Pryč tam jsou ty zlatisté chvíle poslední výpravy na Soví vrch. Zahrabaný Véna v mědi bukového listí. Ale to bylo v lednu roku 2014, leželi jsme na sluncem vyhřátém asfaltu. Dnes však jiný pes kokršpanělský s námi běží. Přesto můžete na něho volat stejným jménem. Ale Véna tu s námi není, ačkoliv by měl být! Onďase, jeho mladšího bratra, jsme mohli dnes do závějí bukového listí zahrabat. Na té posvátné hoře starých Slovanů – a protestantů, zahrnout, zafúkat. Sněhu je poskrovnu, ale je tu, zem je zmrzlá. Ale Onďas tu není. Také tu nejsou, kdo vlastně tu není? Nemíním to nijak řešit. A je mi to vlastně (no, není mi to!! – ale, co má dělat?), lhostejné! Ano, je mi to lhostejné, protože jinak bych se z toho musel zbláznit, kdybych si to k srdci bral! Já jsem viděl krkavce, snášejícího se z větvoví, lišejníkem obrostlých, starého jasanu. Na posvátné hoře starých Slovanů. A do uší i hudba Tomáše Kočka mi zní. Kde jsou ti synci z „trampské osady Sov“? Jářku, vždyť já jsem tu byl poprvé s Grifinem před 38 roky.

Před oddílovkou jsem si připravil foťák, ouha – baterie „zkapaly“, nu což, dobiji je v klubovně. Venku je zataženo, mokro a chladno. Před chvíli poprchávalo, nyní dokonce padá i nějaký sníh, či co to je? Těšil jsem se do tepla naší klubovničky, a na kole jsem se probíjel do Ráje. Před klubovnou, čtvrt hodiny před zahájením, zevlují Séba a Startér. „Ne, ještě nikdo tam není!“, odpovídají na můj dotaz. To je zajímavé. Před týdnem dostali rádcové klíče od klubovny a ještě nikdo z nich tam není?

Než jsem stačil v tělocvičně rozházet zaváté stopy, je už klubovna zpola zaplněna, i Antek přichází. Bereme výzbroj, ustrojeni už jsme a mažeme do tělocvičny. Probíhá zběsilý sběr zavátých stop. Nástup. „Hele, kde je družina Rysů?“. V jejich řadě se choulí pouze Páťa a Séba, omluven nikdo! Lišákům chybí omluvený Sysel, Vydrám Vítek. Ale co je s Vénou, Vendym a Špejlíkem, nevíme. To zase budou báchorky. Na rozcvičení bojovka „pešek a míč“, následuje „jirásko“, což jsem vůbec nepostřehl kdy se změnily, ale dorazivší Dodo ano, a hned se zapojuje do hry.

Následuje dělení oddílu na dvojice – "na duetky". To budou zajisté nějaké rozčilující závody dvojic, Antkem připravené. A taky že jo!

Na druhou tělocvičnu se nás sešlo na naše poměry hodně. Bylo to hlavně díky účasti i nečlenů, tedy hochů, kteří nevyvíjí pravidelnou činnost v našem oddíle. Z daleké Prahy nás přijeli posílit dvojčata Qéčko a Jéčko (Honza). Hepík vzal s sebou na tělocvičnu svého kamaráda Romana, jenž u nich trávil víkend. Nadík přivedl bratra Vojťase a bratra Kayaka dovedl také Sky. I Modří racci měli silné zastoupení Kassa, Ludva, Olpran, Kay a Gorka. Bystřejší čtenáři se jistě dovtípí, že se jedná o tatíka Gorky, podrádce Rysů! Z aktivních členů chyběli Xury (rádce Rysů - bez omluvy!!), Mink, který měl páskování v Capoeiře, Kroky, který je po otřesu mozku a omluvený Čedar. Double je již druhý měsíc pro oddílovou činnost "nezvěstný", ačkoli maminka stále ujišťuje, že bude i nadále chodit. No nevím

Jako psát o tom, jaké bylo ráno počasí, či v jakém rozpoložení jsem se do školy U Lesa ubíral, to dnes nebudu. Zkrátka jsem se hned po příjezdu převlékl a mazal do tělocvičny rozhodit více než stovku zavátých stop. Antek odpaluje hrozen hledačů a ti se vrhají do tělocvičny pátrat po fragmentech Franklinovy expedice. Ještě před zahájením se řeší nesmyslná potyčka na kruzích. Nevím zda v tom měl prsty Páťa, či Dalmi.

Družiny hlásí počet nalezených stop - Rysové 46, Lišáci 62, a Vydry pouhých 26. Jak by ne? Z devíti Vyder, nejpočetnější družiny oddílu, stojí na nástupu pouze tři hoši – Mates, Vítek a Startér. Jak tristní obraz. Oči všech Trojkařů se na ně upírají – jak chcete hrát? Jak chcete bojovat? A rozhodčí na ně taky své zraky upírají s výmluvným dotazem, jak máme vaše zápasy řídit? Tohle je naprosto neřešitelná situace! Ovšem, vyřešit ji musíme, přece nepůjdeme domů?