám opět na vás, zda přijdete na způsob šifrování.
Odpovědi prosím na můj email, whatsapp nebo SMS.
Abych vás trochu navnadil: Všichni, kdo dodají správnou odpověď, budou zařazeni do slosování o hlavolam značky Hanayama z Japonska. S výběrem mohu poradit, mám jich doma přes třicet kousků.
Řešit může kdokoliv. Olomoučáci, karviňáci, starší členové, rodiče, bratr, sestra... Do slosování zařadím z rodiny jen jednoho zástupce.
(Jste-li sourozenci aktivní v oddíle, jako třeba Séba a Startér, nebo Maty a Kroky, tak pokud vyřeší oba, do losování jdou oba dva.)

*zdroj neuvádím, doplním po soutěži

Děkuji všem, kteří šli se mnou. Jedna z nejpěknějších a pro mne fyzicky nejsnažších výprav na Velký a Malý Rozsutec.

Nechávám prostor pro jiné písaře (Sobík, Sysel), zda budou ochotni provést nějaký hezký zápis. Já už zde byl opravdu nespočítaně. Navíc jsem teď víc než po přírodě, koukal po holkách. A že bylo na co koukat. Věkem je ten záběr hezkých holek stále větší, ale tohle mladší zatím nepochopí.

Můj zápis je pouze ve fotografiích.
 

Z osmnácti členů oddílu se nás sešla polovina. Ano mnozí se omluvili, ale i tak se mi ten počet moc nelíbí. Takový krásný, slunečný den. Třeba nás příště pojede více, až bude pršet.

Zpět k výpravě. Na nádraží už musíme mít všichni roušky. Také ve vlaku. Průvodčí několikrát napomínal cestující, že ji nemají správně nasazenou, případně že ji nemají vůbec. Od nás naštěstí nikoho.

Už téměř týden mi ta cedule oznamovala, že po cestě kudy chodím se Sirem na procházky do polí, a dál přes les – až k železničnímu přejezdu, (kde já čekám na nákladní vlak a Sir v jetelišti hrabe jámy), pojede kavalkáda zemědělské techniky. Proto zde nebude v tento čas radno parkovat, neboť taková několika metrová kosa kombajnu může ulomit zrcátko, no nedej bože, poškrábat lak karoserie. Žena mě sice lákala do Hranic, že budu moci vyvézt praneteř pod železniční viadukty – odmítl jsem. Počkáme si se psem na traktor „Honza Jelen“, který šoféruje chlapík, co na nás vždy mává.

No, že to bude taková sláva, tak to jsme nečekali. Po půl čtvrté odpolední se všude rojí množství natěšených lidí. Na přechodu hlavní cesty před „pizzerií SALVE“, kde je narváno, už stojí hlídka v reflexních vestách. Snažím se vyzvědět, kdy to vypukne. Že už jedou! Vracíme se tedy se Sirem k poli. Křižovatky jsou zaplněny domorodci, kufěrkořami, a dětičkami. Zdravím se se sousedy.

Oddílová činnost v nastávající sezóně.
Televize a naše vláda nás neustále mate a vydává rozporuplné příkazy a nařízení. No, ale k věci. Mluvil jsem zatím jen s ředitelkou školy U Lesa (a také s novým školníkem). Přístup této školy je vcelku vstřícný, dlouhodobé „partnery“ mimoškolní činnosti nechtějí moc omezovat.
Florbal začíná hned v úterý 1.9.2020. Nesmíme jen používat šatnu, protože už ji po nás nemá kdo vydesinfikovat. Možná budeme muset také počkat, než ze školy odejdou tenistky a pak tam teprve vstoupit. Uvidíme…

Nový školník bydlí v Karviné Hranicích a už se moc dobře na soboty netvářil. Ředitelka nabídla spíše ekonomku školy, která bývá v soboty často v kanceláři. Tak jsem zvědav, jak to půjde a zda bude k dispozici i nářadí.