Tábor odvážných
Dnes je slovo epický používáno (a nadužíváno) mládeží ve významu skvělý, úžasný, velký, neuvěřitelný bez jakékoli smysluplné vazby na skutečný význam tohoto slova.
Kdybych měl tábor hodnotit jedním slovem, použil bych právě tento výraz. Přišel s ním Donut, já si jej dnes jen vypůjčil.
Když jsem mluvil s Meďákem a Šamotem, řekl jsem jim, že to byl skvělý tábor. Prý to říkám vždycky. To ale určitě není pravda. Byly tábory, kdy jsem byl spokojen, tábory, které u mě upadly v zapomnění, ale také tábory, kdy jsem byl rád, že to máme za sebou.
Nemám přesně spočítány všechny své tábory, ale jsem někde kolem čtyřicítky. Vynechám-li své první, „dětské“, považuji tento tábor za nejlepší ze všech.
Je spousta kritérií, podle kterých bych mohl hodnotit, ale vždy to skončí u stejného zdůvodnění.

Chtěl jsem tady dopředu napsat nějakou tu číslici. Že, kolikátý, a kdesi – cosi. Či, kýho výra?  Ale jádro pudla je někde jinde. A tam je i ten „zakopaný pes“. (Nebo to byla liška – kdy ten nezbedný pes, (což se dalo očekávat! – což se přímo nabízelo!), ji vyjme vyvařenou z esšálku a kdesi si ji ukryje?) Snad bude hlava lišky Bystronožky někdy příště, některým „osloveným“, nalezena. A už nově – Bystrouška přijde mezi nás a „vyhaslými světly“ bude sledovat naše počínání v jejím kraji.  

Pozorný čtenář určitě porozumí, pozorný čtenář k tomu určitě dojde. Pozorný čtenář se určitě zeptá. A pokud to vše vylíčím tak, jak to bylo, s tím, že převážná část je mi utajena, (a ta druhá, díky mé lenosti, ležérnosti a nezodpovědnosti, není dotažena do konce!), tak to bude naprosto epické. Doopravdy - tak, jak to tvrdil Jindřich Kačaba! Neboť „epický“ znamená – výpravný, dějový. A tím, bezpochyby, letošní tábor byl! Ostatně, o tom psal i pan Antek.

Ahoj Mono!
Zdravim te. Byl jsem nedavno na Eigeru s Kamaradem. Bylo to dost dobrodruzne. Tak me napadlo poslat mensi zapis z toho, co sem zazil a co mi to pripomina. Precti si to a rozhodni, jestli to chces dat na Oddilove stranky. Nechci se chlubit, prinejlepsim jen nekoho inspirovat.             Zdravi Ruza!
P.S. gramatika stoji za nic. Ale me to neva. A taky tam nejsou hacky a carky. Nemam ceskou klavesnici.
Tak takový mail jsem nedávno dostal. Od Růži (podrádce Vyder), který už několik (hodně) let žije ve Švýcarsku. Poslal mi zápis z výstupu. A protože se mi líbil, a Růža souhlasil s jeho zveřejněním, (ačkoliv jsem ho varoval, že před táborem mám takové křečové stavy hnutí mysli, že nevím, nevím, zda to stihnu vyvěsit!), nedalo mi to. A když mi Růža na moji žádost poslal i několik fotografií, nezbývá mi nic jiného, než se s vámi podělit.

1.den – pátek 22. května 2020 – Páteční obloha je ještě nádherně modrá, slunce svítí a hřeje. Předpověď počasí, ze všech zdrojů, je ale daleko jiná, horší. V sobotu od rána má vydatně pršet, a to na celém území naší republiky. Hlad po nějaké společné výpravě je zřejmě tak velký, že nikdo z přihlášených svoji účast nezruší. Tentokrát jsem oslovil jen ty hochy, kteří se zúčastnili hry Virová hrozba. Infin, Ossi, Sobík, Sysel, Talík a Vítek. Navíc byl jen Júňo, který projevil zájem a zareagoval na stránkách. Šoféruje Vitas a já, velitelé vozidel Toncek a Jaryn.
Jedeme přímo na Tvrz. Nechci se nikde zastavovat. Větší corona uvolňování má nastat až v pondělí, tak nechci nikoho zbytečně dráždit. Proto jsem také více neovlivňoval účast. Mohlo by nás jinak jet více. Auto pro dalších pět osob (Jaryn), by bylo. Všichni členové navíc spali venku, ve stanech, takže Tvrz byla volnější.

A já si budu stěžovat! Nevím sice kde, a nevím vůbec komu, ale určitě vím na co! Jak je možné, že na horách 29. února je sníh? (Berte na zřetel tu číslici 29! Ale to je věc v našem příběhu zcela nepodstatná a tímto směrem se, prosím, neubírejte. Je přestupný rok!). Když jsem před třemi týdny na oddílovce tak trochu opatrně ohlásil, že do února by se vlezla ještě jedna zimní výprava, (protože je únor letos delší!), netušil jsem, jaká alotria nám předvede počasí.
V polovině února padají teplotní rekordy (ty plusové), na horách není sníh – bombardují nás rozličná zpravodajství. Než jsem napsal poslední doplňky, děsím se toho, že bych si měl na konci února nabalit do loapu kraťasy. Vše tomu totiž nasvědčuje. Ale ve čtvrtek ráno jsem se probudil do zimní krajiny. Za oknem je sníh, střechy jsou bílé. Všechno je bílé. A když jsme v sobotu s polovinou oddílu uháněli „městským slonem“ do Beskyd – do Jablunkovské průsmyku, zarazilo mne, že už v Třinci je bílá tráva. „Hele, sníh. Tak to bude asi i nahoře!“ Ale abych nepředbíhal. A pěkně popořadě.

Když jsem v Kalendáriu oznamoval, že sraz na výpravu bude v 9:45, několik lidiček se mne ptalo, jestli jsem se nespletl. Nespletl, dnes jsme si mohli přispat!! Ráno, kupodivu, prosvítá zšedlou oblohou i sluníčko. Mám však neblahý pocit, že nebude mít dostatečnou sílu a souboj s mraky prohraje. Co naplat, ještě je únor. Ale zato speciální, přestupný. Nevím, zdali oddíl někdy v historii uskutečnil výpravu v přestupný den! A když jsem již nakousnul téma přestupného roku, přidám trochu historie, protože i mne tyto informace překvapily…

Prolog

Magic the Gathering

Vzpomínka 1 – poprvé jsem se s touto sběratelskou karetní hrou setkal na Invexu v Brně 6.10.1999. Invex byl počítačový veletrh nejen pro profesionály, mohl tam každý. Nás samozřejmě nejvíc zajímaly novinky z her. Byl jsem tam tenkrát s Meďákem a Chroustem. Pozdě odpoledne jsme s Meďákem chtěli jet už domů, ale Chroust nás ještě přemluvil, ať zajdeme ke stánku s touto karetní hrou. Dávají tam něco zadarmo…, pro mě přesvědčivý argument. A tak si domů vezeme první startovací buster s návodem pro hru.
Vzpomínka 2 - je chalupa v Rudíkově (64. podzimní rodeo, 29.-31.10.1999), kde s Chroustem zkoušíme, asi poprvé, hrát Magic. Moc nám to nejde, nechápeme pravidla. Výraz tapni kartu je do té doby v češtině neznámý pojem. Také výraz shuffle překladače překládají jako šoupání nohama. To, že je to i míchání karet, jsem si domyslet.
Vzpomínka 3 – jezdíme s Meďákem do Ostravy. Tenkrát ještě neznámá ulice Stodolní, bydlela zde spousta cikánů. Téměř na konci byla prodejna fantasy literatury a her. Tady nakupujeme první herní balíky Portal a Second Age (balíčky tvořené pro dva hráče).

Takové uslimpané počasí, těžce zataženo, nevíš co může spadnout – déšť, mlha, či nedej Bože – sníh! (Nebo já z kola!!) Teploměr tachografu mého bicyklu, když mířím k tělocvičně ZŠ U lesa, mi ukazuje 5,5°C. Už je zde několik figur. Antek zrovna dorazil a hoši odnášejí sabatory (objemné brašny) se sportovní výzbrojí a výstrojí. Přichází další Trojkaři. Je devět hodin. Antek prozvání školníka. Ten zhasíná hovor a, protože už jde – už ho vidíme, rozhazuje ruce. Gesto zcela vypovídající: „Jsem tady! Proč prozváníš?“
Vpadáváme do spojovací chodby, a rovnou do šatny „HOŠI“. Doráží Júňo. Tělocvičny se nezúčastní, maminka zakázala, své zlomené zápěstí by Júňo nešetřil a s vervou sobě vlastní, by se zcela jistě zapojil do turnajů! (A my bychom ho neuhlídali!! Nedokázali tomu zabránit. To musí maminka!!) Ale i tak je Lišáků nejvíce, přestože chybí omluvení Kubka a Honzík. A pak ještě chybí Pišta, který se včera dušoval, že dnes určitě dorazí! Hm, a nikde ho tu nevidím!