Pro nás v netradičním, nedělním, lehce mrazivém, ránu se scházíme před zadním vchodem do areálu školy - u jídelny. Xury volá, že přijede "o něco" později, neboť mu ujel autobus. Přibíhá "za pět devět". V devět přijíždí Kay s Kayakem, ale bez Skye, jenž ochořel. Je nás tu třináct hochů, plus Filda - bratranec Krokyho a Matyho, a také Olpran s Kayem, zástupci Modrých racků. A prý ještě přijde i Gorka senior...

Jen paní Geschwinderová, která by nám měla otevřít, stále nikde. Nemůžeme se dostat ani do areálu školy ani do tělocvičny. Telefon má nedostupný, co teď? To je situace... Trapně působí novotou zářící cedulka na oplocení, která hlásá, že areál školy se otevírá ve 13:00... To jsou ale blbé fórky!

Nebudu psát o tom, jak jsme se sešli. A jak pokračovala cesta. A co jsme všechno viděli, a co jsme všechno míjeli. A nebudu psát ani o tom, kdy byl tento podnik vyhlášen. A kdo se na něj přihlásil, a co všechno se na diskusi přemílalo. A kdo nepřijel, protože z různých důvodů nemohl, i když prvotně mohl, tak o tom se také nebudu zmiňovat.

Patka se dovalil na oddílovku, zrovna jsme skončili. Za chvíli tu byl i Maroš. Hoši nám z půdy shazují „slamáky“ a už je tu Kelvin se svým autobusem. S Marošovy dodávky se přímo před školou přendávají motorové pily a další technická výzbroj. Maroš parkuje dodávku u kolegy, přibíráme Kama a valíme na Petrovice. Zatímco pes šmejdí kolem auta a zkoumá, kterými dveřmi by nastoupil, spravuje Maroš za asistence Patky Kelvinovy přední světla. A už jedeme, na první benzínce kupujeme dálniční známku.