Chtěl jsem tady dopředu napsat nějakou tu číslici. Že, kolikátý, a kdesi – cosi. Či, kýho výra?  Ale jádro pudla je někde jinde. A tam je i ten „zakopaný pes“. (Nebo to byla liška – kdy ten nezbedný pes, (což se dalo očekávat! – což se přímo nabízelo!), ji vyjme vyvařenou z esšálku a kdesi si ji ukryje?) Snad bude hlava lišky Bystronožky někdy příště, některým „osloveným“, nalezena. A už nově – Bystrouška přijde mezi nás a „vyhaslými světly“ bude sledovat naše počínání v jejím kraji.  

Pozorný čtenář určitě porozumí, pozorný čtenář k tomu určitě dojde. Pozorný čtenář se určitě zeptá. A pokud to vše vylíčím tak, jak to bylo, s tím, že převážná část je mi utajena, (a ta druhá, díky mé lenosti, ležérnosti a nezodpovědnosti, není dotažena do konce!), tak to bude naprosto epické. Doopravdy - tak, jak to tvrdil Jindřich Kačaba! Neboť „epický“ znamená – výpravný, dějový. A tím, bezpochyby, letošní tábor byl! Ostatně, o tom psal i pan Antek.